foehr

Smysl to dává, je to to dobře natočené a takovou lásku každému přeju... :D

Čistý odpad.

bejkárna na entou, odpad si zaslouží už jen za ten konec...

Prvních 15 minut protiválečného dokumentu je vystřídáno tímto: "Byla jsem hladová po nevěře, po lžích, po smrti. Vždycky jsem byla...", "Zůstat tu je stejně nemožné jako odjet". Tyto a jiné "duchaplné" plky dělají z tohoto snímku trapnou směs pokrytectví a pozérství. Neskonalá nuda a sonda do ničeho.

Jestli tomuto filmu něco zásadně uškodilo, tak to byla uřvaná podoba Menšíkova herectví.

Příběh o panu "neomylném", který svému nosu jednou vystaví pomník, nebyl vůbec špatný. Avšak rozhodnutí vypointovat příběh rozluštěním záhady vilných starců nabízí přinejmenším dvojí klíč k interpretaci hlavního hrdiny: buď ho jeho vlastní karamboly měly definitivně přesvědčit o nedostatečnosti lidí z jeho okolí (jež tak nikdy nebudou moci dosáhnout nebo se jenom přiblížit jeho "výjimečnosti", či ji snad aspoň pochopit), čímž by se maximálně odhalila jeho nulová sebereflexe a nesnesitelnost; nebo se tak měla naopak prokázat směšnost jeho konání, kterou si měl sám uvědomit, a stát se tak člověkem hodným slitování.

Příběh o patnáctileté vyprávěn očima "patnáctileté" aneb jak ta stará (už) zmoudřelá spisovatelka při cigárku a obložená knihami píše o nerovných (jakkoli nepopiratelných) možnostech genderových za dob dávných. Kterak ona v době, kdy se neuměla ani vyjádřit, a jediné, co věděla, bylo to, že chce souložit, vyzrála nad systémem, protože proti chlapům obrátí to, co si uzurpovali pro sebe. Tak se tedy přes sex, prostředek, jímž jsou ženy (dle vyprávění) nejčastěji ponižovány ("znepoužitelněny") dostává také k pomstě. Svého milence poblázní natolik, že se do ní ten vůl zamiluje. Ona ho pak pustí k vodě, načež se dál dívá do vlnek v pánském klobouku a v podpatcích, na kterých neumí chodit, čímž zase dává systému pořádně na prdel. Žel, ač ji samotnou to mělo poznamenat do té míry, že fyzicky rychle zestárne, mentálně zůstává tam, kde byla, v nitru stále dítětem, které má smysl jen pro efekt, jenž má velice blízko ke kýči. Proti systému jo, ale ne takhle kuva fix!

Zabít Hitlera proto, abych jej zbavil utrpení, anebo proto, abych zbavil lidstvo nové katastrofy? A smím to jako lékař vůbec udělat? Zajímavé, avšak v kontextu děje blednoucí dilema, které je zastíněno něčím jiným; ne námětem k přemýšlením, ale zcela jasným varováním: Němci (západní) jsou stálou hrozbou, jsou (za podpory Západu) nezničitelní, jsou naším odvěkým nepřítelem a (domyšleno do důsledků) obrana před nimi dává smysl naší národní existenci a vedoucí úloze KSČ. Filmová postava Hitlera plánuje celý poválečný německý hospodářský zázrak a jeho politické souvislosti, když říká: "Porážka připraví Německu hospodářskou konjunkturu....Musíme postupovat chytřeji. Nesmíme zbrojit! Musíme se stát nárazníkem proti východu! Vybudují nám nové hospodářství. Každé hospodářství ukáže po čase své chyby. A tehdy vystoupíme a zvítězíme. To bude náš program!" Západní Německo je tedy větší zlo než USA, proti němu vše ostatní bledne, tedy bojte se a vše nechte na nás, my (komunisté) už vás ochráníme...

Po celkem zajímavém začátku to bylo už jen horší, horší, horší a horší. Pořád jsem čekal, kdy už přijde okamžik, který dá smysl celému filmu, jenže on nepřišel…jo přišel! Rozkládající se Natalia Portman měla dásně zdravější a zuby čistější než v době, kdy ještě byla na svobodě.

A tohle taky nejde komunistům odpustit, že s takovými herci (když se díváte na Hrušínského, je to jasné plýtvání talentem, ale nejen u něj) se vyhazovaly peníze za ty největší debility, co svět viděl. No může se pak člověk divit, že "filmy pro pamětníky" za nic nestojí? No nemůže. A to platí až na výjimky pro konec 40., celá 50. a pro první polovinu 60. let. No a do roku 89 to taky není žádná sláva. A že je někde trochu míň stranických keců a tu zase trocha lepšího herectví? To není žádná omluva!