Martrix

Čistě ufařský díl, kde jsou za nos tahání nejen Mulder a Scully, ale i diváci. V době vzniku seriálu, toto téma táhlo, ale teď je to trochu omšelé. Což bude nejspíš i tím, že jsme všichni mnohem otrlejší. Ufony dnes jako hrozbu vnímá málokdo a pokud někdo řeší, jestli jsou mezi nami...myslí tím spíš teroristy.

I přes účast na první pohled elitního hereckého týmu a krátkého štěku matičky Prahy, jakožto východního města ideálního k útěku do Sýrie(skvělá reklama), je Unlocked jen další překombinovaná špionážní nuda. Předvídatelná zápletka je nejspolehlivější zabiják podobných filmů a tady došlo k exitusu vcelku brzy. Ale je mi to jedno stejně tak, jako bylo asi scénáristovi Peter O'Brienovi ukradený, že odpravuje postavy jako figuriny na střelnici. Možná takto výzvědné služby fungují, ale bez emocí je to pro mě jen blbá videohra. Navíc i kdybych se oprostil od faktu, že je v poslední době nějak přeNoomiRapaceováno, tak s výjímkou Toni Collette, mě nikdo z té rádoby herecké smetánky neuchvátil. Nicméně asi jen díky nim, je Unlocked jen lehce podprůměrný.

Pokud vás odrazuje, že je to film o tenise, sportu, který vás až tak moc nebere, tak je na místě poznamenat, že budete ve velké výhodě, pokud nevíte jak zmiňovaný zápas dopadl. A navíc je vaše obava zbytečná, protože to není film až tak moc o tenise, ale spíš o tenistech. Sledujeme nejen samotný zápas, ale také co předcházelo tomu, aby právě takovou bitvu sehrál Borg s McEnroem. Ale jen o tom, Borg/McEnroe, zdaleka není. Náměty k různým úvahám, se to ve filmu jen hemží. Obrovský tlak na šampiona, porucha osobnosti a zadržované emoce, jaké to je být blízký někoho takového, co vlastně žene tyto šampiony dál... . Vše podané velmi věrohodně a lidsky. Tvůrci by mohli nadržovat Borgovi stejně tak, jako diváci, ale vydali se korektní cestou a ve výsledku jste mohli fandit dravému rebelovi, ale stejně tak preciznímu králi kurtů. Podobných megasoubojů, kde se střetli úřadující šampioni se svými budoucími nástupci, zase tak moc není. Dodnes si pamatuju zápas ve čtvrtém kole Wimbledonu, kde Roger Federer porazil Peta Samprase v pěti setech a vlastně ho tak popohnal do tenisovém důchodu. Bylo skvělé ten boj sledovat a to šlo jen o tenis. V Borg/McEnroe dostanete navíc příbeh. A to tak dobrý příběh, že nemám potřebu pátrat, jak moc se film opírá o skutečnost. Velkou měrou se na těch psychologických orgiích podíleli také velmi dobře zvolení a výborně hrající herci. V kombinaci s parádní režií, je to jeden z nejlepších severských filmů, které jsem viděl. A to i přes ten občas hollywoodský smrádek. Málokdy se mi stane, že v polovině filmu vím, že dám nejvyšší hodnocení. A to nemluvě o tom, že sportovní filmy moc nevyhledávám. Srovnání s Rivaly není úplně mimo mísu, ale Borg/McEnroe je mnohem víc psychologický a intimní.

Příběh tří kamarádů, z nichž jeden udělá něco, co výrazně ovlivní osudy všech. Bez zbytečného moralizování a patosu, sledujeme, jak se ve snaze naplnit své touhy a současně i přání svých skorobratrů, rozhodne člen císařských zabijáků pro podvod a spustí tak sled událostí, které po hodince a půl nepřinesou žádnou speciální pointu, ale přesto vzbudí emoce. Je sympatické sledovat právě to zmiňované bratrství, kdy je nezjištnost a důvěra podrobena velkým zkouškám. Zpětně si uvědomuji, že Zai Chen Shui je odlišné od ostatních akčních a historických rubaček i tím, že se jde malinko víc do hloubky postav, které nejsou řízeny posláním, ctí, nebo nějakou vznešenou snahou nastolit spravedlnost. Chtějí žít v rámci možností normální život. Ze začátku jsem moc nadšený nebyl...čekal jsem víc soubojů, super choreografii...ale o tom tento film primárně není. Kupodivu je zajímavější to mezi těmi souboji. Dám 4*, ale tu čtvrtou jsem si skoro celou, musel půjčit z čínské vlajky...jinak bych to neposkládal.

Trochu zavádějící název, ale proč ne. Mulderovi kostlivci se po šesti letech hrabou ze skříně a to skoro doslova, takže tentokrát je potřeba po sobě pořádně poklidit. Díl, který se zabývá genetickou manipulací, opět reflektuje devadesátá léta, kdy se vedly diskuze nad tím, co je a co není etické. Svým způsobem se Carter opět snaží naznačit, jak by mohlo zneužití takových výzkumů vypadat. Měly by se dávat druhé šance na život, nebo omlazující preparáty, třeba vrahům a psychopatům? Otázek naskočí hodně, ale i přes zručnou režii, postrádá tento díl nějaký zvrat a napětí.

Trochu rutinérské a hodně nostalgické, na úkor hravosti jedničky a akčnosti dvojky. Takové to nenadchne, ale ani neurazí. Což je pochopitelné pro společnosti, kde vítězí chladný kalkul nad ambicemi hledat nové cesty a posouvat se dopředu. U Pixaru jsme ale byli zvyklí, že takovou společností není, tak je někdo možná trochu zklamaný. Jenže na druhou stranu...aby mohl vzniknout nějaký riskantnější počin, je potřeba mít i projekty, kde to bude na jistotu. A takovým projektem Auta 3 jsou. Myslím, že tímto dílem to skončí a Blesk se objeví maximálně v nějaké týmovce, kde bude Prášek z Letadel, rakeťák Buzz a Baymax z Velké šestky.

V době vzniku Lazara, ještě dozníval zvýšený zájem o tématiku života po životě. Moodyho knihy rozdělovali lid na ty, kteří věří a na ty, kteří by rádi, ale potřebují k tomu důkaz. Lazar nastiňuje, že někteří lidi si nejen nezapamatují kde zaparkovali auto, ale dokonce si mohou splést tělo, ze kterého si na chvilku odskočili. Je fajn, že scénáristi nechávají čistě na divákovi, kterou možnost si vyberou...rozumové, byť nepřesvědčivé vysvětlení skeptické Dany, nebo cool verzi Muldera?

I přes trochu rozpačitý začátek, je Silent Hill v mnoha ohledech vydařený počin. Je tam dobrý příběh, pár neotřelých nápadů, které jinde k vidění nebyly, atmosféra je místy taky fajnová... . Pokud je to horor podle pc hry, tak je na místě uznalé pokývnutí, protože Gans se s tím popral mnohem lépe, než prznič Anderson s Resident omylem. Pro mě je největší slabina Radha Mitchell, která sice nebyla děsná, ale pokud se mi občas v hlavě rozblikal B-alarm, bylo to jejím přispěním. A ano, mohlo to být celé ještě hutnější a temnější. Přesto si Silent Hill zaslouží nadprůměrné hodnocení. PS: oficiální obsah je trochu mimo...dost možná popisuje spíš pc předlohu. Ve filmu je to příběh o matce, jejíž dcera je náměsíčná a táhne ji to do Silent Hillu. Společně se tam vydají, ale brzy po příjezdu mají autohavárii. Rose se tak probouzí ve světě, kde se dějí děsivé věci, ale co je důležitější, její dcera se ztratila. Hledání ve městě, které v mnohém připomíná peklo, postupně rozkrývá temnou historii jeho obyvatel, i motivy temných sil, které se vše živé snaží zničit.

Směsice rodiného dramatu a sportovně rubačské akce, kde je ústřední postavou stárnoucí boxer, který si pokaňhal kariéru i půl života. A může být něco lepšího, než začít tu druhou půlku života jako trenér zarputilého mlaďocha, který se rozhodne za 2,5 měsíce natrénovat na soutěž MMA? No může! Může se přece takové soutěže zúčastnit ve svých 48-mi letech taky. Návod pro všechny padesátníky, kteří nemohou najít práci. Potrénujte a vydělávejte prachy v oktagonu. Ale vážně. Je to sympatické a ve většině západních filmů velmi málo používané. Dante Lam vložil do filmu emoce, patos, ale i akci, humor a několik dramatických oblouků a povodil si diváka stejně jako v ringu. Chvíli ho nechat v klidu, poskakovat kolem, pár úderů a pak bum, bum...párkrát ho poslal na zem. Ale vše podle pravidel, žádné podpásovky. Do toho hudební podmaz, který evokuje všechno možné, jen ne to, že je to asijský film(byť Hong Kong je speciální). Výsledkem je takový svérázný mix Milion dollar baby, Rockyho a nějakého libovolného rodinného dramatu, kde cizinec naruší zaběhlý rytmus rodiny. Ústředním motivem nicméně zůstává, že se člověk nemá vzdát, ani když nadělá spoustu chyb, nebo čelí těžkým ztrátám, či výzvám. Film o nezdolnosti ducha a v případě MMA i těla. Můžete mít výhrady ke zpracování, ale ne k myšlence, kterou tvůrci vyslali divákům. Za mě dobrý...proč hledat mouchy na něčem, co nesmrdí?

Fantaskní příběh o lásce, která je tak silná, že i gravitaci překoná. Ono je vcelku jedno, co se lásce postaví do cesty, takže proč ne třeba fyzikální zákony, které znesnadňují styk nebohých milenců stejnou měrou, jako nepřející režim. Pohádka pro dospělé, která nemá se sci-fi žánrem vůbec nic společného. A to dávám tvůrcům k dobru, protože i když si s vizuálem opravdu vyhráli a triky jsou na velmi dobré úrovni, je zřejmé, že měli spíš ambici odvyprávět příběh dvou milenců žijících v podivuhodném světě, než udělat dechberoucí sci-fi. Na to je scénář příliš blbounký. Všechny postavy byly napsány krásně jednobarevně...pohádkově jednoduše, takže se můžete soustředit na ...můžete se prostě dívat a fandit všem na straně dobra. Díky sympatickému obsazení, to ostatně není těžké(nevadila mi ani jinak unylá Kirsten). Možná vám časem ten podivný svět připadne i neotřele zajímavý, takže je nač koukat. Nakonec jsem rád, že jsem to po první minutě nevypnul, k čemuž díky vyprávěnému prologu, mohlo snadno dojít. První dojem byl totiž moooc špatný. Ale nakonec ...jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Aspoň že si to na nic nehrálo.