Baekyahaeng

Těžká romance, povedený vizuál, skvělá práce s hudbou (i když Labutí jezero = sázka na jistotu), dobří herci a uzemňující finále - toť velké klady. Problém, který se mnou White Night má, není o stopáži ani o nepřehledném ději první poloviny - je o emocích, o které jeho zaměření vysloveně žadoní a jejichž potenciál není využit, a také o nedotaženosti v detailech, což mě nutí vracet si zas a znova drobné, avšak pro mě důležité nedořečenosti, které svádí k myšlenkám o samoúčelnosti a scénáristické bezradnosti, jenž budou možná příčinou opětovné projekce, jelikož nemám ráda neuzavřené případy ve vlastní hlavě. (25.03.2013)

Strašne pomaly rozprávaný film. Nie nudný, len si tým tempom obzvlášť pri twistoch podráža nohy, pretože kým prídu, tak už ste ich skrátka stihli odhadnúť. Tiež nerozumiem, prečo snaď 80 percent stopáže venuje detektívke, keď má (a chce) fungovať hlavne ako sociálna dráma. Scéna “pamätaj si moje telo” geniálna, myšlienka normálneho života za každú cenu tiež fajn, ale muselo by to byť inak natočené. 65% (04.11.2020)

Dlouho jsem se rozhodoval, jak tento film hodnotit, dlouho jsem se na něj také těšil, nakonec jsem se rozhodl o vyšší hodnocení a to z jednoho prostého důvodu, že mě film uchvátil svojí hudbou, svým obrazem a příběh byl originální (samozřejmě beru v potaz, že je to na základě japonského seriálu), i když zde mohly být vidět prvky jiných korejských filmů, jen proto jsem se rozhodoval. 85% (25.03.2010)

Asi jsem čekal něco jiného, každopádně příběh se mě bohužel téměř nedotkl. První polovinu filmu jsem navíc tápal mezi postavami a jediný, koho jsem bezpečně rozeznal, byla stará (díky bohu ne doslova) známá Ye-jin Son. Samotný příběh vlastně ani nepřinesl žádnou jobovku, na kterou jsem tak toužebně čekal. Dle mnohých komentářů je tohle film roku a nevím co ještě. Hledám tedy v paměti a snažím se přijít na to, co mi mohlo utéct. Nic však nevidím. 5/10 (07.01.2013)

Tak to je jeden z filmů, kde jsem viděla všechny žánry, které jsou nahoře vypsané, jak se postupně slily v jeden nádherný gejzír plný emocí. Smutek, láska, bolest, křehkost, ale i krutost, to vše je v Baekyahaeng harmonicky propojené a graduje v tragickém závěru, který jsem sice očekávala, ale i tak byl dechberoucí. A ačkoliv tomu úvodní část nenasvědčovala, protože jsem chvíli tápala v ději (přiznávám, že i v obličejích), tak na konci musím říct, že tak drsný, přitom krásný a strhující film s naprosto úžasnou hudbou jsem už dlouho neviděla. 90% (03.09.2013)