Martrix

Spojení Garlanda s A24 dává perfektní smysl. Nemusí se mi od nich líbit vše, ale zatím to vypadá, že se od nich průměrné mainstreamové břečky nedočkáme. Zatím byl vždy na prvním místě scénář a neotřelá nebo naopak poctivá filmařina, která plně vykompenzovala nižší rozpočet. A samozřejmě ten typ herců, pro které je kvalita scénáře a osoba režiséra aspoň o chlup důležitější, než prachy. Garland ukázal co si myslí o lidech už v 28 dní poté. A v každém dalším filmu potom odhaloval jak primitivní a krutá jsme rasa, když dojde na lámání chleba. V Devs to dotáhl zatím nejdál. A teď tady máme Civil War. Pro někoho je to takový miloučký vzkaz prezidentovi, resp. nejmenovanému kandidátovi...hele kámo, pokud budeš pokračovat v rozdělování občanů této země, pokud budeš ponoukat k rozbrojům...může to dopadnout takhle. Ty můžeš dopadnout takhle. Protože v USA dřepí spousta latentních zabijáků, kteří si velmi rádi najdou nějakou tu záminku pro střílení, vraždění, rabování...pro chaos ve kterém se ztratí, že jsou vyšinutí, neschopní frustráti. Garland nám je ukazuje s mrazivou věrohodností...všichni známe někoho kolem sebe, kdo by byl těchto zvěrstev schopen. Hlavní postava se svěří, že dělala válečnou fotografku hlavně proto, aby její fotky sloužili jako varování. Podívejte, takhle se válčí a umírá ve světě. Hleďte na válečné hrůzy a utrpení a dávejte pozor, ať nedopadneme stejně. Ano, to dává smysl. A je velká škoda, že je tento vzkaz pohřbený pod působivým vizuálem a poměrně dost akčními...intenzivními výjevy. Zvlášť poslední třetina se zbytečně moc soustředí na autentičnost občanské války. I tak je ale vidět, jak se Jessie transformuje z kukly do můry. To aby mohla nahradit Lee...tak, jak už to v přírodě chodí. Netuším, jak se na tento film koukalo Američanům...zvlášť těm militantní pakům, kteří si po večerech leští poloautomatické pušky a před spaním místo oveček počítají náboje. Já se kochal skvělým vizuálem a oceňuji i Garlandův pokus varovat lidi stejně, jako postava Lee...neblbněte, tohle je sice jen film, ale k realitě má velmi, velmi blizoučko. Tohle není postapo, ale preapo. Pro mě byla první třetina výborná, druhá velmi dobrá a závěr dobrý... . Takže 4*.

Intoušská komedie se srdcem. Jak to myslím? Je to o intelektuálovi, nebo intoušsky napsané? Od obojího trošku. Will je velmi racionálně uvažující postava, ale s takovým uvažováním u žen nepochodíte. Ženy jsou racionalitou-přístavem, kotvou, kontrolou přitahovány, ale samy představují emoce a emoce...to je bohapustý chaos. Jenže Will je ženami obklopen. Má dvě dcery...malé mutantíky...napůl jako on a napůl jako jejich matka, která touží po něčem jiném, než má s Willem...je tak zmatená, že ho vymění za ...jiného racionála. Co s tím, když respektujete vůli partnera? Will umí malovat komiksy a taky o nich umí vyučovat, ale se životem se trochu pere. Intoušsky, racionálně, bez křiku, jedna rána do ucha je vše, nač se jeho divošství zmůže. A taky je tady další žena... . "Ty kotlety byly vynikající". "Oh, díky...byl to mečoun". Tohle fakt můžu. Zprvu jsem se trochu ošíval, ale velmi rychle jsem tomu přišel na chuť a mám v plánu mrknout i na další kousky Jima Strouse. Chytré laskavosti, není v komediích nikdy dost.

Při vší úctě k mistrovství Jeana Gabina, v tomto případě na mě udělal největší dojem skvěle napsaný a především vypointovaný scénář. Karmická kružnice v jejímž středu je starý kriminálník a kolem které krouží jakožto pokušitel jeho kumpán, karmický ladič a nejlepší nepřítel komisař, chaos v podobě tří únosců letadla a jako malý bonus stará láska, jakožto vzpomínka na časy, kdy se z přímky začal kroutit kruh. Dnes si jen málokdo umí představit, že i zločinci mají nějaké ctnosti a že mezi nimi a představiteli zákona existuje respekt a důvěra. Aby ne, když se to vytrácí i ze společnosti "slušných lidí". Tento film je krásnou připomínkou...možná hodně zidealizovanou, že stejně jako se mezi počestnými občany najdou zlí, nedůvěryhodní hlupáci, můžete narazit na staré kriminálníky s páteří rovnější, než má lecjaký biskup. Nenajdete zde žádné třeskuté fóry, nebo gagy jako v Četnících. Občas nějaká verbální perlička přijde, ale celé to stojí především na úsměvné situaci, do které se oba uprchlíci dostali. A v rytmu lopatek božích mlýnů, to klape od začátku až do konce.