Ples upírov

Jsem trochu zmaten. Ples upíru má být hororová parodie, komedie, ale zdaleka víc než humor se Polanskému daří děsit...nebo alespoň skvěle navozovat atmosféru starých filmových hororů. Hudba a obraz tvoří krásnou poctu Murnauovu Nosferatu. Polanski využívá každou ingredienci, která nesmí ve filmu o upírech chybět. Zatímco temnější část příběhu funguje skvělě (včetně neradostného konce), tam, kde se autor pokouší o humor, tam se mu nedaří.Hlavní dvě postavy profesor a student zmateně pobíhají ze scény do scény, a humor, o který se pokoušejí jim nesed...tedy, nesedl mně. Příjemnou nadsázku, která mi přišla skutečně vtipná do děje vnesl až charismatický upír, hrabě von Krolock. V jeho osobě se snoubí nadřazenost upírské rasy (podobná jako v japonských anime Hellsing a D:Vampirehunter) s nadsázkou. Stejně tak vtipný je jeho homosexuální syn, snažící si na věčné časy sehnat si partnera. Řekl bych že film jasně ukazuje, v čem byl v 60. letech Polanski silný, a co mu příliš nešlo... důkaz jeho schopností vyvolat v divákovi humorem nezčeřenou hrůzu měl přijít už o rok později.... (08.01.2005)

Myslela jsem, že Ples upírů, na nějž mě Roman Polanski pozval, bude o poznání barvitější, rušnější a živelnější. Na samotný ples se dostaneme až zhruba dvacet minut před koncem. Tomu předchází výpravy profesora Abronsiuse a jeho společníka Alfreda z jedné místnosti do druhé, navrch a zase dolů, aniž by se mezi tím událo něco podstatného. Což může již po chvíli začít lehce nudit. Příběh je nabit humorem i atmosférou, ale od Plesu upírů bych čekala, že upíři nepřijdou na řadu až k závěru filmu. (11.05.2012)

Zde nám Polanski předložil zcela vtipnou a svižnou komedii o hraběti Drákulovi. Naštěstí to není nějaká ubohá parodie jako Drákuloviny, takže se nebojte že se vám do kamery budou tlemit titulní hrdinové. Veškeré vtípky jsou spíš nenásilné a originální. K tomu všemu si i Polanski vystřihl hlavní roli čímž ukázal že umí i hrát, přinejmenším k mé nemalé radosti. Z filmu čiší celá radost z filmování. Ono je to taková blbůstka, ale natolik milá, že i sem tam hluché místo mu odpustíte. (21.08.2006)

Poctivá a inteligentní (!) upírská parodie plná špičatých zubů, dřevěných kůlů, krucifixů, krve, česneku a humoru. S odstupem času se sice může zdát humor profesora Abronsia trochu infantilní a Roman Polanski herecky trochu nestíhá (režisérsky si to však vynahrazuje), ovšem atmosféra, všudypřítomná nadsázka, perfektní hudba Krzysztofa Komedy, krása Sharon Tate (škoda jí :-() a charisma Ferdyho Maynea (dokonalý upírský hrabě) dají na těch pár mušek zapomenout. 65%. P.S.: Klidně mě kamenujte, ale tématicky hodně podobnou Svatbu upírů mám o něco radši. (08.05.2012)

I se všemi znalostmi žánru a souvislostí mi to i po letech stále ještě připadá jako průměrná hororová zábava, která sice má osobitou auru, několik vtipných momentů a potěší permanentní nadsázkou, nedaří se jí však probudit ve mě žádné velké nadšení. A nutit se do něj jen proto, že jsem poučený divák, to se mi nechce. (24.03.2012)