Mykhaluu

Tak to byla (a je pecka)! Léta odkládání díky špatným hodnocením se ukázala lichými! Díky vměstnání tří pohádek do jedné, došlo k ořezání všechno zbytečného a příběhy odsýpají jedna radost! Protože "klasické" pohádky obsahují místy absurdní logické díry, které obstojí tak leda v pohádce... 😉 Nicméně na tomhle dílku je vidět, že ho dělá někdo, kdo umí. Kdo má v rukou příběh, herce, obraz i zvuk. Písničky a citáty u nás rezonují dlouho po shlédnutí. Děsivě hnusný vlk, dcera a matka, číslo popisné, nejlepší (lehce děsivé) ztvárnění Měsíčků! Šupa! 😎

Odkládal shlédnutí, z obavy, že je to variace na pána a paní Smithsovy, taky že to bude nějak opulentně hollywoodské, že tam bude věčně do prostoru trčet podsunutá spodní čelist z plastikové tváře Breda Pitta a ejhle. Panu Pittovi role, kde má emoce krotit (tedy zpočátku, než se hrdnina nechá emocemi naplnit) jde velmi dobře, vůbec nepůsobil přestárle, i když byl oholen. Můžeme mít pohyby o reálnosti děje (ale zpětně se mnohé jeví jinak), pousmát se nad "filmovým" načasováním "náhod" (bouře, nálet). Ale film je v podstatě komorní, se zápletkou nám scénář vůbec nepomáhá. Z filmu je cítit, že si na něm někdo dal pečlivě záležet. Takový pocit, že se někomu dařilo dostat na pás přesně to, co chtěl. Závěřečný happy end bezpečně dostane slzné kanálky nás obecních plaček! Plný počet!

Chápu všechny, kdo dávají nízká hodnocení nebo přímo filmu nadávají.

Jayne Cobb do nekonečna a ještě dál!!! 😂😁😂

Díky Firefly jsem objevil už i pro sebe význam "guilty pleasure". Ano, to je!!! A v maximální možné míře! Blbina na kvadrát, ale neodolatelně vymyšlená! Ty vtípky a trapasy! Ženiální! Sice triky dvacet let staré, ale moje chyba, že to vidím až skoro po dvaceti letech od natočení... 🙂 Nebudu to rozepisovat, plné hodnocení mluví za vše! Kdo viděl, může si o tom myslet co chce, kdo neviděl, ať neřeší... 😍

Dá se obdivovat film z války? Pokud je zamýšlen jako svědectví o jejích hrůzách, tak potom snad ano. Výraz tváře, kterou snímá neúprosně se plazící kamera. Kolo dějin, které mele ruce, hlavy, sny, nohy. Sny. Scéna noci po prvním boji, svíjení a kvílení týraných duší i těl účtujících v noci hrůzy prožitého dne. Světlo, tma, chaos, vítězství, smrt, porážka, ztráta, láska, život. Bouře duší je rozkročena mezi Pouta války (2004) a Neznámého vojáka (2017), kdy happy end v kontextu dějin Lotyšska a v podstatě celého světa se nekoná. Je to jenom nadechnutí bestie před dalším ohnivým mlýnem na maso a duše...

Dovolená. Chovej se normálně. Slavnostní večeře. I kdyby už další díly byly nudou, tak tyhle tři by na pět hvězd stačily! Ale v podstatě u mě, kromě jednoho dílu (Říkám ano, ale komu?) je to masakr díl, co díl. Miranda je sice mnohdy na facku, ale její schopnost sebeironie je tak ukrutná, že se dají tolerovat i přehnané věci jako u mě neoblíbený gallop... :) Such fun!!! Such fun!!! :-D :-D :-D

Příběh, který má za základ archetypální podklady s lehce (silně) modernizovanými některými postavami. Jack Frost se chová a pohybuje, že je na tu lehkost radost pohledět. Povedená jízda, ve které jsou běsy děsiví, ale nějakým způsobem je to vybalancované, že ačkoliv je temný záporák hodně "zlobivý pán", tak dostane "útrum" způsobem, který (snad) snese i mladší publikum. Film unikl osm let mé pozornosti a teď si nás získal celou bandičku. Tohle chci vidět znovu. Doporučuji, pokud nejste konzervativní v přístupu k Vánocům a Velikonocům.

Kdyby se rovnání historických stereotypních pohledů ukončilo na úrovni porozumění, že všichni jsme nakonec lidé (a je to na světě komplikované), bylo by na světě fajn jako na oslavě Vánoc v závěru Zelené knihy. Žel, valí se to dále a dále, takže jeden musí filtrovat, číst mezi řádky, aby nebyl infikován jedem úpadku, který je zde namíchán naštěstí poměrně prvoplánově (přinejmenším na diváka alespoň trochu cvičeného totalitou), takže si můžeme užít prostý a milý příběh, kde se od sebe učí dva odlišné typy, jak se dívat na svět, aby byl tak příjemný jako oslava Vánoc u Vallelongů s překvapením v podobě nečekaných hostí, včetně Dr. Shirleyho. Příběh v balení tak hezky natočeném a s výkony hlavních hrdinů, tak suveréními, až jeden dá plný počet, ani neví jak.

Tam kde Crash, Magnolia a Pulp Fiction naznačují opatrně naději, zde se nic nemaskuje, ale otevřeně se vyjadřuje naděje, která je v Kristu plná a věčná. Ne každý osud končí časným happy endem, ale o tom život víry je, očekává smysl, tam, kde bez víry je temnota smrti. Už si ani neumím představit, co vlastně člověku na takovém poselství může vadit, kde je toho zdroj? Slzy k filmu patří jako titulky. Silný zážitek.