Bush13

Sledováním tohoto filmu, jakéhosi předstupně k Ingmarovi Bergmanovi, jsem se dostal na kinematografickém levelu Beginner minimálně už na takových 6 %! Zároveň mohu letos říct, že jsem viděl více než sto let starý film... anyway, tato půvabná záležitost s určitými rysy a poselstvími dickensovské Vánoční koledy je po formální i obsahové stránce naprosto uhrančivá. Hlavní postava, která by měla po smrti nosit více betonových kvádrů připoutaných k řetězu nežli Jacob Marley, se svou nesnesitelností ovšem nevyrovná nebohé naivní sestře s nápisem SLUM na klobouku, u níž se nezištná a bohulibá dobrota trochu překlápí do magorství, které páchá více škody než užitku. Ovšem tohoto moralizující patosu je v němém filmu trochu třeba; zvlášť, když v kontrastu s parádní duchařskou - a ve své době formalisticky experimentální - atmosférou a drsně sociální rovinou nikterak nepřekáží. Máme tu začátek ledna a možná přitom opět jeden z největších osobních filmových zážitků roku doprovázený výtečnou a vhodně zakomponovanou hudbou.

Vždy jsem viděl jenom minutu někdy na přelomu milénia na Silvestra, teď konečně jsem to zhlédl celé. Zprvu rozpačitý rozjezd skeče se promění v humornou jízdu brilantního Freddie Frintona, ač je to humor vlastně dost jednoduchý. Ale spojení britského a opilého - to funguje snad vždy.

Češi a bernardýni jsou výborní houbaři. A respektovaní chalupáři.

Příjemná komedie s velkými plány, přesto relativně komorním prostředím jednoho letadla, která svými vtípky popichuje nejen francouzské obecenstvo. Film z doby, kdy ještě existovaly vtipné a "silné" pointy (myšleno vyznění celého filmu).

Suchá řípa jako výborný slizoun a lapač hlupaček ve velmi zábavném výsměchu odcházejícího donchuánství, které se s věkem odhaluje jako prázdné.

Když člověk přistoupí na to, že je tenhle film v podstatě komediální, tak si ho musí poměrně dost užít. Nemívám rád explicitně vyjevované narativní scény, aby každý na první dobrou pochopil, nicméně zde je všechno tak roztomile a přehnaně přepjaté, že mě film ihned pohltil. Veškeré bohémské záležitosti, psychologické vztahy, i temné a tragické podtóny, nakonec tady nakonec skončí v jakési ztřeštěné umpa-lumpovštině. A já, který bych teoreticky asi vyžadoval historickou přesnost a vážnost, jsem vlastně nadšen. Snad jen ten konec vypadá, že bylo těžké ho nějak udržet pohromadě.

Klasický Bareja - ztřeštěná zápletka, která se sice rozvíjí, ale je upozaděna sérií neméně ztřeštěných etud a skečů, které český divák nemusí vždy pochopit, ale v Polsku se leckdy staly kultovními, neb krom své krásné absurdity tepou opět politické a společenské poměry Polska plného front a vyčuranosti. Aneb Pan tu nie stał!

Sportem k trvalé smrti. Kde jsou ty časy, kdy se česko-německé vztahy ventilovaly tak maximálně u piva, nebo na svazích malebných krajin... které se však mohou proměnit během několika minut v horské peklo. Silný příběh, který na mě celkem emočně působil už od té doby, co jsem si o něm poprvé přečetl.

"Milujeme ty, kdo nás milují takové, jací bychom rádi byli." Na KVIFFu snímek označují jako "provokativní drama", což, při vší úctě, se mi zdá provokativnější, že jsem si dal na Štědrý den několik panáků mandlovice, ale na druhou stranu není to nic, co bych měl u tohoto filmu postrádat, ba vytýkat mu. Zasazovat historické postavy do fiktivních situací s feministickou perspektivou a popovou hudbou není nic nového, takže v mém případě asi také nic, ať už pozitivně či negativně, rušivého. Velmi zjednodušeně shrnuto - film se mi líbil, i když na tom trapně konvenčně z velké míry budou mít vliv historické okolnosti a nesmírně zajímavé skutečné postavy; subjektivně jsem naopak moc nedával paradoxně jistou bezpohlavnost některých scén, esteticky slušivou, leč trochu divnou oprýskanost císařských kulis a fakt divný konec, který krom své rádoby úderně-symbolické pointy jakoby vůbec neřešil, že ta loď vypadá jak z 21. století a že by se občas mohla retušovat nějaká ta nálepka aspoň.

No jistěěěě... trochu jsem se této klasiky obával, ale nebylo proč. Ačkoli se na filmu podíleli lidé - od režiséra počínaje -, kteří se v budoucnu upíšou (nebo se už upsali) všelijakým ultrablbostem, tak je to celkem vtipná záležitost, ze které je cítit konečně ta úlevná radost z toho, že se dá bolševikovi veřejně a beztrestně vysmívat, přestože pojednává o době z tohoto hlediska nejhorší, tedy nejtragičtější.