flanker.27

Dohánim rest. Jak to, že jsem doteď nehodnotil tuhle dvojku z níž Zajíc se nebojí, jen když tu neni ten vlk a ta sova a Vlk volá "Né dědo mrázi, né dědo mrázi!", což je úsloví, který používám pokaždý, když se mi něco nepovede a s ohledem na okolnosti nemůžu mluvit sprostě. Za mého dětství nepřekonatelná večerníčková klasika, která u mě válcovala (a dodneška válcuje) v oblíbenosti Toma a Jerryho silou bouracího bagru, se kterým Vlk prohání Zajíce za doprovodu skladby Popcorn (BTW celej seriál měl vždycky fenomenální hudební stránku). Vjačeslav Kotěnočkin na Kreml. První díl

Rozmach ksichtovníku je živoucím důkazem, že občas z hovna bič upleteš a ještě s ním pořádně zapráskáš. Když se to dokáže prodat, jde kritika stranou. Totéž ovšem platí i o člověku, který takovým bičem mrská. Když už tu užívám tento příměr, neodolám to říct na plnou hubu. Z hovna jsi a v hovno se obrátíš, bez ohledu na miliardy. Koukám, že koncentrace trusového výrazu příliš narostla, rozředíme to proto novou emisí, kde se vyjádříme k filmu jako takovému. Sevřené vyprávění, důraz na herectví a naprostá jistota výrazu. Fincherův perfekcionismus opět sklízí úspěch, po poměrně slabém (ne filmařsky) Benjaminu Buttonovi tak divák dostává další filmovou lahůdku. Film je přesvědčivá studie charakteru, netroufám si ovšem říct, jestli je Zuckberg prototypem uživatele, který sice neumí jednat s lidmi tváří v tvář, ale svůj profil updatuje. Během filmu mě napadlo srovnání Zuckberga s jiným výrazným jedincem, Larry Flyntem. Oba se výrazně zapsali do svého oboru, ale kde je Larry Flynt až překvapivě sympatickým člověkem neodtrženým od reality, je Zuckberg výrazně inteligentní, leč uzavřená a nepříjemná entita (byť občas vyplodí dokonalý postřeh).

Tenhle matrixovskej akční styl už se mi pěkně zajídá, protože takhle by šel udělat akční hrdina i z Aťky Janouškový. Kate Beckinsale nejspíš váží při svý vejšce tak maximálně o kozy víc, takže mě o svejch fyzickejch schopnostech moc nepřevědčí. O ději se raději bavit nebudeme, protože ten takřka neexistuje, a celá ta vampýrsko lykantropská mytologie by nevystačila ani na nejslabší epizodu Supernatural. Ovšem komu ke štěstí stačí těsný kožený obleček a bičík, ten si určitě ustříkne.

"Živé volám, mrtvé oplakávám."

Málokde mi tak moc vadilo, že Němce nehrajou Němci. Ani Fiennes ani Kate mi do rolí vůbec nesedli, autenticita žádná celá nula nula nic a scéna učím se německy z anglického textu tomu nasadila korunu. Válka a úvahy individuální/kolektivní vina se vlastně v celém filmu vůbec neřeší, žádná zajímavá myšlenka, katarze, nic. Jen melodrama člověka, který se nedokáže pořádně rozhodnout a chovat se jako chlap. Neznám předlohu, ale přesto věřim, že v německém podání by to všechno vyznělo mnohem líp. Všechny ty ceny a nadšení kritiků z filmu a hereckých výkonů nechápu, třeba v Revolutionary Road byla Winslet mnohem lepší. Nedá se říct, že by mě ten film naštval, ani jsem se nenudil, ani nelituju, že jsem to viděl, ale je to zkrátka slabý.

Klidně budu do omrzení opakovat, že Attenborough a BBC jsou absolutní jedničkou. Na to můžu koukat pořád.

Podávat pouze s odměřenou dávkou kokainu. Kontraindikace: bolesti hlavy, protáčení panenek, nechápavý otupělý výraz ve tváři.

Historicky mě to příliš nenadchlo, ale hysterické staropanenské výlevy stály zato...

Pamatuju si ze školy jednu přednášející advokátku, která nám povídala, že takhle to chodí v reálu i u nás. "V našem, právu je diskriminace," říkala. "Diskriminace otců." Případů, kdy se manželství rozpadne vinou matky a dítě je přes veškerý zdravý rozum svěřeno jí, je jak hub po dešti. Vyprávěla nám podobný příběh, matka těžká alkoholička a coura a přesto trvalo soudu rok, než byl ochoten svěřit dítě otci, a to ještě s pravidelným sociálním dohledem. Realistický nesentimentální film. Žádné smyčce v emočně vypjatých situacích, prakticky bez hudby, pouze několik barokních melodií na správném místě, výborné dialogy a perfektní herci. Fascinuje mě, jaký může mít vliv na posouzení způsobilosti rodiče vychovávat dítě 5000 dolarů ročně. Taky mě napadá, že v životě člověk nemůže žít s tím, že někdy dostane druhou šanci. Možná se to někdy povede, ale odpovědnosti se nelze jen tak zbavit a zase jí získat, až se mi bude chtít, to už je nezodpovědnost.

O tom, jak je to na ČT s nezávislostí a objektivností jsem se mohl přesvědčit na vlastní kůži, oči, uši, nos a hlasivky. Podlézání "správné straně", dehonestace "třídního nepřítele" doma i za hranicemi, vlastně se nic nezměnilo. Když už to tu je, tak by mě zajímalo, jestlipak si Marcela Augustová při dnešních zprávách (a jejich ideologickém zabarvení) ještě někdy vzpomene na časy v Pionierskej Lastovičke (kterou má eufemicky v profilu přejmenovanou na Vlaštovku). Odpad nedávám jen proto, že pak by mi nezbyl stupínek na zpravodajství z výročního sjezdu TOP 09 potvrzujícího vedoucí úlohu této pidistrany v zemi, který se tu jistě taky časem objeví. Jen malý příklad, co je to reportáž (a kupodivu zrovna na téma úpadek žurnalismu). Kromě toho není od věci upozornit na způsob práce dnešních médií, jako stálé zvyšování paranoidního strachu vůči (skoro) všemu. Dámy a pánové, Adam Curtis.