Lischai

Byť je to časosběr, tak je rozkročený jen přes pár let, takže v celku působí tak nějak... skromně. Na rozdíl třeba od věcí Heleny Třeštíkové nebudete mít ten pocit antické tragédie, kdy se před vámi otevře cizí život v délce - tohle je spíš zpráva o několika podivných letech, kdy se protnuly osudy dvou lidí. Hodně se mi líbilo, že film spoustu věcí nepojmenuje přímo, ale tak nějak na vás mrkne, že je to přesně tak, jak čekáte. V jednu chvíli si třeba říkáte: "Ty vole, kámo, ten její manžel je s tím vším v pohodě?" A pak cut na manžela, jak se tváří tak nějak všelijak, a vede rozvláčný hovor o podstatě vztahu a vy prostě cítíte, že s tím není ani trochu v pohodě. Ale obejde se to bez nějakého přímého pojmenování, což na mě působilo hodně svěže. A teda taky je to celé reklama na život v Norsku, protože jak poznamenal kamarád: "Ty vole, to jejich vězení vypadá líp než moje koleje v Bratislavě."

Myslím si, že původní Herbertova Duna je vlastně trochu cheesy space opera, a Villeneuve tady dělá maximum pro to, aby to nebylo vidět. Skvěle to vypadá, skvěle to zní, příběh je dovedně osekaný na nutné minimum podivného Herbertova loru. Za mě dobrý. Jen teda pozor, příběh skutečně končí v polovině. A není to "polovina po epické velké scéně, kdy máte pocit, že se něco uzavřelo, jak třeba jednička Pána Prstenů". Ne, je to prostě polovina filmu.

Tohle nezestárlo dobře. Je to o rok starší film než Návrat Jediho, ale vypadá to jak levná space opera se scénami, kdy se studem propadáte do židle kina. Nevím, co vypíchnout dřív - zda nekonečné vnitřní monology, které komentují zjevné věci, Patricka Stewarta, který během bitvy s muži v načerno nastříkaných hazmat suitech hrdinně odnáší v náručí buldočka, zbraně které vystřelí jen když řeknete kááá-čou!, nebo naolejovaneho Stinga ve slipech.

Miluju to! Konečně po čase zase superhrdinský film, co přináší něco nového. Gunnův recept na úspěch je svižný humor a šílené over the top nápady, namíchané s dojemně lidskými momenty. Věřím, že někomu to může připadat cheesy, ale když 15 minut sleduju šílenou jízdu žraločího muže a týpka, jehož superschopností je vyrážka, a potom tam najednou spadne scéna o touze po přátelství a sounáležitosti, tak to na mě nějak funguje.

Po příběhové rovině je to jednoduchá moralitka, které do vás téma důvěry cpe horem spodem, a jinak jede klasickou strukturu s povinnými zvraty. Trochu otravné jsou momenty, kdy se film snaží byt mladě cool a vyznívá to spíš cringe ("I'm such a dragon nerd!" ughhh) a taky drak s dikcí postavy z The Wire mě nějak neoslovil. Ale jinak to má to i pár autenticky vtipných nebo dojemných momentů. Za mě tedy 3-4*.

Recenzenti hodně slibovali "top strop" zážitek, který se za mě teda spíš nekoná. Squid Game je prostě Takeshiho hrad kde se umírá, a stylem seriál rotuje mezi emočně vypjatým thrillerem, sociální kritikou á la Parazit a ulítlým Bčkem. V několika momentech seriál dovede upřímně překvapit nějakým drobným twistem nebo vypjatou scénou, ale sociálně kritická rovina mi přišla spíš plytká a celková ujetost a nedomyšlenost settingu (tajemný ostrov plný záhadných mužů v maskách) to znesnadňuje vnímat jinak než jako odlehčenou morbidní srandu. Trochu taky zamrzí, že B-linka seriálu pozvolna směřuje k odtajnění identity hlavního záporáka s maskou, přičemž pointa je na úrovni Scooby Doo a průměrný divák ji podle mě prokoukne zhruba u třetího dílu z devíti. Vizuálně ale super a jako nenáročné pokoukání k obědu schůdné.

Asi nejzásadnější je říct, že trailer i tagy filmu zavádí a není to cool artušovský horor. Je to intelektuálně náročné podobenství, které čeká, že znáte Campbellův monomýtus a máte rádi takové ty jungiánské úvahy nad tím, co je symbol pro nevyrovnaný vztah s matkou, a co pro nedokončenou tranzici v muže. Film je výtvarně krásný a má super atmosféru, ale myslím, že bez důsledné snahy o analýzu scén, budete jen kroutit hlavou a říkat: "Wtf? Jak, liška? Proč liška? ... Vždyť... ale šlechtic řekl, že přece... To by... Co je s obrazem? Whaaaaat!"

Je to tak dobré, až se skoro chvílemi dá zapomenout, že je to český film. Neužil a Issová hrají skvěle a jejich chemie je tak zábavná, že i když se zrovna nic dramatického neděje, tak je legrace koukat na jejich pošťuchování a jihomoravské hlášky. Jestli mám s něčím problém, tak je to nedůsledná dramaturgie příběhu. Já vím, že se to v Česku moc nenosí, ale u tak dobrého filmu mi to připadá jako škoda. Dám příklad, zkusím bez spoilerů: Ve filmu se hraje, že postavy X a Y se mají rády, pak se naštvou a pak se zase mají rády. Jde o důležité postavy, ale ve filmu není ukázané, proč konkrétně se na sebe naštvaly a jak se zase usmířily. Prostě se to stane off-screen, bez sebemenšího komentáře. Nebo jiný příklad: Zátopek na konci filmu - skoro bych se nebál říct v emočně silné scéně, která má uzavřít velkou linku - dává příteli upřímnou radu, jak být dobrým běžcem. Ale ta lekce je v rozporu s tím, jak se Zátopek choval celý film. Takže... jak to mám číst? Lže kamarádovi? Přetvařoval se celý film? Jen tak plácá? ... Zkouším najít odpověď, ale každý výklad narazí na to, že nějak nefunguje se zbytkem filmu. Tak se prostě vkrádá myšlenka, že to není záměr, ale prostě jenom nedokonale vymyšlené. Diváckému zážitku to moc nevadí, ale když nad tím člověk začne přemýšlet, je škoda, že se mu film nějak rozkližuje mezi prsty. Jinak ale důstojné, zábavné a vizuálně pěkné (teda až na skandinávskou olympijskou vesničku točenou v jihomoravském soc-reál rekreačním středisku s těma typicky českýma dveřma a lampama :) ) pokoukání.

Škoda. Chtěl jsem, aby se mi to líbilo, ale asi musím říct to, co všichni. Nějak to nešlape, no. Zápasy vypadaly pěkně, u toho prostředního jsem Čechům doopravdy fandil, na konci mě u hymny zamrazilo - ale jinak tu po většinu filmu není nějaký dramatický tah. Romantická linka je tam úplně k ničemu, linka s otcem taky moc nezahraje. Tak akademický přemýšlím, jak to mělo být lepší - možná začít tím zápasem co je teď v půlce, naexponovat bromance mezi košíkáři a pak sledovat, jak jim komunisti lámou po návratu hřbety. Pak bych možná prožil i ten poslední zápas nějak emočně - ale teď jsem jenom tak krčil rameny. Je to fakt škoda, je mi líto producenta, co na tom nechal majlant, ale prostě to nějak nedopadlo.

Jasně, otázky, zda takto inscenovaný dokument je pořád dokument, jsou určitě na místě. Ale musím připustit, že množství bizáru je tak ohromné, že na to musím koukat s otevřenou pusou - a to tomu dává určitou nezpochybnitelnou kvalitu.