Dzegr

"Beautiful things don't ask for attention."

"Máte dvě razítka. Jedno červené a jedno zelené. Takže mám šanci 50-50."

"I keep waiting to not care about her." // "Počkám až mi na ní přestane záležet."

"Já jsem kapitalista, židovský synek a člen ODS a pro mě je nesmírně pohodlnej systém, ve kterym já jako inteligentní človek jsem schopnej poměrně pohodlně přežívat jenom díky tomu, že ostatní okolo mě jsou debilové. (...) Mě by mohli nachytat, jak si dám čáru koksu nebo možná někde s nějakou kurvou, ale nesmím třeba srazit dítě na přechodu, to je pravda no... Ale já bych to stejně nakonec ustál. Já bych věděl, jak to udělat." -Žádnej šok, tak jsem si to nějak zhruba představoval - zkrátka 'kzblití'

"V porovnání s ostatními jsem nezažil tolik strastí. Něco se občas přihodí, ale to se stává. Tím skutečným problémem v mém životě, tou skutečnou strastí, jsem já. Vždycky jsem to byl já. Co si pamatuju, vždycky jsem se obával ... selhání,... že lidi zklamu,... že jim ublížím,... že oni ublíží mně. Myslel jsem si, že když se uzavřu a soustředím se na jiné věci, na jiné lidi, že když budu dokonce apatický, nic nebudu cítit, tak se mi pak nic nestane. Podělal jsem to - nejenže jsem vytěsnil bolest, ale i všechno ostatní, dobré i zlé, až nezbylo vůbec nic."

"Člověk si zvykne i na šibenici." Takhle nějak si představuji dokumentární film - ukáže pohledy všech zainteresovaných stran. Snad ještě chyběly názory těch na ministerstvech a ŘSD, resp. lidí, kteří tam seděli v době, kdy se rozhodovalo, kudy a jak povede v budoucnu D8. Za tu debatu s režisérem a stavbyvedoucím plný počet a dle mého zřejmě spolu s dalším snímkem režiséra 'Mých posledních 150 000 cigaret' asi nejlepší promítání Jednoho světa ´14 v ÚnL

"Někdy tě i nesprávný vlak může zavést do správné stanice."

(1) "All Hitman 2 Victors: observe everything, admire nothing." (2) Na konci seriálu a celý invaze: "To byla sranda. Tak jakou zemi obsadíme teď?" (3) "Z normálního života mi nic nechybí... jedinou výjimkou je moje kolo, to mi chybí. Rychlost, samota a nikdo se mě nemůže dotknout."

"Člověk může být těžko upřímný, když nemá vlastní názor."

"Mrzí mě to... vím, že to teď už moc neznamená, ale mrzí mě to. Snažil jsem se. Myslím, že byste všichni souhlasili s tím, že jsem se snažil... být věrný, silný, laskavý, milovat, chovat se správně... ale nebyl jsem takový. A vím, že jste to každý svým způsobem věděli a mrží mě to. (....) Vše už je ztraceno - až na duši a tělo... vlastně to, co z nich zbylo. Je to vážně neomluvitelné, teď už to vím. Jak to mohlo trvat tak dlouho, než jsem si to připustil, to nevím, ale stalo se tak. Bojoval jsem do konce. Nejsem si jistý, zda to mělo význam, ale vím, že jsem bojoval. Vždy jsem doufal v to nejlepší pro vás pro všechny. Budete mi chybět. Omlouvám se."