Flakotaso

Raimi mě velice překvapil. S žánrem si pěkně hraje, slovo nadsázka mu není vůbec cizí a některé věci (kovadlina) jsou opravdu jako z Toma a Jerryho :) Navíc jedna opravdu výtečná lekačka, u které mi skoro vyletěl ohryzek z hrdla. Pomyslnou třešničkou na dortu byl výborně připravený závěr.

Vtipy nefungovaly, ano, i trapnost se zde najde, ale jestli si něco zaslouží odpad, tak nejrůznější ordinace a pouta. Líbáš jako bůh není žádná zázrak a přítomnost mnoha pársekundových rolí, jenom aby si divák radostně zavýskl a řekl, hele to je tenhle a tamten-to opravdu nenávidím. Naopak mě potěšila nečekaně vkusná hudba a hlavně výtečné duo Kaiser, Bartoška.

Film od začátku nabírá parádní atmosféru, tyhle kradmé pohledy podezřelých a podivných týpků s kloboukem nasazeným hluboko do čela opravdu můžu. Vynikající dvojici Humprey Bogart a krásnou Lauren Bacall poté doplní "ropuší ksicht", gangster Robinson a hra, kde největším soupeřem je hurikán, může začít.

Moc dobré. Svižné tempo, výborná kamera, dobrá dobová hudba a vynikající Cagney. Škoda toho přehnaného křestˇanského podtextu, jinak by to bylo za pět.

Abych pravdu řekl, docela mě to zklamalo. První polovina mě vyloženě znechutila, ztrácel jsem se ve změti jmen, událostí a motivací a vůbec nevěděl vo co gou. Druhá "vystvětlovací" část leccos zachranuje, ovšem když člověk polovinu filmu neví kdo je tam ten a proč ten dělá tohle a další támhleto, k postavám si nevytvoří ani za těch 135 minut vztah a těžko pak budou fungovat dojemné momenty v závěru. Film také postrádá nějaké extrémně silné scény, prostě něco co by mě šokovalo, zarazilo do sedačky. Hudba pěkná a několikrát dokonce její souznění s obrazem evokovalo Oldboye, avšak jenom v náznacích, protože to je přece jenom vyšší liga.

Ono to nebylo špatné, ale v porovnání s vynikajícím Raganem se Bičianka jeví mnohokrát slabší.

Výtečné. V první půli se to ještě rozjíždí a je to malinko stereotypní, ovšem druhá část už je špičková. Navíc Tritignant je opravdu macho první třídy a se svým strnulým výrazem šíří strach všude, kde se ukáže. Celým filmem proplouvá pěkná hudba. Pravdou ovšem je, že dokonalosti Osudového kruhu tato kriminálka nedosahuje, to je pro mě prozatímní vrchol francouzské tvorby.

Velice zajímavý film. Na jednu stranu se mi velice zamlouval přístup režisérky-nepřikrášlující, syrový a přitom citlivý. Čirý opak toho, co by z tohoto námětu udělal američan. Na druhou stranu jsem se občas neubránil nudě, přestože musím uznat, že dialogy nebyly bezduché plácání, ale měly své opodstatnění a váhu. Další výtku bych měl ke kameře, roztřesená a barevně podivná. Absolutně nejlepší na celém filmu byly zpomalené záběry podbarvené krásnou posmutnělou hudbou. Celkově to vychází na hranici tří a čtyř hvězd.

Vynikající Dafoe to dal skoro na čtyři hvězdy. Jinak to není nic zas tak zvláštního, na režii je poznat zelenáč, zpomalené záběry umí udělat každý a pár dobrých nápadů nezachrání těžce nevýrazný celek bez nosného příběhu. Je to prostě jen sled na sebe nenavazujících scének. Nechápu jak tohle může mít stejné hodnocení jako V Bruggách, takových 70% by bylo adekvátních.

Proboha. Tohle bylo opravdu silné kafe, navíc s pěkně tlustou vrstvou socu na dně. V průběhu filmu jsem režiséra proklínal, proč radši tomu proklatému hrdinovi nedal místo mozku kreslíře radši mozek sebevraha těsně před vykonáním onoho činu. Aspon by tento blivajz skončil dřív.