Lischai

Je to estráda podivných podivností, někde na hranici mezi černým humorem, duševní poruchou a dojemným lidským příběhem. Jen je škoda nadužívaného vypravěče, který z Marry a Maxe dělá autorské čtení a celkově film dost zpomaluje.

Velmi slušný kraťas. Jsem rád, že Reitman nepředstírá hluboké umění a jen tak blbne.

Doufal jsem, že v Once najdu nějakou tu emocionální pravdu o muzikantech - ale narazil jsem jen na emocionální kalkul. Dívka co tahá po Dublinu rozbitý vysavač a nahrávací technik, jehož ledovou profesionalitu obměkčí krásná písnička? Opravdu? Písničky hezké, ale zůstávám nedojatý.

"Všechno, co v životě uděláme, je bezvýznamné. Je ale nesmírně důležité, abychom to udělali." Celý film je klasická zapomenutelná tříhvězdičková romantika o vyšší střední vrstvě. Až na pointu, která podle mě velmi chytře ukončuje rozehrané motivy a Remember me katapultuje k nadprůměru.

Atmosféru to má, ale spolu s ní základní neduh komiksových adaptací. Film se na krátkém prostoru snaží povědět příběh, který původně vyprávěl mnohem rozsáhlejší komiks. Divák je tak zahlcen přemírou faktů o světě (které nejsou tak rozehrané, jak by si zasloužily) a přemírou dějových zvratů a zrad, které přicházejí zcela náhodně, když příběhu dochází šťáva. Stručně a jasně: Jak mám být překvapen, že postava XY zradí, když jediné místo, kde se o postavě XY mohu něco dozvědět, je komiks?

Potěšil mě ten dotažený svět plný vedra, cedulí a otravných lidí, ve kterém musí D-Fens žít. Je v tom znát jasná režijní vize. Snad mi jen trochu scházelo větší zaměření na sociální rovinu příběhu. Reflexe společnosti by takovému námětu slušela asi o chlup víc než akční krimi-thriller.

Opravdu jsem právě viděl teenage komedii o tom, jak jedenáctiletá holka zmasakrovala bandu drogových dealerů? Skvělý obskurní úlet s perfektní kamerou, hudbou a odvážnou režií. Je to praštěné, šílené, nemocné a skvělé.

Je zde pár báječných momentů kategorie: "no to mě teda...", ale všechny bohužel po krk vězí v běžném romantickém bahýnku. Kapitán Dušín je otcem dvou roztomile perfektních dcerek, bydlí v perfektním domě na předměstí. Jeho žena je rovněž perfektní (dokonce tak perfektní, že musela absolvovat "nejsem jen blbá roztleskávačka, taky kouřím a poslouchám U2" etudu). Perfektní je i napravený Donnie Darko, který to umí s dětmi, spravuje kuchyně, kamarádí se s dobráckými trestanci se zlatým srdcem a omlouvá se paním, které okradl. A navíc poslouchá stejné písničky od U2, jako paní Dušínová, wow. Zbytečně limonádová linka je trošku koulí na noze silnému příběhu o chlapíkovi s válečným syndromem. Mnohem více by se mi líbil film, který téma rozehraje v reálnějším prostředí a s reálnějšími hrdiny, než nabízí toto hollywoodský perfektní viděné světa.

Natočit strhující film s vybuchujícími letadly a hořícími domy dovede každý. Natočit film v místnosti čtyři krát pět metrů, to chce kumšt. Pro mě více strhující než Before Sunset / Sunrise věci, skutečně čisté komorní drama.

Režijně bez nápadu. To, že nějakého strace táhne nějaká ryba je ta méně zajímavá část Hemingwayovy předlohy. Docela vyšel kontrapunkt studia a reálů (coby skutečný svět a fantazie, ve které žije Santiago), ale také jsem nepobral, že by se s ním nějak cíleně pracovalo, takže je to spíš předpokládám kouzlo nechtěného.