Tom Hardy

Bavil jsem se až nečekaně dobře (a nejen proto, že v úvodu hraje roli moje milovaná Praha). S Nickem jsme si příliš nikdy nerozuměli, paradoxně jsme se ale v tomhle případě docela shodli. Ne že by byl Nebezpečný cíl kdovíjak originální, ale schéma „osamělý zabiják se nechtěně emocionálně zaplete“ funguje obstojně. Samozřejmě záleží na tom, zdali jdete na akční film, nebo na příběh o „slepém vrahovi, který prohlédne“. Nečekal jsem akční orgie a nebyl jsem tak zklamán pomalým tempem vyprávění, které sází čistě na hlavní postavu. Cageův jindy otravný minimalismus mi v roli vraha vyhovoval, „lékarnice“ byla patřičně roztomilá, nový parťák přijatelný. Scéna se slonem mimózní, stejně jako finální záběr. Ten zbytek se dá absolvovat bez újmy na zdraví (nicméně jsem neviděl originál, to bych pak nejspíš mluvil jinak)…

Dalo se to čekat. John Moore je režisér okamžiku - v každém jeho filmu se najde jeden okamžik, který je geniální a zbytek se veze ve vlnách (pod)průměru. U Maxe Paynea to mrzí dvakrát tolik kvůli potenciálu předlohy...

Není nic smutnějšího, než kombinace intelektuální onanie s filmařským talentem. Finále je úchvatné, začátek zajímavý, vše mezi tím je jedno velké WTF, které mi přišlo jako kombinace filmů Davida Lynche, sci-fi Brazil a druhého Highlandera... ehm.

Tak tohle bolelo. Scenárista Spojence Russell Gewirtz si nejspíš řekl, že když jednou fungoval mustr s „vyprávěním směrem k divákovi“, není důvod, proč to nezopakovat. Jenže zatímco hra s falešným vězením měla šmrnc neokoukaného a Gewirtz měl na konci schované eso v rukávu, v Righteous Kill je ta klička jasná od první minuty (a byla vlastně jasná už z traileru). Můžeme to brát tak, že 1) buď měl Gewirtz v tomhle případě slabou chvilku, nebo 2) je Jon Avnet packal, který na rozdíl Spika Leeho neumí vystavět film tak, aby dokázal odvést pozornost od skutečného záměru. Pravda bude někde na pomezí. Nicméně faktem zůstává, že za tohle by měl Avneta někdo zastřelit. Ten člověk patří na video k Seagalovi a ne do první ligy k hereckým legendám, díky kterým patří Heat a Godfather 2 mezi nejlépe hodnocené filmy všech dob. Righteous Kill je ještě mnohem horší, než jsem se obával, neboť zde nefungují ani takové základní propriety, jako střih a hudba (Al Pacino navíc nikdy nevypadal tak staře a utahaně). Odřené dvě hvězdičky pro krimi, která není důstojnou tečkou, ale bolestným ohlédnutím…Více zde.

Upachtěné pokračování vyšeptalého béčka. Zatímco předchozí spolupráce Josefa Rusnaka a Wesleyho Snipese (Střelec v ohrožení) dopadla nad očekávání dobře, Art of War: The Betrayal je utahané neakční céčko, jehož kvality dokonale definuje vybraná „sexy dívka pro hlavního hrdinu“ – něco tak neatraktivního a hranatého jsem v akčním filmu neviděl roky.

Je to takový střet zájmů. Na jedné straně je Kiefer Sutherland dostatečně vyšinutý, aby mi ta postava přišla v jeho podání zajímává a Alexandre Aja je dostatečně šikovný řemeslník, aby se i jindy průměrnější "bububu scéna" přetavila v docela solidní základnu napětí. Jenže ten scénář je ještě slabomyslnější, než bývá u Ajy zvykem. Dějová linie je chabá a interní logika filmu naprosto roztřesená. Navíc si Aja tentokrát drží nezvykle vysoké procento logických přešlapů, až mě to vyprovokovalo k jejich hledání. Vzato kolem a kolem je to použitelná hororová jednohubka, která nad béčkovým trashem vítězí formou, obsahem se mu nicméně rovná. Viděl bych to na 5/10 (vyšší známku volím pro vyvážení Tombace:), nicméně scéna SPOILER s nalezením sestry byla vynikající, ten šok hlavního hrdiny byl doslova hmatatelný. Tohle Aja umí, kdyby si vzal k ruce i pořádný scénář, mohla by vzniknout mrazivá bomba alá Alien a Jaws.

V podstatě Uwemu závidím. Má k dispozici slušné herce, solidní rozpočet a nemalé kvantum technických hračiček, ke kterým se většinou člověk dostane akorát tak, že pracuje pro armádu (případně jí něčím hodně vytočil). A je až k neuvěření, jak to Uwe neumí využít. Ano, scénář je béčko nejbéčkovější, ale z podobných hovadin už vzešel nejeden slušný snímek (pokud mluvíme o atmosférickém běsnění). Sám v temnotě je však neuvěřitelně nudný, nezáživný a roztahaný film. Co taky čekat od filmu, ve kterém paradoxně nikdy nikdo neuvízne „sám v temnotě“…

Ve své podstatě až zajímavý film:) Málokdy se sejde tak obdivuhodný režijní antitalent s tak pramalou soudností, ohromnou drzostí, arogancí a ještě k tomu poměrně solidním rozpočtem (přeci jen je vidět, že to nestálo deset tisíc dolarů). Postal je fascinující už z toho hlediska, že v něm Boll prvně ve své kariéře není jen filmařsky neschopný, ale současně je i okatě namyšlený. Na druhou stranu se mu v Postalu čas od času skutečně podaří vstřelit nějaký povedený vtip (třeba hledání klíčků mi přišlo jako roztomilý nápad). Samozřejmě většinu času vládne trapnost a naprosto nesmyslný průběh děje, je to ale (i na Bolla) tak přepálené a absurdní, že to vlastně docela dobře uteče… 30%

Rick O'Connell je pořád frajer, ale vše ostatní je špatně. Otcovsko-synovská linie nefunguje jak díky nulové chemii, tak díky faktu, že Luke Ford vypadá pomalu starší než Brendan Fraser. Maria Bello, jakkoli ji mám jako herečku rád, je castingovým přehmatem roku. Její "nová" Evelyn naprosto postrádá roztomilost té "staré", nemluvě o faktu, že snaživým britským přízvukem skutečnou Britku zkrátka nenahradíte - jiný styl herectví, úplně jiný projev. Michelle Yeoh a Jet Li mají epizodní role, přičemž i těch několik málo soubojů, ve kterých se objeví, se v záplavě triků ztratí. Zůstává tak akorát povedená výprava a sem tam vydařenější fórek. To ale nezachrání fakt, že trojka (na rozdíl od předchozích dílů) není dobře promazaným strojem, neboť se výrazně pozměnil tvůrčí tým a je to znát – chybí tomu ta klíčová souhra, díky které byla jednička geniální a dvojka snesitelná…

Ten film mám vrytý do paměti stejně silně, jako třeba prvního Vetřelce (strach z temných prostor) a první Čelisti (od 12ti mě k moři nikdo nedostal:). Možná je absurdní přirovnávat klauna k obřím monstrům (minimálně návštěvníci McDonalds nevěřícně kroutí hlavou), ale TO byl jedním z mála hororů, který mi v dětství skutečně solidně pocuchal nervovou základnu. To, že to je očividně televizní a že sem tam výkony „dospělých dětí“ úplně neštymují, mi bylo jasné již tehdy. Přesto si TO ony čtyři zaslouží. Dodnes nemám klauny rád a to o něčem už vypovídá:)