Tom Hardy

Zábavná jednohubka. Úvod skvělý, současně ale trochu nevděčný, protože je od té chvíle jasné, že ve všem bude nějaký háček. Přirovnání k Chatě v horách je trochu přehnané (ta přeci jen nabídla o něco propracovanější schéma i vývoj), nicméně pokud jde o hravost, rozhodně se Craig Zobel slušně vytáhl. I v akci. A Betty Gilpin je přímo božská! 70%

Strašně dlouho skvělé, aby to člověka nakonec zklamalo chabou přestřelkou, která je z ranku "jeden debil to všem podělá", následuje jakžtakž ok střet s hlavním záporákem a pak potitulková scéna toho nejbéčkovějšího zrna. Zklamání. Tolik práce a budování a nakonec to dopadne takhle jalově. Ale zbytek téměř perfektní. Včetně obsazení většiny postav. 70%

Jak mi první série dělala radost, druhá postrádá téměř všechny její silné elementy - přesným obsazením počínaje a zajímavými kulisami konče. Zbylo jen jakési echo původní podívané a roztomilý Poe, který jediný opravdu k divákům promlouvá a umí zasáhnout. Zbytek je vzdálený, paradoxně dáno výchozím konceptem. Kinnaman měl zůstat. 40%

Fajnová žánrovka, která se pokouší o podobně oldschoolovou stylizovanou kriminálku jako Jack Reacher, ale málomluvnému hrdinovi staví do cesty křivé policajty. I když se všichni klíčoví "hoši v modrém" znají, trochu tu chybí přirozenější osobní dotek, jaký dokázali před pár lety tváří v tvář rozehrát Bruce Willis a David Morse v 16 blocích. Akce je na Berga překvapivě skromná, Hawk kdyby tam nebyl, tak by se moc nestalo a Arkin s Shlesinger měli dostat víc prostoru. ALE pokud jsem celé to divadlo na poctivé staré kriminální časy Reacherovi nevěřil, částečně pro Toma Cruise, Spenser na mě naopak téměř pořád fungoval. Brian Helgeland tyhle postavy zbité životem, co si jdou za svým, zkrátka umí. Neříkám, že se Wahlberg v roli Spensera našel, ale odehrál to způsobem, že bych se nějakému tomu sequelu vůbec nebránil. 70%

Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50%

Chtěl bych strašně vidět poradu, kde se řešilo, o čem to bude a někdo na konci s vážnou tváří prohlásil "a pak drakovi vytáhne ze zadku dudy" a všichni producenti začali tleskat a hodili na stůl 175 milionů. Ale to byl upřímně jen poslední hřebík do rakve filmu, který až obdivuhodným způsobem selhává ve vyprávění i střihu (obdivuhodným proto, že na něm opravdu nepracovali žádní idioti a rozhodně se nemohli vymlouvat na nedostatek financí). Nejbolestivější pohled je každopádně na Downeyho, jehož Dolittle je v zásadě neschopná postava nehodná sympatií a jindy charismatický sympaťák je tlačen do jakési podivné jacksparrowské polohy, ovšem bez potřebných hlášek i vtipných scén. Čirá bolest. Viděno v originále.

Komedie, která není k smíchu...

Druhá série víc hraje na efekt a nejenže už jde zcela otevřeně v Dexterových stopách (jeho jméno dokonce padne), ale současně jakoby tvůrci TY chtěli napravit chyby nejoblíbenějšího vraha Ameriky, respektive jeho tvůrců, které nasekali v poslední sérii. Chybí tomu určitá příběhová čistota, jakou disponovala první část a po vzoru hollywoodských sequelů jde dvojka cestou "všeho je víc", takže je tu skoro v každé epizodě nějaký výrazný cliffhanger. Ale pořád to baví. A potvrdilo se, že seriál je tak silný, jak dobrého má Joe "romantického" přihrávače. Victoria Pedretti je jako druhá "ta pravá" fenomenální.

Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému.

První série: "Joe je nejmilovanější stalker Ameriky." Ne že by seriál tuhle větičku k propagaci využíval, ale ta inspirace Dexterem je tak okatá, že nelze než parafrázovat. A současně velký respekt ke všem, kdo se na první sérii podíleli, protože nezůstali jen u vykradeného konceptu, ale dokázali ho naroubovat na dnešní dobu (sociální sítě jako vstupní brána do života každého z nás), přitlačit v rovinně složitého vztahu k hlavnímu hrdinovi (mám Joea rád, ale rozhodně to kvůli některým jeho činům není tak snadné jako u Dextera) a současně to celou dobu příjemně šponovat. Jako scenárista skoro závidím, když někdo umí takhle dobře a vědomě ničit své postavy a přitom je nějak udrží ve hře. Po první řadě ohromná spokojenost, protože Dexter (podobně jako House nebo Jack Bauer) chybí a je vždycky fajn, když někdo převezme pochodeň. Jediné, čeho se u druhé série bojím, je protiváha. Protože v úsměvu a očích Elizabeth Lail jsem se přímo ztrácel a to byla veliká část celé hry. 85 %. Druhá série: Druhá série víc hraje na efekt a nejenže už jde zcela otevřeně v Dexterových stopách (jeho jméno dokonce padne), ale současně jakoby tvůrci TY chtěli napravit chyby nejoblíbenějšího vraha Ameriky, respektive jeho tvůrců, které nasekali v poslední sérii. Chybí tomu určitá příběhová čistota, jakou disponovala první část a po vzoru hollywoodských sequelů jde dvojka cestou "všeho je víc", takže je tu skoro v každé epizodě nějaký výrazný cliffhanger. Ale pořád to baví. A potvrdilo se, že seriál je tak silný, jak dobrého má Joe "romantického" přihrávače. Victoria Pedretti je jako druhá "ta pravá" fenomenální. 80 %. Třetí série: Tak tentokrát to úplně nevyšlo. Třetí série je bezpochyby docela vynalézavou a často zábavnou a hlavně dobře šlapající, pokud jde o černý humor a tempo, vražednou variací na Pán a paní Smithovi, potažmo Válku Roseových, ale nový Joeův objev prostě nefunguje. Kde jsem se v předchozích řadách vždy zamiloval, tam jsem v případě třetí série zůstal netečný. Ale Joe je samozřejmě pořád skvělý. Ve dvou se ale lépe tančí. 60 %. Čtvrtá série: První půle zatím vyvolává rozpaky. Expozice s náhlým přesunem z Francie do Británie působí dojmem, že někomu po napsání "sexy konce předchozí série" došlo, že chtějí vlastně točit někde, kde se mluví anglicky. Následná změna směru ve hru na vraha je ale jednoznačně osvěžující. Jen v páté epizodě už ta hravost, kdy se jede hlavně na sexy nápady a logika trochu ustupuje stranou, začala být malinko únavná. Kruh "hrajeme si na Dextera" se každopádně oficiálně uzavřel, tak uvidíme, jestli to je dobře nebo ne. Prozatím opatrných 70 %.