Tom Hardy

Téměř si to říká o odpad, protože něco tak neskutečně mimo si do kin s áčkovými herci hodí málokdo. V podstatě je to něco jako Rituál odtučněný o zábavné momenty. Fakt, že úvodní titulky, společně s ústřední melodií a snaživým záběrem ze svatby vykrádají Šestý smysl, jsem ještě celkem ochotně přešel, ale proč proboha to naprosto nulové rozuzlení? Proč se postava Bullockové chová první hodinu jak nejtupější nána pod sluncem (než si ta holka dá dohromady dvě a dvě, uběhne víc jak hodina filmu). Takhle to dopadá, když se na režijní stoličce usadí člověk bez špetky talentu – nulové tempo, nulová gradace, jen mrtvolně se kupicí minuty. Sedět hodinu a půl v koutě a pozorovat pavouka je zcela vyvážená zábava. Odpad si to nezaslouží jen pro zapálení Bullockové, která se snaží, seč může – o to je bohužel nedostatek na ostatních frontách výraznější…

Ne, ne a ještě jednou ne. Disney už naprosto ztratil cit pro emoce, všechno to sladkobolné je hrozně umělé a násilně našroubované na vše ostatní, přičemž to zabírá snad třetinu filmu. Díky zvolenému stylu vážně netuším, komu je film určen. Dítě naprosto nepochytí časové hrátky a pro dospělého je tam minimum vychytávek. Prostředí psycho pasáž s procházkou domu má sice své kouzlo, ale rozpačitý výsledek nezachrání. Prostě další slabý animák, snažící se těžit čistě z kouzla 3D animace, jejíž komerční potenciál již dávno vyčichl…

Jedna místnost, několik postav a jedna z nejmrazivějších kapitol minulého století. Excelentní herecké výkony a jiskření tak mohutné, že by mohl každý druhý režisér závidět. Frank Pierson je hrozně krutý vypravěč - a je to zatraceně dobře! Stanley Tucci, Kenneth Branagh a Colin Firth ve vrcholné formě...

Prázdniny pana Beana paradoxně selhávají tam, kde bych to nečekal – v samotné hlavní postavě. Nevím proč se Atkinson rozhodl, že ještě víc přitlačí na pilu a tak z postavy z grotesky udělal hotovou cartoon postavičku. A dojíždí na to stejně jako Steve Martin v Looney Tunes, neboť „živý herec“ v podobné roli prostě nefunguje (ať je sebegumovější). První hodinka, která prakticky celá stojí na Beanovi, tak pobaví jen párkrát, jinak neustále nudí a Beanovo pitvoření akorát leze na nervy. Pak se Bean ocitá ve filmových kulisách, dostávají prostor vedlejší postavy a finále na filmovém festivalu v Cannes je dokonce výborné. Ale to neomlouvá tu rozpačitou první hodinku. Viděl bych to tak na hodně tolerantních 50%, nebýt toho podivného finálního hudebního čísla…

Dechberoucí vizuální stránka a fantastický soundtrack činí hned několik scén nezapomenutelnými. Postavy trestuhodně nevyužité, děj nesmyslně výraznou kopií Horizontu události (fakt tam musel být i ten výlet bez skafandru mimo loď?). Horizont je mi sympatičtější jak ve využití postav, tak v přiznané béčkovosti. Sunshine mě chvílemi dost otravovalo onou absurdní nevyvážeností, kdy z „ukecaného vážného scifi“ náhle přepne do Armageddonu (ovšem bez humoru). Nicméně vizuální stránka je vskutku odzbrojující a Cillian Murphy je pan herec, takže se divák nenudí. Ve výsledku je to ale jen vážnější Horizont události, „filmová událost roku“ se opravdu nekoná…

Kouzlo je zpátky. Slyi, děkuju...

V okamžiku, kdy postava vypravěče začne vstupovat do popředí se tempo filmu únavně zpomalí a během epilogu se to již vleče jak kdyby veškerá vůle k životu padla na bojišti. Válečný film na vysoké technické úrovni se sympatickou mírou kritičnosti, který však chce zároveň skládat pocty. A ostrá břitva reality mi dohromady s tím pohádkovým pohlazením v tomhle případě moc nesedí…

Nejvtipnější reklama na Marlboro, co jsem viděl:)

Nuda, kterou jeden fajn sex a přítomnost Jasona Mewese fakt nemůže v mých očích dostatečně vytáhnout. Pár napádů tu bylo, ale postrádá to nabušenou režii, kterou se může ohánět třeba Od soumraku do úsvitu. Ten neskutečně tupý a chaotický střih mi celou dobu akorát lezl na nervy...

Film určený jedné generaci. Nemůžu se dočkat, až si to pustíme s kámošema na večírku:)