Rogue

Se Star Warsovským ministerstvem kouzel a viteálem z Pána Prstenů nemám až takový problém, ale proč to je proboha místy nudné jak Road (ty postapokalyptické záběry jsou vůbec zlo) a přepjaté jak Twilight? (což je vzhledem k podobě hereček do očí bijící). Obrovský propad a nuda k posrání, která je tak vážná a epická, že není prostor pro žádný děj. A ještě tedy - existenci Columbusovsky debilních vtípků pro děti nechápu, když tento díl je tak temný a důležitý, že pro děti vlastně není + až neuvěřitelnému počtu scén a návazností nerozumím. A neřekla bych, že jsem byla tolik opilá.

Problém Američana je nejlépe vidět na rotten tomatoes, které ukazují 64% od kritiků a 38% od diváků. Sedmdesátá léta ještě očividně neřekla poslední slovo - chladná a úsporná hitman story o tom, že kněží a prostitutky nejlépe vidí do lidí. Jeden z top filmů letošního roku (který je odsouzen zůstat podceněný), důkaz, že Corbijn je vynikající režisér, a že Rowanovi Joffemu se pro remake Brighton Rock dá věřit. Get Carter jednadvacátého století (ačkoliv podobu je vhodnější hledat u Melvilla). Čistá práce.

Plné klišé (což je na jednu stranu skvělé, na druhou debilní), dobře natočené (což je skvělé) a nedostatečně drtící své hrdiny (což je debilní).

Stejně osvěžující i inovativní jako loňští Kings, naštěstí s mnohem lepší sledovaností a menšími ambicemi. Třetí sezóna poněkud přehrocená, čtvrtá shit.

Neuvěřitelná nuda plná zatmívaček, flashbacků, náhod a rádobytvrdých scén i keců. V něčem tak pitomém je i casinovské přirážení hlavy do dveří k smíchu. Ostnatý drát aspiruje na demenci roku a kecy o rodině a etickém kódu jsou snad ještě větší klišé, než policistka pijící vodku protože jí zabili manžela. Revenge movie se rozhodně nekoná a již pět minut po skončení filmu se zrekonstruování děje jeví jako nadlidský výkon.

Hit letošního léta Heja, heja se zkřížil s nejvýraznější osobností Prostřeno!. Stejný princip, okořeněno o Dolly Buster, Agátu Hanychovou, Evu Mázikovou, Zuzanu Belohorcovou a článek na super.cz. Zaostřeno na bulvár a rozvody. A ta filmová hudba je vrchol! Zmírám. ____edit: třetí díl a hrnce na zemi - není co řešit a jde se na plný. Poslední záškuby českých celebrit z dob socialismu, které se doufejme brzy a nadobro odeberou do vod teleshopingu. Ježiš, ale ten humbuk kolem - bulvárními články počínaje, reakcemi na youtube konče - je zcela geniální. Nejvypečenější pořad, který snadno předčí jakákoliv novácká zvěrstva minulosti.

Quatermain vykrádá Indyho, který vykradl Quatermaina - nevidím v tom nic hrozného. Navíc je to ryzí béčko, na nic si nehraje a vtipy mezi hlavní dvojicí fungují. A není to nuda... ale tedy ten ústřední hudební motiv je od třicáté minuty trochu otravný. Samozřejmě, že je to sračka.

Coffee and Cigarettes let devadesátých. Tedy, spíš jen Cigarettes.

Stejný probém jako čtvrtý Rambo - říkám si teď se to rozjede a přijdou závěrečné titulky. Jak on to ten Sly dělá? Důkaz, že i epileptismus jde použít aniž zabíjí film (ale tedy ta kamera je občas dementní) a poctivá porce nostalgie. Něco takového jsem potřebovala posledních deset let. Statham velmi otravný, v jakési ozvěně teplákového Cranku se zde nachází (zcela zbytečná) dějová linka s jeho dívkou a eskaluje v nejtrapnější scéně filmu, kde Statham v bílých kalhotech mlátí chlapce pod basketbalovým košem. To jsem tedy nepotřebovala ani trochu. Více na 25fps.

Přehlížená a přitom zcela dokonalá adaptace Jima Thompsona (narozdíl od přeceňovaných Grifters či Coup de torchon) zachovává z jeho stylu to zásadní - buranskost i bezvýchodnost malého města v subjektivním pohledu hlavního hrdiny. Učebnicový příklad neonoiru oplývá brilatním vypravěčstvím i jazzovým tempem, navíc obsahuje všechny žánrové detaily, na které jsem vysazená (voiceover, femme fatale, box, přiteplený doktor). Čimž se dostáváme zpět na začátek - u filmů podle knih tohoto autora je životně důležité nepřekopávat děj a zachovat voiceover i břitké dialogy. A zde se to povedlo. Konečně. - But Collie, it still isn't right. - It's must be. Because when i woke up this morning I was glad. I was glad to be alive. Osamělost a nevypočitatelnost hlavních tří hrdinů se opírá o perfektní herecké výkony, hudební doprovod i skvělou režii. Vedle Body Heat jedna z nejatmosferičtějších neonoirovek se žhnoucím sluncem nad hlavou. (Kdo je, kurva, James Foley? Píšu si.)