Lischai

Whaaat?! Viděl jsem právě český film? Já vůbec nechápu, jak jsem tohle mohl v roce 2011 minout. Nevinnost je skvělá scenáristicky, režijně, kamerově, herecky, šmarja i ten intimní zvuk je super, prostě všechno je jak má být. Vadily mi jen drobnosti: na začátku je tam postav jak na orloji a chvíli zabere čas si v nich udělat pořádek, a konec je možná zbytečně doslovný - ale jinak je to skvělý kus filmařiny. Kdybych to viděl anglicky, řeknu 4*, ale v kontextu Česka je to skvělý.

Nevěřil jsem, že se to na českém internetu může stát, ale tohle je opravdu neironicky vtipné. Držím Mikyskovi palce a doufám, že o něm budu slýchat víc.

Skvělý. V malých, nenápadných detailech a na půl pusy ceděných hláškách to výmluvně zpravuje o té naší české sobeckosti. Třebaže studentský film, emočně je to teda kopanec do břicha s rozběhem. Cena kritika a nominace na Lva je zasloužená a držím palce, aby Anatomie ještě nějaké ceny posbírala.

Mrazilo mě ze síly těch historických záběrů, ale režie dokumentu jim podle mě dělala medvědí službu. Bylo použito mnoho grafických efektů - greenscreeny s leteckými záběry za mluvícími hlavami, šipečky s popisy toho kdo bydlel v jaké vile, podivná fotomontáž obecního rozhlasu na různé dobové fotografie (huh?) nebo náhodně poletující stránky novin - a všechny byly pro mě rušivé nebo působily tak nějak poloprofesionálně, jako když někdo zkouší různé featury nového střihacího programu. Autor filmu se tam na chvíli sám ukázal, aby něco řekl, a působí jako milý pán, tak se mi ho tu nechce nějak shazovat, ale esteticky kvalitní dokument to podle mě teda není. Jakkoli je to záslužné téma.

Hlavní devíza The Final Table je, že tu soutěží lidi v párech, a ty týmy jsou namíchané tak skvěle, že každý je jiný, každý má jinou chemii a hrozně rychle si najdete ty dvojice, co jim fandíte. Je libo holohlavého Japonce a jeho učně? Dva pokérované hipstery? Bromance Brity? Éterického Francouze nejasného genderu a jeho nejlepšího kámoše? Nebo chlápky ve středním věku, co sypou dad-jokes? Každý si najde svoje oblíbence. Na rozdíl od jiných reality show o vaření tady soutěží nejlepší s nejlepšími, a když má porotce vybrat, kdo vypadne, tak často krčí rameny a říká věci jako: "Oboje je skvělé, ale tady hůře funguje textura lobstra v kontrastu s marakújou..." a vy doma tlačíte do krku šunkofleky a u toho: "Ale, NE, ten lobster a marakúja, Fernando, NA CO JSI MYSLEL!!" Nikdy jsem nevěřil, že budu mít chuť bingeovat show o vaření, ale tahle má k tomu velký potenciál.

Tohle píšu jako vzkaz sám sobě do minulosti a doufám, že jednou lidstvo vyvine technologii, jak tuto zprávu předat. Top Chef je low budget reality show plná product placementu a průměrných kuchařů, kteří vaří v rámci soutěží jako "chutný raut pro 150 našich sponzorů" a "sousedská párty pro těhle 5 ulic". Takže místo nějakých kulinářských kreací je to spíš okno do lepší závodní jídelny. Jestli zrovna koukáte do Netflixu a chcete show o vaření, nedělejte stejnou chybu jako já a pusťte si mnohem lepší Final table.

Čas od času si jako guilty pleasure pustím film o nějaké válce na blízkém východě, kde sympatičtí američané střílí do anonymních teroristů v turbanech a užívám si to jako neproblematickou adrenalinovou jízdu. Takhle se na Šindisi dívat nejde. Je tu dlouhá a silná akční sekvence, ale tím, že se tu umírá v roce 2008 v reáliích východoslovenské vesnice, to všechno hrozně hořkne v puse. Moc mě taky potěšila režie, která je hodně nedoslovná a spoustu věcí vás nutí odtušovat. A konečně je tu taky skvěle vykreslený ten svět kontrastů, kde se na jedné vesnické silnici míjí ruské tanky, drahá auta pravoslavných popů a vesnické žebřiňáky. První hodina je skvělá, pak filmu trochu spadne řetěz, ale posledních pár minut je tak správně nepateticky bolavých, že mě to zarazilo do židle.

Je to taková poezie sídliště, bomberů, sektorovýho nábytku a brutálních rvaček. Místy mi vadila určitá schématičnost, kdy jediný cool je Vandam a jediná normální je servírka, jinak je svět bez vyjimky plný srandovních chudých lidí a bohatých zmrdů. Ta celková poezie si ke mně ale nějak našla cestu a Vandamovým rande nebo flashbacky na tátu si mě Národní třída vlastně získala.

Krásně scenáristicky postavený, vtipný, nápaditý a řádně dojemný animák pixarové kvality. Je skvělé vidět, že i tak onošené téma jako Santa Claus jde udělat svěže a cool. Prostě dobrý!

První dvě série byly takový ten pohodový seriál, co si pustíte k obědu, vzpomínáte jak to bylo super, když vám bylo 12 a kapitánovali Picard, Sisco a Janeway, a všechno je dobrý. Třetí série je ale smutek a úpadek. Jasně, všechny Star Treky byly sci-fi pohádka, ale aspoň se snažily o budování zdání toho, že sledujeme kompetentní profesionály, jak řeší vědecké, vojenské a politické problémy. V ST:D je nejsilnější schopností hrdinů ufňukaný monolog, síla přátelství a impulzivní rozhodnutí které sice nedává žádný smysl, ale protože je motivované láskou, nakonec stejně dobře dopadne.