Rogue

Noir z Itálie, Fulci bez krve, scénář a dobří herci... Skvělá detektivka na půl cesty mezi neo-noirem a pre-giallem, která je šedesátkově precizně natočená, příběhově a atmosféricky slušná, má feeling Antonioniho Zvětšeniny a místy ztrácí tempo. Holt Fulci měl talent a koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let to bylo zatraceně dobře vidět.

Scéna vrcholící v klubech drátu obsahuje všechny důvody, proč itálii příliš nemusím.

V první minutě začíná Bava pěkně zostra, v páté se ukáže, že si hraje s divákem a od desáté mě má plně ve své moci. Někdy kolem dvacáté se ukáže, že to zas takový zázrak nebude. Main theme je skvělá, atmosféra funguje, lekačky lekají a prostor mezi tím je vyplněn nudou, až si to říká o rychloposuv. Polovina filmu je dokonalá, polovina debilní (dialogy, postavy, zápletka). Debilita lehce převažuje a tenisáky jsou fajn.

Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků.

Levný a originální žánrový mix jehož B-power drtí scifi posledních let jak mimozemské zbraně prasata. 30 mega, digitální kamery a moderní dokumentaristický styl, který skloubil to, co se povedlo v Rec s tím, co se nepovedlo v Redacted. Místy bohužel dost hloupé a nepříliš logické. 7.

Sice to úplně nefunguje, ale talent je z toho cítit... uvidíme co Blomkamp dokáže se 112 minutami.

Johna Millse ani dvouhodinovou stopáž jsem nevydýchala. Navíc já raději Cuaróna.

Rober Wise a box podruhé. Sice ne lépe, ale alespoň jinak... necelé dvě hodiny stopáže oproti svižné sedmdesátiminutové jednohubce, sledování cesty na vrchol proti příběhu jedné noci a bohužel i z toho logicky plynoucí slabší atmosféra a mnohem méně napětí, jak se bude příběh vyvýjet. Naštěstí však celý ten ucajdaný biografický příběh Rockyho táhne Paul Newman, scénář obsahuje adekvátní množství vtipných scén a Wise opět zvládá boxerské sekvence na jedničku.

Boření muzikálových konvencí v sedmdesátkovém depresivně halucinogením stylu. Nejlepší nemuzikálový muzikál s dokonalým Royem Scheiderem v roli Boba Fosse.

Nahá Carrie, oblečený Marvin a kombajn v poli. Typicky absurdní sedmdesátky, kde všechno stojí na Marvinovi. A Marvin je zatraceně cool.