.killer.

Polanski ani tentokrát nezklamal, ale nedá se říct, že bych byl z tohoto filmu odvařený tak, jako z některých jeho jiných kousků. Podařená variace na Drákulu, která nabízí vtipné situace, ale rozhodně se nejedná o parodii. Zajímavostí je, že se ve filmu ani moc nemluví a Polanski vypráví dost často spíše obrazem, což rozhodně není na škodu, ale kdyby to bylo víc "ukecanější", mohlo by to přidat té humorné stránce filmu. I tak se ale jedná o úsměvnou podívanou, která si zaslouží své místo v tvorbě tohoto filmového mága.

James Wan je mistr. Je mi úplně jedno, že jsem viděl desítky hororů s prakticky stejným námětem, The Conjuring jsem prostě žral s každým dalším záběrem. Brilantní atmosféra vypůjčená z dobových hororů, excelentní práce s kamerou - pomalé zoomy mě dostávaly do kolen, skvělý Patrick Wilson, ale hlavně Vera Farmiga - ještě se mi nestalo, že by mi nějaká postava z hororového filmu tak učarovala :-). Za mě plná palba a asi nejlepší duchařina, jakou jsem kdy viděl! Pro fanouška hororů povinnost! A doufám, že se Wan vzpamatuje a nebude chtít seknout s hororovým žánrem, protože jestli má někdo na tvorbu podobných filmů nadání, pak je to právě on.

Spojení vizuálu ze seriálu Walker Texas Ranger a hudebního motivu z Odpádlíka se jen tak nevidí - Walter Hill je nejspíše fanouškem podobné televizní tvorby :-). Ale nic proti tomu, spíš mi vadí špatný scénář. A i když Stallone sem tam hodí hlášku, tak to prostě není ono, nemá to šťávu. Slabší průměr, bohužel.

Kvalitativně je White House Down o třídu výš, než Olympus Has Fallen, ale v nitru je to naprosto stejné béčko, a to mám rád :-). U obou těchto filmů jsou stejné logické chyby, ale je pravda, že Emmerichův White House Down jich má o něco méně, nebo přinejmešním nejsou tak do očí bijící. Ale já jsem se prostě opět bavil a scény, jako je prezidentova střelba z raketometu z jedoucího Ground Force One miluju a milovat budu. Doufám, že podobných filmů vyleze každý rok minimálně pět a budou zápolit o to, kdo víc zdevastuje Bílý dům.

Alespoň z mého pohledu poměrně slabé a pokud bych měl srovnávat s Coppolovým Rozhovorem a Antonioniho Zvětšeninou, tedy s filmy, které jsou tomuto snímku tématem hodně podobné, tak Výstřel vychází z tohoto boje jako poražený. Krom Travolty nenabízí nic, co by mě dokázalo nějakým způsobem vtáhnout.

Pokud lze nějaký film označit slovem "sračka", pak je to tento. Refnovi "mlčenlivé pasáže/čumění do blba" působily v Drive "novátorsky", mělo to jakousi hloubku a smysl, ale tady je to akorát znásilněný a použitý v celý stopáži filmu - mohlo by to fungovat, ale to by nesměly být všechny postavy (a hlavně ta hlavní) tak plochý. A věřte, že Gosling, který pronese za celý film dvě věty, není ani zdaleka tím nejhorším, ba naopak, ten je tím nejsvětlejším bodem tohoto "díla". Ostatní přehrávají a jsou prkenní, a to jak slizká a umělá Kristin Scott Thomasová, tak ten hnusnej policejní náčelník. To vše úhledně zabaleno do divácky nepřístupného a umělecky nečtivého obalu, který spíš než k zamyšlení, nebo k pohlcení do děje, nutí člověka film vypnout, zapomenout na něj a zlepšit si náladu nějakým jednoduchým béčkem se Stathamem (nic ve zlém, fandím mu!). Refn si bere psychadelické momenty ze svého Fear X, přidává Lynchovskou temnotu a dovršuje to nekonečnými bezmyšlenkovitými záběry, které z filmu dělají spíše videoart, než něco nového a normálního - Refn umí udělat pěkný obraz a snaží se ho prodat, ale způsob jakým to dělá mě nebaví. Možná by bylo lepší přijít s něčím novým a nebo se na to vykašlat a zkusit starou filmařskou školu, tenhle "film" byl totiž fakt pekelnej. Jedna hvězda za krvavé pasáže - ty Refnovi jdou.

Mám rád Beatles a mám rád i animované filmy, ale film Yellow Submarine na mě nezapůsobil v dnešní době asi tak, jako na diváky z let šedesátých a sedmdesátých. Vizuální stránka je samozřejmě unikátní a působivá a hudba Beatles zase podmanivá a veselá, ale nevím, moc mě to nevtáhlo. Ovšem hlášky padají občas skvělé, hlavně Ringo perlí :-).

Restart Hollywoodu! Film má velké logické chyby, ale já mu to odpouštím, protože tenhle typ akčního filmu tu snad nebyl od dob první Die Hard. Minimálně jsem si tak připadal, protože jsem se královsky bavil. Proto omluvte mé přivření očí nad místy, kde dramaturg zaspal. Ještě jednou - já jsem se bavil a to je hlavní.

Pokračování TRONa mě hodně nebavilo, ale Oblivion se Josephovi povedl. Pěkné a poměrně originální vizuální zpracování umocňuje zajímavě rozložený příběh, který díky stále nově vytahujícím trumfům z rukávu dokáže diváka bavit po celou jeho stopáž.

Geniální filmeček! Nevím, co k tomu víc dodat. Snad jen - mrkněte na něj ;-) http://vimeo.com/75251217