Goldbeater

Spiderhead má výborný námět, který naskýtá tolik možností pro vznik solidního sci-fi thrilleru a popřípadě komediální satiry, přesto to nakonec skončilo někde napůl cesty. Viníkem není režisér Joseph Kosinski, ale scenáristé vysmátých akčních taškařin jako Deadpool, Zombieland a 6 underground, kteří nedokáží ukočírovat podnětný zdrojový materiál a místo toho zkouší nadhazovat rádoby cool přiblblou podívanou, ověšenou atraktivními proprietami. Zmařený potenciál v tom je vidět na sto honů, přesto Spiderhead do jisté míry funguje aspoň jako solidní non-brainer béčko, jež se v závěru bohužel rozpadá v úsměvnou směsici nesmyslů.

Dlouho mi v kině nebylo takhle studno. To kvůli tomu, že jsem svými výbuchy smíchu musel značným způsobem rušit ostatní diváky - i když ti povětšinou vypadali stejně dobře naladěni jako já. Párty Hárder: Summer Massacre ve všech aspektech přináší nejnařachanější českou komedii poslední doby a přitom stále působí upřímně, civilně a ve smyslu filmového vyprávění zcela uvěřitelně. Kolik současných českých filmů tohle má? A co víc, strašně rád bych se do toho pubertálního, dekadentního, přesto živoucího a veskrze zábavného světa znovu za čas vrátil... Tak Marty, co z toho udělat rovnou trilogii? Párty Hárdest čeká.

Marty Pohl přinesl svěží větry do žánru české komedie, potažmo rovnou na celé pole české kinematografie. Jeho Párty Hárd rozhodně vítězí nad všemožnými narychlo sesmolenými a zoufale umělými filmy v našich kinech posledních let, a to už z principu tím, že má zkrátka srdíčko, autorský podpis a celou řadu inovativních i šílených nápadů, které se nebojí vystavit na odiv. A ano, je to nejzábavnější český film posledních let, o tom žádná.

Cesta za smířením je vztahová terapie v podání norského řezníka Tommyho Wirkoly. Je to vtipné, je to trefné, odehrává se to v úžasném prostředí a je to chvílemi totálně „over the top“. Velmi osvěžující podívaná.

The People vs. George Lucas může zdánlivě vyznívat jako pouhý náhled do banálního skuhrání fanoušků, že nové pokračování obecně ceněného díla najednou není tak dobré, jak by každý chtěl. O tom to ale není. Dokument se pouští do šedých zón témat, jako je přehnané fandovství, neomezená tvůrčí kontrola jednotlivce a zejména „kde je hranice mezi vlastnictvím díla tvůrcem a vlastnictvím díla veřejností“. A ano, je extrémně smutné, že něco tak fenomenálního jako je první trilogie Star Wars zřejmě nikdy nebudeme moci legálně a kvalitně vidět v původní, nepozměněné verzi. Zároveň je tento dokument zajímavou časovou kapslí, protože s touto konkrétní sbírkou pohledů a názorů by byť jen o pár let později po akvizici Lucasfilmu Disneym a zveřejnění třetí trilogie nemohl ve stejné formě vůbec vzniknout. A kdyby jen zdejší dotazovaní v té době věděli, co s jejich milovanou ságou teprv udělá korporátní Mišák, ještě by na adresu „podivného strýčka“ George Lucase možná vážili slova.

Alexandre O. Philippe natočil příjemnou a hvězdami nabitou sondu do fenoménu „zombie“ a komunity lidí, kteří mu zcela propadli. Mimo zobrazení nadšení některých jedinců zde však nic extra objevného nenajdete, i když třeba zombie mravenci byli něco, o čem jsem neměl ani tušení (taková malá zajímavá biologická vsuvka). Doc of the Dead je zábavný dokument, jehož zhlédnutím nikdo nic nezkazí, ale pokud máte nakoukané všemožné „featurettes“ o Noci oživlých mrtvol, Úsvitu mrtvých, Dni mrtvých atp., zas tolik nového vám nepřinese.

Unhinged je velmi, velmi, velmi jednoduchá, úsporná a nízkorozpočtová moderní variace na gotický horor se špetkou inspirace Psychem. V principu to asi nikoho nenadchne, ale zároveň ani ničím neurazí - čirý průměr.

Australský thriller Snapshot se chvílemi stylem přibližuje italskému žánru giallo a celkově opíjí diváka vynalézavými kamerovými záběry i velmi výraznou hudbou, ale proboha takhle dějově prázdný a roztahaný snímek nám byl jen čert dlužen. Vizuálně je to hezké, ale před projekcí se obrňte značnou dávkou trpělivosti.

Cením pokus o osobitý old-schoolový neo-noir zasazený do specifických futuristických kulis, ale Reminiscence bohužel jako uspokojivá filmová podívaná prakticky nefunguje a neskutečným způsobem se táhne. Sám jsem to stěží dokoukával napotřetí, a to je tenhle žánr prakticky „pro mě“. Snaha byla vidět, ale nepovedlo se.

Po Zániku říše jsem šel z kina naštvaný, po tomhle paskvilu jsem odcházel jen rezignovaný. Příslib dinosauřího řádění v civilizaci prakticky nebyl dodržen, protože film se až na pár scén opět odehrává v uzavřené rezervaci, kde se něco pokazí, a dinosauři ani do děje prakticky nezasahují. Celá Nadvláda je poslepovaná jen z nezajímavých podzápletek, v nichž se většinu času spoléhá na úplnou náhodu, zcela nahodilou motivaci postav, neustálou ignoraci fyzikálních zákonů, otravný laciný fanservis a v neposlední řadě podivný střih, který postavám neustále uměle dává náskok před ultrarychlými ještěry, a hlavně magické ruce Chrise Pratta, jež dokážou kdykoliv zastavit jakýkoliv útok. Naprostá magie! Oni i ti herci všichni vypadají znudění a otrávení, jak pak nemám být znuděný a otrávený já? Objektivně je to tak 1*, subjektivně jsem se nechal mírně ukolébat návratem starých známých, z nichž hlavně Jeff Goldblum perlí v glosování debilit, které se ve filmu odehrávají, takže možná zabrousím časem na 2* s odřenýma ušima. Ale co si budeme povídat, kdysi kouzelná a majestátní dinosauří franšíza spadla na úplné dno a prakticky z ní zůstal jen laciný kasovní cashgrab. A jestli měl někdy přijít reunion původního obsazení Jurského Parku, mělo to být v lepším filmu.