Lischai

Docela obstojná teen komedie. Potěší, nepřekvapí, neurazí.

Moc lásky, málo války. Bezvadný naturalismus stylu "dva muži, jedna puška" se bohužel neudržel a my koukáme na americkou limonádu o lásce chudého proletáře a mladé vzdělankyně, na pozadí války.

Výborné tempo v úvodu, které i na Novou vlnu frčí poněkud zběsile, se postupně rozmělní. Ve filmu je v zásadě pouze jeden dramatický zvrat, který se několikrát opakuje. Stejně tak fakt, že je film románovou adaptací způsobuje, že se po něm toulá spousta neuzavřených a nikam nevedoucích motivů (kreslení knírku, vylévání vitriolu, světová válka ;o) ). Truffaut je nepochybně frajer, ale zrovna Jules a Jim se mi líbili víc, když jsem je znal jenom z vyprávění a referenčních odkazů v jiných filmech.

Kolik hnusu, nechutností a lidské odpornosti se vejde do hodiny a půl?

Tu jemnou paralelu na golema jsem si sem asi přimyslel (žid oživuje monstrum vložením speciální věci), ale líbila by se mi tam. Jinak je Iron Man sympatický filmec o super-hrdinovi, potěší, neurazí, ale nic co byste nečekali.

Zajímavé je, že se film dotýká tématu slovinského národního traumatu, ale vesměs s ním nijak nepracuje. Zato pracuje se sexualitou, která se zase nedotýká vůbec ničeho.

Nenahlouplý doják. Místy je z něho trochu cítit emoční kalkul, ale jenom trošinku a jenom malinkatý. Ruční kamera příjemná, dánové tu Dogmu zkrátka mají rádi.

Nevěřil bych, že film se synopsí "třídní outsider se zamiluje do dívky a zjistí, že je upír" může dostat více než 2*. Tato skandinávská psychotická jízda to ale dokázala. Ať vejde ten pravý je perfektní horor pro děti kolem dvanácti let, na který by se děti kolem dvanácti let rozhodně neměly dívat.

Vedle. Filmová adaptace Vojcka je bez režijního nápadu, zdlouhavá a prostá pomatené poetiky, která byla na Buchnerově předloze zajímavá. Snímek sice jako film funguje - ovšem jako film dlouhý, nudný a ukecaný. Stylizovaná řeč zní bez divadelní stylizace prapodivně, téma je poměrně ořezáno a tak jediným pozitivem tohoto filmu zůstává bezvadně obsazený obličej Klause Kinskeho. Jsem fanouškem filmových adaptací, nejsem fanouškem této.

I s odstupem je BSG můj nejoblíbenější seriál vůbec. Živé postavy které se mění v průběhu čtyř sérií, řešení zásadních sociálních a politických dilemat, napětí, akce, bezvadné zvraty a vtipné režijní nápady. Seriál o rozhrkané vesmírné lodi, kterou vysloužilý kapitán ukradl z muzea, aby s ní zachránil posledních přeživších 20.000 lidí a dovedl je do nového domova, než postupně všichni pomřou, má co nabídnout i nefanouškům sci-fi. BSG je i po letech seriálová špička, která pro mě strká do kapsy všechny StarTreky i s jejich barevnými pyžamy. So say we all.