MissJ

Ten film bych promítala povinně na školách v rámci občanské výchovy.

Ubohost.

Právě u Stalkera jsem přišla na to, proč jsou pro mě Tarkovského filmy tak výjimečné: "Všechno, co jsem vám předtím říkal, nebyla pravda. Plival jsem na inspiraci. A potom, jak mám vědět, jak nazvat to, co chci. Jak mám vědět, že ve skutečnosti nechci to, co chci? Nebo že ve skutečnosti nechci to, co nechci? Jsou to takové prchavé věci. Jakmile je pojmenujeme, jejich význam mizí, taje, rozpouští se jako medúza na slunci. Viděl jste to někdy? Mé vědomí chce, aby na celém světě zvítězilo vegetariánství. A mé podvědomí touží po kousku šťavnatého masa. Co vlastně chci?" Jedině Tarkovskij dokáže pojmenovat tyto "prchavé věci" tak, že svůj význam neztrácejí, u něj nacházím odpovědi na (pro mě) důležité otázky. Jeho filmy jsou pro mě formou meditace, která povznáší.

Tak ve svých šestadvaceti jsem poprvé zhlédla Dumba a musím říct, že to bylo fakt perfektní:)

Výborný, ale nikoli můj nejoblíbenější film režiséra, který mě nikdy nezklame. Toho dutohlava, co "přeložil" původní název na nehorázný paskvil, bych poslala ke dnu.

Nesmírně působivé a originální dílo, propracované do každého detailu. Disneyovky zrají jako víno. Čím starší, tím lahodnější. Snad jen promluvy mezi jednotlivými skladbami mi přišly trochu nadbytečné. Celý film můžete zhlédnout zde: http://video.google.com/videoplay?docid=-6259203294194759750#

Jean Vigo je nesmírně zajímavá osobnost, která si razila svou cestu proti proudu názorů většinové společnosti. K tomu jistě přispělo i neradostné dětství: nevyjasněná smrt otce - propagátora anarchistických myšlenek a následné dospívání v ústavech. Trojkou z mravů si Vigo vyřídil své účty s figurkami, které v nich měl tu "čest" poznat. Zéro de Conduite pro mě sice nemá takový punc výjimečnosti, přesto ho můžu každému vřele doporučit. Na dobu svého vzniku působí velmi "soudobě" (za zmínku stojí fakt, že za kamerou stál Boris Kaufman, bratr Dzigy Vertova).

Ke zhlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=Np6w1yGQCZo&feature=related

Nejvzpomínanější seriál mého dětství. Přiznávám, že moje hodnocení je trochu nekritické, ale i téměř po třiceti letech má toto dílko něco do sebe. Všechny epizody ke zhlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=zFbxNvABbq8&feature=related

Pro italský neorealismus obligátní téma boje jednotlivce s nepříznivou sociální situací, tentokrát zaměřené na přežívání starého pána, kterému zbyl jediný opravdový přítel - pes Flik. Je skoro trestuhodné, že Carlo Battisti se už nikdy v žádném dalším filmu neobjevil (původní profesí byl lingvista, což ještě zvyšuje hodnotu jeho výkonu). Před kamerou působil jako naturščik neuvěřitelně přirozeně a na jeho Umberta Domenica Ferrariho jen tak nezapomenete.