MissJ

YES, front row! Až po okraj napěchovaná epizoda shrnující v podstatě všechny stěžejní okamžiky TOS, týkající se nejen obsahu epizod, ale i herců (And when I directed Star Trek V I got a magnificent performance out of me, because I respected me so much!), problémů při natáčení (sdílení scénářů - Look, Captain, Melllvar will help us.) a bůhvíčeho dalšího. Dokonalost!

Několik roztříštěných střípků z mozaiky Kurosawových snů: Vrány jsou snem v pravém smyslu slova a spolu s Vesnicí vodních mlýnů a Broskvovým sadem patří k tomu nejkrásnějšímu nejen v tomto filmu, ale pro mě i ve filmech obecně. Je tam i dost z toho, co potřebuju k přemýšlení o smyslu života i k pochopení bytí jako takového. Pomůže, pokud se zajímáte o japonskou kulturu a je vám blízká, ale není to podmínkou. Jen by mě zajímalo, proč Kurosawa seřadil jednotlivé části právě takhle.

Uf, tak s Marťanem jsme se minuli, a to tak, že totálně. Vůbec mě nevtáhl do děje, nebavil a nudil. Chvíle, kdy se herci snaží vypadat seriózně, na mě působily (mírně řečeno) nepřesvědčivě. K lepším momentům patřila první komunikace Marka a zbytku týmu po nehodě; pěstitelské okénko potěšilo. Nej okamžik - hezké použití izolepy, přesně podle mé zásady: pokud něco nefunguje, oblep to izolepou. Pokud to pořád ještě nefunguje, oblep to ještě víc. Krok dva opakuj podle potřeby.