Bush13

Mnoho hlášek z filmu v Polsku zlidovělo. Například věta z fronty: „Pan tu nie stał,“ dala v Polsku jméno společenské hře, obchodu s oblečením, pivu, hudebnímu labelu atd.

Přestože byl snímek (stejně jako ostatní Barejovy filmy) zařazen do nejnižší umělecké kategorie a přestože se filmu dostalo kritiky kvůli „plochému humoru“ (kvůli cenzurním škrtům), vidělo jej v kinech během roku více než 600 000 diváků.

Kvůli cenzuře bylo z filmu vystřiženo několik scén, takže je o deset minut kratší. Kromě toho bylo několik záběrů zkráceno nebo přestříháno. V důsledku toho se z mnoha scén vytratilo ironické poselství, které měly předat.

Film se natáčel v Polsku (Varšava), Francii (Paříž) a Maďarsku.

Oba režiséři sestavili tým více než 100 malířů a animátorů, kteří čtyři roky pracovali na malířském ztvárnění každého záběru filmu. Na rozdíl od tradiční rotoskopie malovali umělci ručně na základě předlohy z kamerových snímků, čímž nevznikaly pouze animované kopie snímků, ale originální olejomalby se všemi sounáležitostmi.

Film se natáčel v polských obcích Szeligi, Słomczyn, Wieliszew, Cieciszew a Skrzeszew.

Předlohou filmu je čtyřdílný románový epos „Chłopi“ (1904-1909), za který spisovatel Władysław Reymont získal – rok před svou smrtí – v roce 1924 Nobelovu cenu za literaturu, po Henrykovi Sienkiewiczovi jako druhý Polák.

Thomas (David Hemmings) řídí vzácný Rolls-Royce Silver Cloud III „Chinese Eye“ Mulliner Park Ward Drophead Coupé, který vlastnil DJ a televizní moderátor Jimmy Savile. Původně byl lakován bílou barvou a při výrobě byl přebarven na černo. S unikátními šikmými světlomety bylo vyrobeno pouze přibližně 100 takových vozů.

Film se po premiéře v roce 1985 dočkal kritiky ze všech stran. Komunističtí publicisté obvinili Krzysztofa Kieślowskiho a Krzysztofa Piesiewicze z protisocialistické činnosti. Podzemní kruhy naopak z kolaborace. Týdeník Polityka napadl režiséra za to, že urazil všechny: Solidaritu, protože její představitel „je debil, který přiznává, že nemá žádné názory“; vládu, protože ji ukazuje jako oportunistickou; a pak i všechny ostatní, protože „jim radí spáchat sebevraždu“. Právě motiv sebevraždy, ale i „upřednostňování lásky k mrtvému muži před láskou mateřskou“ a náhodný sex se zase nelíbil katolické církvi.

Během střihu filmu se kameraman Jacek Petrycki pohádal s režisérem Krzysztofem Kieślowskim kvůli vyškrtnutí scény, v níž se Urszulin (Grazyna Szapolowska) syn připojí k početnému davu demonstrujících účastníků Solidarity. Tyto politicky motivované ústupky nemohl Petrycki Kieślowskému odpustit a přerušil s ním další spolupráci.

Krzysztof Kieślowski později o filmu prohlásil, že spoluscenárista Krzysztof Piesiewicz ho přiměl k tomu, aby si uvědomil, jak jsou v jeho filmech zobrazovány ženy: „V Polsku jsem býval strašně kritizován za to, že dělám z žen ploché postavy bez rozměru a bez pochopení podstaty ženskosti. V Personálu (1975) nebyly prakticky žádné ženy. V Spokóju (1976), v Amatérovi (1979) a v Jizvě (1976) pokud tam byly, byly velmi špatné. V Náhodě (1981) byly ženy vlastně jen životní družky hlavního hrdiny. Možná právě proto mě napadlo, že natočím film o ženách z ženského pohledu.“

Bez konce je prvním filmem, na kterém Krzysztof Kieślowski spolupracoval s právníkem a scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem. Piesiewicz se během stanného práva účastnil procesu s aktivisty Konfederace nezávislého Polska v únoru 1982. O dva roky později Piesiewiczův kolega Jerzy Woźniak zemřel na rakovinu. Právě Woźniakův osud inspiroval Piesiewicze k napsání scénáře.

Venkovní záběry byly pořízeny na Stadionu Desetiletí ve Varšavě – záběry autentického davu fanoušků jsou ze 7. ročníku Memoriálu Janusze Kusocińského, každoročního atletického setkání v Polsku. Stadion Desetiletí existoval mezi lety 1955–2008, na jeho místě dnes stojí Národní stadion.

Pro Stanislawa Bareju byl tento krátký snímek prvním filmem, který natočil po studiu režie na filmové škole v Lodži.

Ve scéně, kdy hlavní hrdina prchá z okna na střechu, je vidět, že je krásný slunečný den. Při pohledu z interiéru směrem z okna ovšem lehce prší.

V závěru filmu se hlavní protagonista se svou ženou prohánějí žlutým vozem značky Triumph Spitfire Mark II.

Postava ředitele Bednarze (Franciszek Pieczka) v jedné scéně vystupuje z letadla české výroby Let L-200 Morava, jenž se vyrábělo v letech 1957–1964.