Shindisi
Obsahy(1)
Příběh je inspirován skutečnými událostmi, které se odehrály během ruské vojenské intervence v Gruzii v roce 2008. Šindisi je vesnice nedaleko hlavního města Tbilisi, kde ruské okupační síly obklíčily gruzínskou armádu poté, co jim byl slíben mírový koridor. Rusové porušili dohodu o humanitárním koridoru v Šindisi, který i během války umožňoval pomoc zraněným a důstojný pohřeb padlých. Místo dohodnutého příměří jdou do útoku. Vesničané riskují své životy, aby zachránili zraněné gruzínské vojáky. Toto je příběh muže, který si neuvědomuje svou vnitřní sílu a stává se hrdinou v pravém slova smyslu. Gruzínské válečné drama Šindisi získalo nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (Cinemax)
(viac)Recenzie (24)
Čas od času si jako guilty pleasure pustím film o nějaké válce na blízkém východě, kde sympatičtí američané střílí do anonymních teroristů v turbanech a užívám si to jako neproblematickou adrenalinovou jízdu. Takhle se na Šindisi dívat nejde. Je tu dlouhá a silná akční sekvence, ale tím, že se tu umírá v roce 2008 v reáliích východoslovenské vesnice, to všechno hrozně hořkne v puse. Moc mě taky potěšila režie, která je hodně nedoslovná a spoustu věcí vás nutí odtušovat. A konečně je tu taky skvěle vykreslený ten svět kontrastů, kde se na jedné vesnické silnici míjí ruské tanky, drahá auta pravoslavných popů a vesnické žebřiňáky. První hodina je skvělá, pak filmu trochu spadne řetěz, ale posledních pár minut je tak správně nepateticky bolavých, že mě to zarazilo do židle. ()
Hodně civilně a syrově natočený film o části konfliktu v Jižní Osetii. Jakoby nezúčastněné nasnímání mu dodává na realistické atmosféře a uvěřitelnosti. Fajn je také ohraničení příběhu jen na jednu epizodu války bez nijaké rozmáchlé snahy zachytit co nejdelší časový úsek. Líbila se mi i exkurze do životního stylu zastrčené gruzínské vesničky a nepopsatelná znepokojivá hudba. Mínusem jsou občasné trochu zvláštní střihy a posuny příběhu. K tématu národnostních válek v bývalém SSSR asi první film, co jsem viděl a musím říct, že pár věcí mi pomohl pochopit. Dojem velice dobrý. ()
Můj první čistě gruzínský film a to na téma ruské vojenské intervence v Gruzii. Válečný film s jednou výživnou bojovou scénou jinak spíš civilní záležitost kladoucí důraz na atmosféru okupovaného území, kde určujou noty z pozice síly Rusáci. Nedá se ubránit paralele se skutečným konfliktem na Ukrajině, který je ve zprávách každý den a i to asi trochu devalvuje tohle jako filmový zážitek, kterému bych před rokem dal možná i čtyři hvězdy. ()
Čistě, bez emocí, chladně. Navíc s jednou hodně slušnou válečnou scénou, která nám přiblíží válku v Gruzii a nebude to rozhodně nic hezkého. Po dlouhé době jsem měl pocit, jako kdybych ve válce byl. Škoda, že rozpočet byl gruzínský a tak se film ve výsledku přiklonil spíše k tomu dramatu. I to drama je ale neskutečné. ()
Film začíná neskutečnou řežbou mezi guzínskýma vojákama a rusáckou obří přesilou, která je přepadla. Pokračuje však v mnohem civilnějším módu s důrazem na obyvatelstvo vesnice, která se před rusákama snaží zachránit pár zraněných gruzinských vojáků. Uživatel malarkey píše čistě bez emocí, ale sorry Tome, já teda přitom měl emoce na maximu, při větě rusáckýho soldáta ke guzinskýmu vesničanovi "My váš nikdy nepustíme, nikdy." jsem měl vztek, kdo dává rusákům práva neustále napadat svoje sousedy a vnucovat jim svou politiku, jenom vojenská převaha nic jinýho, jiný argument nemaj a ty mrtvý z tohoto způsobu jendání to není bez emoční to je u mě silně emotivní. ()
Galéria (10)
Fotka © Warszawski Festiwal Filmowy
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu zazní píseň „Psalm 50“ od Seraphima Bit-Kharibiho. (Duoscop)
Reklama