Tom Hardy

Podivuhodně matná záležitost, která tak moc chce hrát na jistotu, až ze sebe nedostane jediný výraznější tón. Proti castingu nemůžu říct v podstatě ani popel, s touhle sestavou to rozhodně šlo uhrát. Jenže vtipy jsou tak úmyslně neškodné, až si jich člověk většiny ani nevšimne. Zásahy producenta Waltera F. Parkese, které vedly k masivnímu přepisování původního (údajně velmi dobrého) scénáře, se na filmu opravdu ošklivě podepsaly. V jádru je to v podstatě taková obyčejná sci-fi pro nejmenší diváky o holce, která se připlete k vysněnému dobrodružství. A nic dalšího tam není. Ale vůbec. Dokonce i ta provázanost s předchozími díly je hrozně dietní. Zasloužený propadák, který dokázal jediné: vylepšit dojem z dvojky.

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování.

Rád bych si k tomu filmu našel cestu, protože je v něm vlastně všechno, co mám rád. Ale nedrží to pohromadě. Skvělé obsazení je z valné části nevyužité, linie se vlastně ani nerozbíhají, ony rovnou zůstanou v bodu nula, na poctu je to málo střelené a to, že sem tam postavy zboří čtvrtou zeď, už výslednou šeď nezvrátí. Mám slabost pro pomalého i divného Jarmusche (ideálně v kombu), ale tady se nenašel. Je to jako když vám vtip vypráví někdo, kdo mu sám tak úplně nerozumí.

Stále to nemá produkční kvality starších Stalloneho béček typu D-Tox a Sejměte Cartera, ale už to nebolí. John Herzfeld přeci jen není céčkový patlal a minimálně chápe to, jak by se měl vyprávět příběh a že akce je lepší, když do ní nervete dvacet střihů za vteřinu. Nemluvě o chytrém "uzemnění" konceptu, kdy tvůrci tentokrát rozumně pracují s tím, že nemají peníze. Sci-fi dvojka se pak v podstatě rovnou ignoruje a třetí díl dějově přímo navazuje na jedničku, což dává fanouškům příležitost k tomu, aby se nikdy nemuseli do otřesného Hádesu vracet. Trojka je naopak film, který člověk čas od času klidně zapne v televizi a bez újmy ho absolvuje. Na jedničku stále chybí několik mil, ale oči z toho tentokrát nekrvácí a Sly není jen do počtu. V rámci béčkového žánru neurážející kousek. To je něco, v co jsme po úděsné dvojce vážně ani nedoufali.

Stále to nejlepší řemeslo, jaké současný Hollywood nabízí. Pečlivě nastavená pravidla fikčního světa ale poprvé nejsou důsledně dodržována a John Wick tak ztrácí pevnou půdu pod nohama. Akční scény se až příliš často podřizují tomu, aby Wick mohl dál pokračovat a nikoli jeho preciznosti, takže záporáci nevytahují střelné zbraně tam, kde se to nehodí (i když je mají), případně nespěchají, aby hrdina mohl znovu na nohy (leč nemají na co čekat). Nemluvě o tom, že Wick poprvé přestává být svébytnou figurkou a je až nepříjemně často nástrojem jiných. Není to tak, že bych se nebavil. V jednotlivých scénách jsem si šeptal "wow" a někdy i téměř hýkal nadšením. Ale celek je asi tak o 30 minut delší, než by bylo záhodno (to strojené levelování napříč zástupem nepřátel je tentokrát už přeci jen trochu únavné) a asi o dvě třídy hloupější, než co předváděly předchozí díly. Méně by tentokrát opravdu bylo více. Ale čtyřce stejně neřeknu ne, protože takhle nápadité a důsledně vystavěné akční scény ve stylu Jackieho Chana dnes zkrátka už nikdo jiný netočí (včetně Jackieho samotného).

Začátek ucházející, leč pro děj podstatný twist, který dá vše do pohybu, má mnohem menší emocionální zápřah, než by se slušelo. Pak to začne neuvěřitelným způsobem drhnout. Je ironií osudu, že se za kormidlo konečně postaví scenárista série, překvapí sebejistotou v akčních scénách a vůbec mu nefungují dialogy a vývoj děje. Naštěstí se i v té hrozně upachtěné a neučesané druhé třetině, kde jdou postavy často proti vlastní logice a do toho je příběh zbytečně zatížen story vesmírných panchartů, která vůbec, ale vůbec nikoho nezajímá, najde pár skvělých nápadů (z "chůze po schodech" mě vyloženě mrazilo). A pak se najednou téměř stane zázrak a Kinberg naservíruje jedno z nejlepších akčních finále celé série. Z konce je hodně cítit, že se dotáčelo na poslední chvíli (řešení konfliktu jde najednou stranou, protože už na důsledky není čas), ale finální setkání dvou starých přátel nad poslední partií, to mě dojalo. A byla to vlastně i milá tečka za celou X-Men ságou.

V podstatě všechno špatně, od upozadění komické vložky, kdy je většina zábavných vedlejších figur původního snímku jen nezajímavé statické křoví, přes buď nevýrazný, nebo rovnou mizerný casting, až po fádní režii a lacinou výpravu. Jsem upřímně překvapený, že něco takového Disney pouští s vážnou tváří do kin. Vypadá to spíš jako nějaká orientálnější verze televizního Muzikálu ze střední, s přehrávajícím "Disney Channel" záporákem a chybně obsazeným Willem Smithem, který se sice snaží, ale ta postava zkrátka potřebuje větší neřízenou střelu. Je to ohromná škoda už proto, že Guy Ritchie rozhodně mohl tomuhle tématu dát něco svého (pouliční hajzlíci, to je bez debat jeho parketa), ale on mu nedal vůbec nic. Je jen jménem v titulcích, nikde jinde se jeho osobnost nepřipomene. Je něco, co nový Aladin má? Nejlepší jsou přepálené hudebně/taneční pasáže jak z Bollywoodu. To jsou jediné momenty, kdy ten film opravdu ožívá. Ale to je tak 10 minut...

V první třetině to ještě trochu vázne a když dojde na očekávané "obejmutí" milenců, kde se pak ukáže, že je drak nejlepší přítel člověka (a chápe, co je trůn!), už to skoro zavánělo parodií. Ale pak konečně našli tvůrci onu potřebnou pevnou půdu pod nohama, postavy se dostaly do popředí a jakkoli se sladkobolně jelo k závěrečným titulkům, bylo tak činěno s úctou ke všemu, co se léta budovalo. Což je přesně to, co tak výrazně chybělo v předchozích dílech. Nevím, jestli památné nebo velkolepé, ale jako tečka za větou, kdy dochází na definitivní loučení se starými přáteli, fungovalo finále více než dobře. 70%

Vypadá to pěkně, o tom žádná. Ale větší boj proti logice by jeden pohledal. Je chybou vnímat nízké známky jako nutný hate, v mém případě je to třeba frustrace. Tak dlouho se něco budovalo a ve výsledku to nehraje roli. Dlouho profilované postavy se mění v charakterizaci lusknutím prstu, jen aby mohly romanticky skončit pohřbené v katakombách, nebo se zmateně potácet uprostřed popelavého davu. Nemluvě o dost možná nejhorším cliffhangeru celého seriálu, kdy se na konci minulé epizody ukázala neporazitelnost jedné strany, aby to následně bylo během pár vteřin v úvodu další popřeno. Přepálené (ano, vážně jsem to slovo použil) finále je v logice o to komičtější, že když ještě Daenerys měla všechny tři draky, evidentně mohla vzít sama město útokem, protože i s jedním armádu nepotřebovala. Nejsem si jistý, zda je z toho cítit víc zoufalá snaha o fanservice (dáme tam hodně krve a ohně a draka), nebo jen neschopnost dojet otevřené linie. Zbývá jedna epizoda a je upřímně jedno, jak to dopadne. Nejsilnější záporáci skončili nedůstojně rychle a bez větších fanfár a to jen proto, aby se z popela povstal záporák nový, přesně podle těch nejbéčkovějších pravidel. Kdyby na začátku finální epizody Bran seděl zamyšleně na kolečkovém křesle a ukázalo se, že všechny události osmé sérii jsou jeho vize, vlastně by mě to nepřekvapilo. Tady se tak rezignovalo na cokoli, že by na Zimohradu klidně mohl Bobby vylézt ze sprchy a bylo by to naprosto cajk. 30%

Pokud je na vašem filmu nejvtipnější úvodní citát z Hannah Montany, pak víte, že máte problém...