Rogue

Nenechte si od nějakého idiota vyspoilerovat o čem film je, strašlivě tím ztrácí. A nedívejte se na trailer. Krom toho zvratu v polovině toho totiž moc nenabízí, druhá půle je strašně nevyužitá a první půle bez šoku taky nefunguje jak by měla.

Ale chápu, co lidé na tom Hanekem vidí.

Film, ve kterém lidé neumějí dopíjet čaj, doktorky vypadají jako jejich pacientky a do sklepa se chodí zásadně bez spodního prádla. Bez atmosféry a s digitálem v ruce zasazuje Herz vražedný úder.

Japonští Spy Kids se souboji ještě přestřelenějšími než v D.O.A. kombinované s Power Rangers, okořeněné roboty z Transfotmers a Rocksteadym s Beabobem. To vše v přepáleně barevných interierech, bez zbytečných digitálních nesmyslů a s pokémoními nástupy soubojů. Miike se utrhl ze řetězu jak už dlouho nikdo ne, natočil tři téměř totožné půlhodiny a dal je za sebe.

V polovině jsem nevydržela pětiminutové záběry na ulici a nikdy nekončící monolog, ale poté, co se mi doneslo, jak film končí dávám hvězdu navíc.

Intelektuální postmoderna v typicky žánrově nevyváženém mixu Alana Rudolpha, která se nakonec ukáže být pohodovým romanťákem.

Nudné a průhledné, přesto však si drze hrající na něco víc.

Marilyn Monroe v tříbarevném technicoloru - guilty pleasure jak prase. Navíc mi to přijde neuvěřitelne vtipné a svěží a Marilyn je odzbrojující stejným způsobem, jako muzikálový Gene Kelly.

Butterfly McQueen je všude, omfg!

Remake dokonalých Siodmakových Killers z roku 1946 se uvede neuvěřitelně cool nástupem zabijáků, aby vzápětí otočil o 180° a nabídl lovestory. Flashbackový vyprávěcí styl mi sedl, Lee Marvin v jedné ze svých prvních drsňáckých rolí, které bude v různých obměnách opakovat po celá šedesátá a sedmdesátá léta, budoucí čtyřicátý prezident spojených států jako hlavní záporák a finále ještě lepší než úvod.