Lischai

Nějakým způsobem je ta podivnost, která čiší z každého záběru tohohle filmu, tak nějak lidská. Za koho jiného by měla být provdaná těhotná policistka ve středních letech, která neustále říká "yeah", když ne za plešatého, lehce obtloustlého muže, jehož životním úspěchem je, že namaloval kachnu na třícentovou známku.

Kalkul. Každá drobnost v tomhle filmu vznikla hodinovými debatami smeček scenáristů a grafických editorů. Nic tu není zbytečné a všechno má své místo. Každá podivná pralesní příšera, která je v úvodu filmu vyexponována, se vrátí, aby sehrála roli při obraně planety. Každá vedlejší postavička má svůj první i poslední štěk, každá speciální schopnost, která je zmíněna, je využita. Všechny konce tohohle modrého provazu vedou dovnitř a jsou svázány precizní sérií uzlů, takže nic nečouhá ven. Jde to ovšem tak daleko, že se kvůli tomu samotný děj stává ještě předvídatelnějším, než u jiných holywoodských símků. Průměrně zkušený divák je podle mě tento film schopen od půlky dovyprávět sám (bez nadsázky), včetně toho, mezi kým proběhne závěrečný souboj, které vedlejší postavy umřou a jak dopadne hlavní hrdina (pokud jste Avatara ještě neviděli, zkuste to - dopadne to přesně tak, jak byste čekali, kdyby vám někdo řekl "udělejte to jako pokaždé". Zkrátka - perfektní kus dokonale vybroušeného žánru. Jediná věc, která tu chybí, je něco osobního - něco, z čeho nekoukají schéma motivů, rozpisy scén a klasická struktura hollywoodských filmů.

Výrazně mi scházela hloubka témat a gradace filmu. Napřed kluci loupí v severní Americe, pak je neskutečně dlouho honí po prérii, pak loupí v jižní Americe, a pak to skončí. Film dopředu táhne jenom charisma herců a jeho slavná pověst, jinak nic. Když se objeví nějaká skutečně zajímavá situace - zejména kolem učitelky - vždycky je dvěma humornými replikami pohřbena hluboko pod zem. Ať už je to "zkusili jsme se život poctivě", "na založení rance musí být člověk mladý" nebo "kdybych tě potkala prvního" -- na jednu stranu je filmu ke cti, že se vyhnul veškerému patosu (dokonce i líbivou Raindrops keep falling rozbili cirkusovou mezihrou), na stranu druhou tím přežehlil všechna témata filmu do rovné placky, kde jediný reliéf vytváří humorné hlášky.

Miloval jsem Aronofskeho za to, že dělal filmy o něčem, tady ale trošku polevil. Když se někoho zeptám, co si pamatuje z Black Swanu, dozvím se, že lesbický sex Natalie Portman a Mily Kunis. Smutný na tom je, že je to jediná věc, kterou si budu pamatovat i já. Je to samozřejmě režijně čisté, spousta hezkých motivů, na konci perfektní gradace, ale celkově bez hlubší myšlenky. Škoda. Měl jsem ho mnohem radši za Fontánu, kterou jsem jakž-takž pochopil až na potřetí, než za tohle, na co se už znovu nepodívám.

Na rozdíl od Sunshinu zde nehrozí žádné nahlouplé klišé s pološílenými členy posádky a mimozemšťany - vše je minimalistické, chytré a logicky dovedené do konce. Nejveselejším kouskem filmu je pak písnička, kterou má Sam nastavenou na svém budíku a nápis kick me, na zádech robota s hlasem Kevina Spaceyho.

Podobně jako ve svých biografiích Forman, i Amiel používá události z Darwinova života jako volné motivy, z nichž spřádá příběh o muži, který zabil Boha. Film je to skromný, hezký a seberovný. Na nic si nehraje a pokud na něj koukáte v citlivější chvilce, je snadné uronit jednu či dvě evoluční slzičky. -- EDIT: Které čuně přeložilo Creation jako Sílu lásky?

Co se v první chvíli zdálo jako zajímavý snímek, se pro mě zhruba v polovině filmu obrátilo do samoúčelného režisérského výbuchu. Divák je tu v pozici novináře s diktafonem, který se snaží věci pochopit, ale je tak mimo mísu, až mu to musí hlavní hrdina prostě... říct. Film staví na zajímavé myšlence, ale jakoby se nemohl rozhodnout, jak moc chce, aby ji divák pochopil. Na jednu stranu mu to znesnadňuje, na stranu druhou se sám vysvětluje - tak nevím. Celou dobu jsem srovnával s Věčným svitem a Fontánou - Pan Nikdo pro mě bohužel nedosáhl kvalit ani jednoho. Především asi díky tomu, že komplikovaný syžet film rozbil na takové drobné kousky, že se v nich ztratila jakákoli emoce.

"Je to jen zatím hrubej sestřih, víte? Chybí ještě titulky, závěrečná hudba. Ještě to NENÍ ZDALEKA hotový."

Fantastická kamera a Schostakovichova hudba - jenom kvůli nim se na tohohle Hamleta vyplatí koukat. Pro mě výrazně lepší než teatrální Laurence Olivier. I dnes je to pořád koukatelné, i když v šedesátých letech se už točily lepší filmy.

Úvod, který představí Holmese bojujícího dvěma policejními pendreky a promýšlejícího každý úder, slibuje neobvyklý akční film. Slovo "neobvyklý" bohužel v polovině filmu vezme za své a my opět koukáme na ohraný příběh o tom, kterak zlosyn - s plánem tak ďábelským, že je ho potřeba vysvětlit v monologu postavy - téměř zničil svět, ale byl na poslední chvíli zachráněn šarmantním hrdinou.