MissJ

V jednoduchosti je síla. Kiarostamího starší filmy mají někdy až banální náměty a jejich provedení působí právě tak prostě až všedně; je to ale jen zdání. Jeho díla jsou ve všech ohledech na výši (ať už jde o scénář, střih, výběr herců nebo Kiarostamího specialitu - umné vedení dětských herců). Roztomilý klučina v hlavní roli je výborný; pohled na jeho vyčerpaný výraz po střetu s omezujícím světem dospělých stojí za to ("Ale vy jdete moc pomalu a já spěchám!"). Khane-ye doust kodjast? je jednoduchý film, který si ale zaslouží pozornost, protože podobně kvalitních na tomto poli je jak šafránu. Dávám plné hodnocení, nelze jinak.

Úžasný film, zhlédla jsem 190ti minutovou verzi. Pozoruhodné je, že navzdory délce nemá slabé místo, jedna silná scéna následuje druhou. Celé martyrium si tak s postavami prožijete až do konce a ještě zatoužíte po pokračování. Bez váhání 5*.

Když už nic, tak na tento kraťas každopádně nezapomenu, protože mě z něho málem trefil šlak. Zpětně se tomu zasmějete, pokud to teda přežijete. Zhlédnutí v noci se sluchátky bych nedoporučila ani svým největším nepřátelům...anebo jo:)

Tak nějak jsem měla předsudky, že přes všechno uctívání této legendy mě film nebude bavit, že se z úcty k Ejzenštejnovi mrknu na první díl a s tím se spokojím. Omyl. Je to jeden z filmů, u nichž díky režisérskému stylu zůstávám v postavení nezúčastněného diváka; v tomto případě mi to ale vůbec nevadilo, bylo na co se dívat. Druhá část mě bavila víc, protože je ještě více soustředěna na Ivanovu osobnost (Čerkasov se do role vtělil ukázkově). Pro mě překvapivě působivé dílo.

Mnohem slabší, než jsem čekala. Na vině je nízká informační hodnota a občas zbytečné zveličování faktů. Na druhou stranu dokument dokázal udržet mou pozornost až do konce a dal mi pár námětů k zamyšlení. Škoda nevyužitého potenciálu.

Tak to byla lahůdka. Z Proustova románového cyklu mám zatím přečtený právě jen první díl, který mě nadchl, takže filmové zpracování jsem si nemohla nechat ujít. Schlöndorff na to šel chytře, ale stejně si mohl vylámat zuby. Tleskám především scenáristům; převést Proustův nahuštěný text do podoby srozumitelné pro film, aniž by předloha ztratila svou tvář, muselo dát spoustu práce. A pak je tu herecký koncert Jeremyho Ironse v roli Swanna. Ostatní herci rovněž výborní. Celé je to propracované do detailu a na výsledku je to vidět. Silné čtyři hvězdy.

To je splněný sen, jen houšť takových filmů. Dnešní speciálními efekty přetékající scifárny tomu nesahají ani po kotníky.

Společně se Září Scotta Hickse zřejmě nejlepší mnou zhlédnutý životopisný film, zde prakticky neznámý (soudě z počtu hodnocení). Stopáž není z nejkratších, ale stojí to za to. Ode mě jasných pět hvězd.

Nezapomenutelné. Leigh dokázal perfektně vyvážit protichůdné charaktery: zdánlivě mírumilovní, ač lehce šáhlí Keith a Candice Marie ("Kiss Prudence.") snažící se za každé situace chovat v souladu s vlastními etickými principy, které vnucují všem kolem sebe a na opačné straně "drsné" povahy Finger a Honky, kteří je považují za poťouchlé blázny. Mezi nimi se pinoží nerozhodný Ray, jehož pasivní přístup vrcholí ve scéně, kdy nedokáže vzdorovat a je přinucen zpívat Keithovu folkovou písničku. Pět nedám, protože příběhu chybí lepší pointa. Jinak nelze než doporučit.

Jeden z mála případů, kdy se mi filmové zpracování líbilo víc než knižní předloha. A to přesto, že ve filmu toho oproti knize dost chybí, což je pochopitelné, ale většinou mi to vadí. Herecké výkony všech zúčastněných nepotřebují komentář, mojí osobní favoritkou je Jane Alexander v roli Margaret.