Šindisi

Hodně civilně a syrově natočený film o části konfliktu v Jižní Osetii. Jakoby nezúčastněné nasnímání mu dodává na realistické atmosféře a uvěřitelnosti. Fajn je také ohraničení příběhu jen na jednu epizodu války bez nijaké rozmáchlé snahy zachytit co nejdelší časový úsek. Líbila se mi i exkurze do životního stylu zastrčené gruzínské vesničky a nepopsatelná znepokojivá hudba. Mínusem jsou občasné trochu zvláštní střihy a posuny příběhu. K tématu národnostních válek v bývalém SSSR asi první film, co jsem viděl a musím říct, že pár věcí mi pomohl pochopit. Dojem velice dobrý. (24.01.2021)

V první třetině snímku jsme svědky krvavého střetu ustupující gruzínské jednotky a ruské armády, která nečekaným úderem sevřela Gruzínce do smrtících kleští. Víc než fandové velkých epických válečných příběhů si ale na své přijdou ti, kdo upřednostňují komorní intimní filmařinu se smyslem pro atmosféru. Ta má v Šindisi tíživý rozměr. Je to film o hořkosti porážky, o přežívání, solidaritě a síle neokázalého, ale zarputilého vzdoru. Vyvrcholením je pak absurdní svatební hostina bez známek spontánnosti a veselí, zato za přítomnosti velení ruské divize, která se na svatbu pozvala sama a dost dobře se nedá odmítnout. Válka Gruzie s Ruskem byla jednou z nekonečného koloběhu konfliktů, kterými se už 250 let pokouší Kavkazané vymezit vůči mocnému sousedovi na severu a uspořádat poměry v rámci neobyčejně komplikované etnické struktury obyvatel Kavkazu. Šindisi je malý, ale na poměry Gruzie mimořádný film. Celkový dojem: 80 %. (27.01.2021)

Asi by bylo vhodné říci, že filmy jako tenhle jsou důležité jako že memento. Jenže koho tohle téma (tzv. lokální konflikty) zajímá? Opravdu zajímá?? Tak jako svět měl u prdele anšlusy Rakouska a Sudet, jako rozdělení Koreje a Vietnamu, jako jen mizerně maskovanou agresi Ruska na Ukrajinu, jako anektování Krymu ...., - mohl bych pokračovat hódně dlouho, tak i tohle(konflikt v Osetii) přeci nikoho vlastně nezajímá. Tedy ano, chvíli o tom blekotalo pár politických veličin , i nějaká ta vlajka byla pozvednuta před těmi ruskými ambasádami .... a nic. Jako vždy. Vždyť událostí je tolik .... . --- Takže snad jen to, že alespoň na chvilku jsem se zkusil vžít do toho co jsem zde mohl popatřit a jen tak povrchně přivonět k té ohromné hrdosti a vzdoru (nás) ,,bezmocných". Dík. (06.02.2021)

ač mám něco nakoukáno,tak tohle byl můj první Gruzínský film a nebylo to vůbec špatné.Poměrně komorní drama o tom jak se vesničané rozhodli pomoci gruzínským vojákům,kteří byli napadeni ruskými vojáky a sami tak riskovali úplně všechno.Hodně to připomíná balkánskou tvorbu,která se zabývala válečným konfliktem a našinec upřímně může být rád za to,že žije kde žije.Jakkoliv je to kocourkov...60% (09.01.2021)

Čas od času si jako guilty pleasure pustím film o nějaké válce na blízkém východě, kde sympatičtí američané střílí do anonymních teroristů v turbanech a užívám si to jako neproblematickou adrenalinovou jízdu. Takhle se na Šindisi dívat nejde. Je tu dlouhá a silná akční sekvence, ale tím, že se tu umírá v roce 2008 v reáliích východoslovenské vesnice, to všechno hrozně hořkne v puse. Moc mě taky potěšila režie, která je hodně nedoslovná a spoustu věcí vás nutí odtušovat. A konečně je tu taky skvěle vykreslený ten svět kontrastů, kde se na jedné vesnické silnici míjí ruské tanky, drahá auta pravoslavných popů a vesnické žebřiňáky. První hodina je skvělá, pak filmu trochu spadne řetěz, ale posledních pár minut je tak správně nepateticky bolavých, že mě to zarazilo do židle. (07.02.2021)