klima777

Ale Griswold Poea přežil... No a co! Tohle je temnější fantasy s krásnou atmosférou. A jelikož del Toro se zřejmě chystá točit pouze hovadiny (dámy a zarytí fanoušci prominou); tudíž se Simmonsova Drooda na stříbrném plátně nedočkám (jsouc ochuzena o Dickense, Collinse a egyptské chrámy v londýnských katakombách), ráda se hlásím i k této poněkud méně zatuchlé variantě romantického strašení s oderem gotiky. Z lásky. Staré a nehynoucí ;). A taky protože mám slabé srdce... (3,5*).

Velmi pěkné. Řekněme: Sošné. Překvapivě čistá práce s temnými strunkami, jež dodnes rezonují. Do ticha. Do mořských vln. Kamkoliv.

Mám sto chutí nafackovat panu režisérovi... Za totální nepochopení situace Byrona, Shelleyho, Mary Godwin atd. O některých věcech se prostě nežertuje. Dnes se tomu říká politická korektnost. Klidně se smějte. Stačila by obyčejná slušnost. Hmm. Nejspíš přeháním. Když odhlédnu od záležitostí, které mně osobně hýbají žlučí, je pravděpodobné, že by Gothic dosáhla na 2,5*. Jenže nechci být objektivní. Zrovna dnes toužím být zatraceně subjektivní. A nespravedlivá. Když se někdo záměrně distancuje od většinové společnosti a hedonisticky prolamuje tabu její morálky, když je někdo skutečným umělcem a jako malus musí překonávat určité zdravotní problémy, není přece zločincem. A máte-li někoho rádi, budete za něj bojovat [bez uzardění i v malicherných věcech (včetně artových hororů a podobných prkotin podléhajícím zubu času)]. Le diable boiteux v.r. ------ P.S. Jedna duhová hvězda letí ke Gabrielu Byrneovi, jenž jest v několika scénách neodolatelný (upíří charisma a polibky na krk). Možná právě díky "kopytu" či "koňské noze". To jsou paradoxy ;-). Čili: Kdyby někdo natočil film na stejné téma a se shodným obsazením, přičemž by se soustředil na vztahy a jiné propletence, jakož i na životní styl poměrně milé pětice přátel (?) a občas přihodil působivý halucinogenní úlet, hodnotím diametrálně jinak.

Ale ne... Tohle je na úrovni osvětového videa pro ty z amerických školáků, kteří o evoluci netuší vůbec nic. Hvězdičky jsou toliko za "velrybí" díl; část "krocaní" je více méně vhodná pouze jako instruktáž pro Den díkůvzdání. No a medvědi se mohou vzít za ručky s výše zmíněnými dítky. U věčeře skousnutelné...

Velice velmi působivé. Opět v seversky codeinovém tempu. S bahenním humorem. S dusivou atmosférou a cákanci zaschlé krve. Radost až na kost.

V roce 1972 to muselo být úžasné. Dnes nejspíše dobré. Jenže se jaksi vezeme na odlišné vlně. Navíc mám dojem, že není potřeba budovat romantickou aureolu kol Liver-Eatera Johnsona. A hlavně mi vadí zbytečně humorný podtón (ať chtěný či nikolivěk) některých scén. Toť čistě soukromý názor; nic víc, nic míň. Loučíme se, Jeremijáši. And freedom for all. Y' know what I mean.

Tak průhledné. Tak zjevné...

A to jako vážně??? Ale třeba je Mientras duermes sardonickým úšklebkem. Jenomže nad čím a nad kým? Nad ubožákem, co si hraje na všemohoucího, ale nezvládá ani základní pravidla psychopatického vystupování?... Nad nájemníky, kteří se chovají opravdu, ale opravdu hloupě? A proč bychom měli být všichni šťastni? Tohle není kdovíjak úžasná psychologická sonda. A nevěřím, že Balaguéro chtěl natočit jakési podobenství o společenském marasmu. Nuda, jež diváka láká ve stylu úsloví "something wicked this way cometh"... a nic. Ani záchvěv atmosféry, strachu nebo naopak sympatie. Když ne, tak prostě ne.

Existuje PROSTOR mimo slova i mlčení. Bergman to jistě ví, ale nereflektuje. Jinak ovšem zásah do černého (i bílého).

Velmi povrchní. Trochu otravný a překvapivě ukňouraný film. Řekněme holčičí :-P. A nebo nechápu tu psychologickou hlubinu. Pohledy, jež vrhají Laně, mi připadají poněkud tupé a bez jiskry (dvě hvězdičky vykřesal Trintignant). Šedesátá léta oblibuji, leč (sic...) nemohu jinak.