Tom Hardy

V mantinelech mi to hodně připomíná Předtuchu se Sandrou Bullock – podobně lajdácky odvyprávěné, vše stojící na jedné herečce, které ruce svazuje prázdnota její vlastní postavy a k tomu poměrně mrtvolné tempo vyprávění. Noční můra je mi však sympatická jak samotným vyvrcholením (které má něco do sebe), tak temnějším vizuálním pojetím, ve kterém se nezvykle „bledá“ Sarah Michelle Gellar snaží diváky přesvědčit, že není jen hezkou tvářičkou. Jindy bych napsal, že „jen černá paruka nestačí“, ten subtilní projev jsem jí nicméně věřil a stejně tak ten strach v očích. Největší problém Noční můry je v tom, že se tam toho stane tak na jednu epizodu krajních mezí a ne na plnohodnotný celovečerní film. Coby nenáročná „mystery“ jednohubka pro zabití večera mě to nicméně dostatečně zabavilo…

Obchodník se smrtí (velice nešťastný český distribuční název) je i přes milostnou dějovou linii především filmem o hrozbě teroristického útoku a s ním spojené slepé oddanosti. Scénárista Corrado Calabrò však vidí teroristu v naprosto každém muslimovi, díky čemuž snímek ztrácí na výpovědní hodnotě a stává se pouhým xenofobním výkřikem, jenž díky své černobílé vizi nakonec vyzní do ztracena i přes závažnost probíraného tématu. Je to celkem škoda, neboť režisér Renzo Martinelli dokáže slušně budovat napětí a když mu zrovna scénárista nehází klacek pod nohy v podobě naprosto absurdní scény (Alceův krkolomný útek před zabijáky mě svou hloupostí až rozesmál), dokáže z herců vyždímat maximum. Především pak finále se Martinelliovi vskutku povedlo a jen veliká škoda, že podobný moment není využit v nějakém lepším filmu.

Tak tohle imho nemohl na Čt nikdo myslet vážně!... a pokud ano, pak je mi jich upřímně líto...

Slováci tu vedle u Hostelu brečí, že díky filmu vypadají jako idioti. Myslím, že u Panic je nanic budou podobně skuhrat Pražáci (sám jsem tímto postižen). Pokud si dodnes někde mysleli, že máme „svoje“, kvůli kterým bychom si zasloužili dostat po papuli, pak nechci vidět ty reakce, až tohle projde kiny. Úvodní trojice nadrbaných Pražáčků je tak nesehraná, debilní, namachrovaná, nezábavná, hloupá a nesympatická, že to nemá v teenagerovské žánru obdoby. A s tím padá celý film. Pár slušných vtípků tu sice je, stejně tak třeba žánrově vydařený soundtrack, ale ti tři kluci v hlavních rolích, co jsou fakt „děěěsně v pohodě“, táhnou film k zemi (o náznaku zábavnosti lze mluvit pouze u Žatečky, jehož kyselé ksichty mají jistý potenciál). Holt ne vždy může zafungovat chemie, jako v případě dua Mádl/Kotek

Jiný přístup, jiný film. Je mi jasné, proč si Helgeland léta tvrdohlavě prosazoval svoji verzi, i když ta původní došla tak dobrých ohlasů. Jeho vize Porterovy cesty se nese v podstatně temnějším duchu (i když tu nejsou „tři malá prasátka“). Zmizel modrý filtr, zmizely voicovery, zmizel Kris Kristofferson a posledních třicet minut (pro verzi z 99tého bylo po odvolání Helgelanda přetočena téměř polovina filmu). Zatímco sestřih z 99tého tíhne zvoleným stylem spíše k tarantinovkám a ritchiovkám, Director's Cut je čistá noir záležitost, která mi svým finále připomněla excelentní přestřelky z Neúplatných. Vzniká tak unikátní situace, kdy máme dva filmy na jedno téma, s jedním základem a mnoha stejnými scénami a přesto jsou oba filmy ve výsledku naprosto rozdílné, co se fílingu týče a oba jsou naprosto vynikající… něco podobného ve filmové historii nepamatuju.

Dospělejší a drzejší pokračování, které má hned několik silných momentů (především finále na Perle je pamětihodné) a dvě geniálně koncipované akčně/humorné pasáže (Deppův útěk z rožniště a mlýnské kolo). Druhý díl se snaží o košatější děj a mít více propracovaný svět, nicméně svou neuzavřeností působí podobně rozpačitě, jako kdysi Reloaded vůči původnímu Matrixu. Malinko roztahaný, ale jinak velmi chutný blockbuster, s fantastickým Deppem, chytlavým humorem, strhující akcí a překvapivě i se slušným Bloomem, který se konečně naučil využívat mimické svaly v obličeji. Jsem zvědavý, s čím přijde trojka

Technicky brilantně natočená hovadina. Každá druhá postava je superman, je to tak neskutečně rychlé, že to trumfuje kdejakou videohru a logika je něco, co se tvůrcům totálně nehodí do krámu. Jako katastrofický film neskutečně tupé a téměř nepoužitelné, jako oddechovka na léto do kina, kdy chce člověk utéct parnu, dokonalé... btw, to fakt musí v každém svém filmu Jimmy Bennett prolézat nějakou šachtu, už začínám mít podezření, že si ho tvůrci vybírají čistě proto, že ostatní mrňata Hollywoodu se asi malých prostor bojí.

Obsah je dost prázdný. Dal by se vyřknout v jedné košatější větě a nic podstatné by nebylo opomenuto. Originální nápad má tak sice minimum vychytaných detailů (tohle prostě není "hravá budoucnost"), ale Cuarón dává téhle pochybné báchorce tak neskutečně naléhavý podtón, že se s ním nedokáži přít. Mnohé scény mi vzaly dech a musel jsem si je pustit několikrát za sebou. Od Blade Runnera jsem neviděl tak "uvěřitelnou" filmovou vizi blížících se zítřků...

Pubertální verze všech těch moderních kriminálek s geniálním hrdinou, která si očividně hodně jako inspiraci bere Měsíční svit (ona ta Cybill Shepherd tu jako Maddy nebude náhodou). James Roday však není Bruce Willis a všechny ty hrátky jsou více povrchní než opravdu nápaditě bořící zažité vzorce (kdo by řekl, že o 20 let starší seriál bude mít v tomhle navrch). Ale má to své kouzlo, o tom žádná. I když je většina nápadů na první dobrou, řada z nich dokáže nahlas rozesmát a i některé žánrové epizody se opravdu moc vyvedly (nejvíce mi asi utkvěl v paměti slasher). Agentura Jasno se divákům hodně podbízí a od první minuty jim kulometně mete do tváře, že by se měli bavit. Upřímně to ale trvá, protože zdejší postavy nepřirostou k srdci zdaleka tak rychle (hodně pomáhá Seanův otec, jehož vztahové epizodky se synem jsou opravdu skvělé). Agentura Jasno nemá na špičku ve svém oboru, ale když jí člověk dá šanci, umí se nakonec dostat pod kůži. 70%

Pro mě "Robot Monster" nového tisíciletí, takže to hodnocení je čistě za pobavení, jinak by to samozřejmě bylo tak maximálně na jednu hvězdičku. Ale ve kterém jiném filmu může člověk vidět scénu, v níž Nicolas Cage vyhrožuje pistolí ženě, aby okamžitě sesedla z kola, dala mu ho a rovnou si k tomu nasadila ptačí masku na hlavu? Nebo kulervoucí bitkařská pasáž s Leelee Sobieski a následné pobíhání v medvědím kožichu! A naprosto nejvíc jsem řval smíchy, když Cage projevoval emoce (v životě bych nevěřil, že může být tak legrační ohořelá panenka). Pro mě jasných pět, tak (ne)povedený debilní úlet jsem neviděl už léta:)