Tom Hardy

Rodina je plná roztříštěných duší - otec, který nenáviděl svého otce, se neumí smířit s vlastní existencí. Jeho syn nenávidí jeho a jeho bývalá žena miluje oba a přesto s nimi nedokáže být. V sousedství bydlí matka s dcerou, které mají volnomyšlenkářský přístup ke vztahům a pak je tu mnoho dalších sousedů, kteří mikrosvět doplňují. Ti všichni se postupně scházejí na stavbě nového domu, který jim umožňuje, aby své životy znovu postavili na nohy. Dům života je velmi příjemným rodinným dramatem, který se nesnaží být za každou cenu podbízivý a místo toho sází na nenásilné napravování obvyklých rodinných křivd. Je to trochu fousaté v tom, jak se některé postavy lehce "přepnou" do svého nového já, nicméně díky vynikající režii a skvělému hereckému obsazení je nakonec radostí sledovat veškeré patálie, které se ve filmu odehrávají… a že jich není málo.

Sice velmi svižný, nicméně blbě sestříhaný remake, jehož veškerý potenciál je utopen jak ve špatné gradaci, tak v nulové absenci pamětihodných scén/dialogů/charakterů. Žánrové harcovníky potěší pěkné gore efekty a vděčné zombie propriety, ale chybí tomu patřičná atmosféra a potřebná syrovost. Snaha o „další“ oživění zombíků prostřednictvím obřích skoků a schopnosti lézt po stěně/stropě působí komicky a i když se příběh odehrává na ploše celého města, působí neuvěřitelně kulisně. Nová verze Day of the Dead je zajímavá maximálně tím, že Mena Suvari hraje vojandu… ale to na vyhonění (nejen) hodnocení opravdu nestačí.

Tleskám Zelenkovi za to, že maže hranici mezi českým a světovým filmem. Že dává šanci zatraceným hercům, nebojí se na omezeném prostoru rozehrát velkolepou hru a originálním způsobem kombinuje divadlo, film a skutečný život herců. Herci jsou fantastičtí, soundtrack také a ten zvolený chladný prostor, jenž je dokonalým kontrastem k živočišnému podání herců, to je něco, co se bude (nejen) na domácím rybníčku v adaptaci divadelních her těžko překonávat. „Bude jako Bůh, a všechno mu bude dovoleno!“ Ještě cítím to mrazení…

Úchvatné z hlediska propracované struktury, pečlivé kompozice záběrů, které jsou dokonale podepřeny famózním soundtrackem. ALE, celé to působí ve snaze o co nejrozsáhlejší ódu roztříštěným dojmem, neboť se až tolik skáče, že po chvilce jeden lehce váhá nad tím, zda se viděné odehrává před anebo po tom, co viděl před chvilkou. Vztah hlavních hrdinů, jakkoli jsou protagonisté věrohodní ve svém nasazení, je až příliš zkratkovitě podán a než se člověk rozkouká, už je z toho náhle osudová láska. Blafák na konci je vynikající, přesto mám ale pocit, že to běžný divák ani omylem tak nedocení jako někdo, kdo se věnuje psaní (nebo k tomu má alespoň sklony). Joe Wright překvapil tím, jak moc si dovoluje být progresivní, aniž by se mu citlivé téma rozpadlo pod rukama. Nadchl silnými momenty a nepřerušenými střihy a zaujal drzou dějovou komplikovaností. Pachuť z přílišné roztříštěnosti se však nevytrácí ani pod tou závěrečnou slzou, která padla. Ale nepochybuji, že právě kvůli ní se mnozí odhodlají k plnému hodnocení…

Mohli to být další Potomci lidí, ale bohužel se to na konci zvrhlo v tupý béčkový film. Pokud ten násilný přechod dokážete vstřebat, bude pro vás Já, legenda jedním z nejlepších filmů roku. Titul jednoho z největších zážitků však zůstává pro všechny tak jako tak - pohled na život ve vylidněném New Yorku je vskutku ohromující.

Takhle má vypadat moderní akční horor, který se nebojí učit od klasik. Atmosférou to osciluje někde mezi kultovní Věcí a Silent Hillem, dravost upírů se vyrovná těm nejrychlejším zombie mrchám, a jejich vizuál je tak „krásně hnusný“, že upřímně doufám, že se mi o těch parchantech nebude zdát. David Slade dokázal přetavit komiks do naprosto hladké adaptace, v které se sice občas postavy přesouvají podezřele rychle v ději, ale tempo ani minutku nesleví a to je to podstatné. Navíc je to rozkošně krvavé a politicky nekorektní, ani jednou však rušivým způsobem. Výborná věc pro dlouhé zimní večery, kdy neplánujete jít spát;) A jestli někdy v zimě potkám večer venku holčičku v květinových šatech, budu se modlit, aby byla po ruce sekera!

Slušná kopie Simpsonů, ale že by mi to trhalo žíly, to se říct nedá. Problém je nejen v nevyváženém humoru (dost často si říkám "kde už sem ten fór jenom viděl") a nulovém ději, ale především v samotné rodince, která je mi i po dvou sezónách naprosto ukradená (a to batole mi přijde většinou ukrutně nevtipné)… a neskutečnym způsobem mi leze na nervy ta animace, něco tak vizuálně neatraktivního sem neviděl od Pakárny…

Resident Evil: Zánik je oproti rozporuplné dvojce podstatně kompaktnější a hravější. Russell Mulcahy se vytáhl a po dlouhých letech podává sebejistý režijní výkon – prostředí pouště je vyždímáno na maximum a scéna s ptáky, případně boj v kulisách bývalého Las Vegas jsou nejen dynamické, ale především opravdu napínavé. Je celkem škoda, že se na konci scenáristé opět (stejně jako ve dvojce) uchýlili k bitce s větší příšerou, ale ono to tak nějak k herní RE sérii patří, takže kdo hry zná, toho to zas tak nevyruší. Dějově to není úplně nejchytřejší, ale rozhodně to je zajímavé a pokud tvůrci ten konec mysleli vážně, vyšla by je čtyřka pěkně draho. Shrnuto a podtrženo, slušná trojka, která sice nepřekračuje béčkové vody, ale dokonale se v nich orientuje. 7/10ti

Že Don Cheadle umí hrát, to nikoho nepřekvapí. To, co ale předvádí Adam Sandler, to jsem nevycházel z údivu. Ten jeho „v(d)ěčný idiot“ (jehož problesky byly i ve výborném Opilí láskou) je naprosto pryč a Sandler by si za tohle zasloužil nominaci na Oscara (monolog v čekárně mi doslova vyrazil dech). Nejen však Sandler se dokopal k životnímu výkonu, i Liv Tyler na malé ploše naprosto ohromila tlumeným a citlivým výkonem, v kterém dokonale rozebrala samotnou větu hlavního hrdiny „není na doktorku moc mladá?“. Mike Binder to nemá dějově úplně vyvážené, mírné zkrácení stopáže by neškodilo, ale ti herci jsou natolik výteční, že je radost je pozorovat i ve scénách, které pro celek zas tak podstatné nejsou. Milé překvapení. 4 a 1/2*

Co všechno chybělo třetímu Shrekovi, to má Hvězdný prach...