Goldbeater

Zkušený islandský režisér Baltasar Kormákur přináší velmi povedenou a na vysoké úrovni natočenou žánrovku s jednoduchou premisou, ale o to efektivnějším provedením. Nemíří to kdovíjak vysoko a funguje to dobře vlastně ve všem, o co se to snaží. Pokud jste si před pár lety dokázali užít třeba Ajovu Kořist, áčkovější Bestie by mohla být klidně něco pro vás. A ono těch kvalitních hororů o zabijácké zvěři jinak zas tak moc není.

Jak se zdá, půjdu proti proudu. Návrat k pramenům a nepřekombinované jednoduchosti predátoří sága potřebovala, ale tohle pojetí se s mou představou o fungující filmařině absolutně míjelo. Na rozdíl od původního Predátora, jenž je učebnicově vystavěným thrillerem a vše v něm funguje na jedničku, Predátor: Kořist dramaturgicky nefunguje vůbec a utápí diváka v nezajímavých dialozích, nulovém napětí, absentující proměně postav a sice nepřetržité akci, z té je však už v prvních minutách taková rutina, že to rychle přestane bavit. Navíc nával digitálních zvířátek a CGI efektů i v místech, kde nejsou potřeba, tomu podráží nohy neskutečně. Tohle měl být ten nejnaturálnější Predátor, místo toho je nejumělejší ze všech. Není to tam, není.

Bullet Train je povedený akční výplach bez větších ambicí, v němž ta nesourodá plejáda svébytných charakterů dobře baví a zejména Brad Pitt to svým „záskokem“ táhne na výbornou. Jen teda to odhalení jak hlavního záporáka, tak jeho motivací, to bylo jak z nějakého filmu tak o tři kvalitativní třídy níž. Tím rozhýřeným rádoby cool stylem a četnými flashbacky je to chvílemi už trochu moc překombinované a nesoustředěné, ale to byl asi záměr, a co už, zábavné to je každopádně. [Filmový víkend ČSFD 2022]

Spíš šaškárna jako hrom. Střídání vážných témat a humoru pro malé děti Waititimu možná vyšlo u Jojo Rabbit, i když už to pro mě nebyl moc funkční film, tady je tím svým stylem Taika už jen neskutečně otravný asi jako houbičkami sjetý klaun, kterého jste vyhodili z dětské oslavy a on se vám furt vracel oknem zpět. Ve výsledku pro mě nový Thor nebyl funkční ani humorem, ani dramatickou rovinou, o kterou se tu tvůrci snažili, což je ostatně už opakující se motiv marvelovek posledních let, u nichž stále častěji mohu jako pozitivum říct jen a pouze takové to klišé, že jsou barevné a hejbou se. A to bych ještě měl dát slovo pozitivum do uvozovek. [Filmový víkend ČSFD 2022]

Na to, jak poměrně zbytečný se tenhle prequel už od prvního oznámení jevil a jak jsem si neuměl celou dobu ani představit, že by mohl být po dějové stránce vůbec nějak funkční, nakonec se to s umírněnými očekáváními dalo sledovat. Kvalitativní sešup z jedničky je značný, poměrově asi jako Dětská hra a Dětská hra 2, kde se taky nepřišlo s ničím extra novým, ale bavilo to. Scénář zde v půli aspoň přichází s poměrně zábavným zvratem, který už sice sahá do hodně béčkových a přiblblých sfér, ale o to víc poté film funguje jako černá komedie, v níž je zábavné sledovat, jak se hlavní postavy společně špičkují. Jen to chtělo do toho nasypat víc černého humoru, takhle to skončilo kdesi napůl cesty. Žádná sláva, ale taky žádná tragédie. [Filmový víkend ČSFD 2022]

Film k žehlení/vaření za 200 milionů USD. A pro Netflix stejně úspěch.

„Pravdivě ujetá romance v režii Davida Lynche s jednou opravdu povedeně ustřelenou hlavou a četnými odkazy na Čaroděje ze země Oz. S ubíhajícími lety zjišťuji, že Lynchovy filmy s každým dalším zhlédnutím zrají jako víno a Zběsilost v srdci doceňuji stále víc a víc.“ - To jsem zde k filmu napsal přesně před deseti lety a dnes po několika dalších zhlédnutích včetně projekce na velkém plátně jenom dodávám, že to je zkrátka jedinečný počin ať už ve filmografii Davida Lynche, tak ve světové kinematografii obecně. [KVIFF 2022]

Instantní osmdesátky, dokonale odvedená filmařina a vždy výborný divácký zážitek. Snímek o návratech, k němuž je radost se jednou za čas taky navrátit. Konečně viděno i na velkém plátně. [KVIFF 2022]

Film filmů, naprostá klasika. Konečně viděno na velkém plátně a se silným slzením při „Over the Rainbow“. [KVIFF 2022]

Nekorunovaný král americké nezávislé scény John Cassavetes dává nahlédnout do nitra persony stárnoucí divadelní herečky, jež nemusí bojovat s jakýmikoliv vnitřními démony, ale se sebou samotnou. A má to 144 minut, takže pokud nemáte předem pocit, že téma je něco pro vás, raději od Premiéry ruce pryč. [KVIFF 2022]