Stanislaus

Výtvarné zpracování této kratičké výpravy do korálového moře se mi líbilo, stejně jako mnohé nápadité výjevy (např. hned na začátku - tvorba perel) a rybky (s pilkou, nožem, a dalšími věcmi místo nosu). Ale! Trochu mě zarazila postava chobotnice - a ne proto, že by měla namísto osmi nohou jen šest (už předtím jsem rozdýchával mořskou želvou, která se dokáže schovat do krunýře) - ale spíš ten její (či spíše jeho) taneček a touha po rybce(!?). Zkrátka pro děti určitě pestrá podívaná, která vypadá na svou dobu dobře, pro mě spíše jeden z prvních českých kreslených filmů (tudíž braný s rezervou).

Jelikož remake Lesního ducha (či The Evil Dead ... jak chcete) klepe už na dveře, tak jsem se rozhodl, že zhlédnu původní film z roku 1981, aniž bych byl nějaký nadšený fanoušek hororů. A musím říct, že v rámci svého žánru nedělá tento více jak 30 let starý snímek ostudu. Mnohé scény jsou pěkně vygradované, atmosféra hutná a triky jsou na svou dobu celkem dobře udělané (znásilnění v lese bylo opravdu děsivé). Jinak maskéři se také hodně vyřádili a vytvořili nejednu ohavnou masku.

John Carter sice oplývá dechberoucími audiovizuálními efekty a opulentní výpravou, ale na druhé straně zde stojí celkem nemastný a neslaný příběh (do jaké míry za to může E. R. Burroughs, to opravdu nevím), kterému ještě škodí mnoho klišé dialogů a několik naprosto hluchých míst. Stantonovi sluší mnohem více režie animovaných filmů, které se v rámci svého žánru drží hodně vysoko (Hledá se Nemo, VALL-I). Představitel hlavní role, Taylor Kitsch, rovněž nemá tak velký potenciál, aby dokázal upoutat diváckou pozornost - o tu se (podle mě) staral nejvíce z hereckého ansámblu Mark Strong (a ten roztomilý "pes"). Zkrátka snímek, který je po formální stránce solidní, ale po té obsahové už tolik ne.

Papíry jakožto držitel Oscara na poli krátkých animovaných filmů není nijak originální svým příběhem (viz Cedulky a Láska přes lístečky), dokáže však zaujmout nevšední animací, černobílým zpracováním a líbivou hudební stránkou. Ve výsledku tak jde o roztomilé americké pohlazení, které má i přes svou jednoduchost určitý půvab.

Filmy "based on the true story" se mi vždycky líbily a zde to díky skvělému příběhu a obsazení v podobě Helen Hunt a W. H. Macyho platí dvojnásob. Film není vlastně ani tolik smutný, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože je zde na problém nahlíženo z té světlejší stránky (mně to tak alespoň přišlo). Zkrátka milý a sympatický snímek, který mohu jen vřele doporučit ke zhlédnutí.

Konečně jsem viděl mnohými opěvovaného a sedmi(!) Cenami akademie ověnčeného Zamilovaného Shakespeara a musím říct, že chápu nadšení a hodnocení, které film má. I když se pro mě tento snímek nestane nikdy srdeční záležitostí, u které se mi rozbuší srdce, tak i přesto má hodně předností. Herecké obsazení je perfektní - zejména Judi Dench (už chápu "plešouna" za těch pár scén, ve kterých byla), Geoffrey Rush a Gwyneth Paltrow ... ale i ostatní aktéři byli dobří. Pak je tu samozřejmě samotný příběh, ve kterém se prolínají fakta s fikcí a ve výsledku vzniká film, na který se dobře kouká - je zde romantika, tragičnost i humor - stejně jako u samotného Shakespeara. Zkrátka film, který je sám o sobě jedním velkým (divadelním) dramatem, ve kterém se střídá komedie a tragédie - neodehrává se sice celou dobu na jevišti, ale ten zbytek souhlasí.

Solidně natočené kostýmní romantické drama, jehož úspěch tkví v hereckých výkonech Montgomeryho Clifta a Olivie de Havilland (zasloužený Oscar) a zejména na hodně nečekaném konci, který se (alespoň podle mých filmových zkušeností) hodně vymyká tradičnímu závěru u filmů podobného žánru. Rozhodně nemůžu říct, že bych po půl hodině věděl, jak film skončí, což mnohým jiným (a průhledným) snímkům škodí - zde ona nepředvídatelnost velice potěší. Zkrátka film v pravém slova smyslu, u kterého v jeho vyústění zamrazí a vyvstane otázka: "Opravdu to tak muselo skončit?!"

Vedle Žen v pokušení je pro mě Občanský průkaz jedním z nejlepších českých filmů z roku 2010. Ve více jak dvouhodinové stopáži sledujeme osudy mnoha postav z dob komunistického režimu, ať už jsou hodně tragické, či méně tragické. I když se atmosféra filmu veze spíše na ponuré vlně, díky scénáři se dostávají na povrch humorné repliky, jež prosvětlují temné momenty hrdinů. Jedinou větší výtkou by byla výše zmíněná délka filmu, jež by snesla klidně dvacetiminutové zkrácení, ale to je věc názoru. Jinak musím říct, že se mi film opravdu líbil - zejména autentické ztvárnění tehdejší doby - (asi) z té horší stránky (jelikož jsem tuto dobu nezažil, tak nemohu soudit).

Pro mě zatím nejslabší film od Hitchcocka, který oproti jiným jeho snímkům, které jsem viděl, postrádá napětí (možná jsem jen nakažen jeho přízviskem "mistr napětí) a zamotanější děj s nějakým wow-efektem na konci celého příběhu (mně to tak alespoň přišlo). Noční scény "koček", které se prohánějí po střechách jsou asi nejlepšími záběry z celého filmu, společně s maškarním plesem. Jinak nevím, co bych na tomto (pro mě) průměrném filmu vyzdvihnul. Na kvality Vertiga, Psycha, či Okna do dvora to prostě nemá.

Film, který je svou kvalitou a zpracováním srovnatelný s o dva roky starším Stavitelem chrámu. V Příchozím z temnot je sice poněkud zvučnější obsazení, ale ve výsledku jde o průměrné mysteriózní drama okořeněné fantasy. Nejvíce mě asi zaujaly použité interiéry a výbuch laboratoře.