folklorman

Druhý díl bych označil za stejně kvalitní jako jeho předchůdce. Mimo první části v blázinci je děj velice podobný prvnímu dílu a s tím i duševní pochody hlavní postavy. Terry O'Quinn opět skvěle ztvárnil roli otčíma posedlého dokonalostí. Oproti prvnímu dílu přibylo vražd, ale zase se nejedná o nějaké detailní záležitosti. Tuto ztrátu ovšem kompenzuje dobře budovaná atmosféra. Písničku, kterou si otčím neustále píská, nedovedu pustit z hlavy. Stepfather II bych označil za další (lehce) nadprůměrnou záležitost, jenž dosahuje stejných kvalit prvního dílu.

Jerry Blake (Terry O'Quinn) touží po dokonalé rodině a pro své odhodlání jich neváhá pár vystřídat. Jenomže každá nová rodina znamená pro tu starou smrt. Jistá doba (filmu) pokročila do překombinovanosti a rozmanitosti zápletek, záporáků a jiných dalších složek tvořící filmové dílo. Tvůrci Otčíma si toho určitě byli vědomi a přišli s originální problematikou, která zaujala nejednoho diváka. Tvůrci dobře zvládli vystihnout atmosféru a psychické stavy kolem hlavní postavy, kde tomu dobře napomohl i hudební doprovod. Mezi další klady určitě patří i vhodný výběr hlavní postavy. Terry O'Quinn se svojí role zhostil opravdu bravurně a upřímně si nedovedu představit, že by to někdo zahrál lépe (alespoň třetí díl to potvrdil). Gore efektů je tu sice málo, ale i tak si Stepfather našel cestu k mému vkusu a nadprůměrnému hodnocení.

V této realizaci se sešly snad všechny charakteristické prvky utvářející hororové odvětví osmdesátých let. Starý dům, ve kterém vrže úplně všechno, přehnaně pavučin a modrého nasvícení. Příšerné modelové zkratky domu, jenž společně s minimalistickou maketou hřbitova, doslova trhají divákovu bránici. Gore efekty byly tradičně průměrné a nezajímavé. Směšné herecké obsazení celou dobu nesmyslně chodí po domě, kde je zatím likviduje příšera, jejíž vizáž mě vážně dostala. Kombinace albína, vlkodlaka, netopýra, pudla, upírá, Madony a Michaela Jacksona sice mohla před dvaceti lety někoho vyděsit, ale dnes určitě HAHA ne!!! Jelikož ovšem miluju béčka z osmdesátých let, tak i zde jsem nalezl jisté kouzlo, které se postará o průměrné hodnocení. Nebylo to tak hrozné…:-)

Nemám příliš rád zvířecí horory, ale v tomto případě rozhodlo (zapracovalo) několik faktorů a já film nakonec zhlédl. Jedním z faktorů byl režisér Fabrizio De Angelis, který je známý jako producent neslavnějších Fulciho filmů. Dále mě nalákala účast Gianetto De Rossiho, jenž se v tomto filmu zabýval speciálním make upem a hlavně vyrobil maketu krokodýla. Herecké obsazení už tak sice slavné není, ale tento mírný nedostatek zachraňuje pěkná krajina, zajímavá hudba a celkem solidní atmosféra. Za největší průser považuju dialogy a poněkud pomalejší rozjezd. Gore efekty zůstaly na slušném průměru, ale mohlo jich být víc. I tak si tento film zachovává jistou nadprůměrnost, protože kam se na Killer Crocodile hrabou ty dnešní digitální sračky.

Velice zábavný horor s netradičním záporákem v podobě chutné pěny. Děj už je zmíněný výše, tudíž přejdu rovnou k hodnocení. Průměrný scénář, kamera, hudba a opět tupé dialogy. Situace, kdy pěna pronásleduje hlavní postavy, vás určitě dostane do kolen. The Stuff je průměrná záležitost vykrádající lepší a hororovější – The Blob. Od Larryho Cohena doporučuju jiné filmy např: Ambulance nebo trilogii o zmutovaných dětech.

Mohlo z toho vzniknout zajímavé dílko, ale tvůrci asi zvolili jinou alternativu. Film má dobrý začátek, ale jakmile výrostci ukradnou tělo a odvezou ho do domu, tak nastává nekonečná nuda trvající do úplného konce. Mizerná kamera, hudba, speciální efekty jsou jen hřebíčkem do rakve. Gore zde není prakticky žádné. Mezi mizernými herci sice zazáří jméno - Jeffrey Combs, ale tento film mu prostě nedal možnost, aby ukázal svůj talent a nadhled nad ostatními. Od Frightmare raději ruce pryč.

Další zbytečný film potvrzující úpadek (relativně) současné hororové tvorby. Bezcharakterní postavy pronásleduje muž, který se po útoku woodoo hadů proměnil ………. v zombíka?. Ty počítačové triky byly absolutně příšerné a upřímně se děsím dne, kdy naprosto vystřídají dosavadní filmařské postupy a efekty. Tento film vidím jako podprůměrnou záležitost, kopírují scény a zápletky slavnějších filmů. Hodnocení dávám za vizuální stránku exteriérů, která je (asi) hlavním tahounem filmu.

Standardní, obyčejná teenagerovská vyvražďovačka z prostředí krásného ostrova, kde přebývá zvláštní rodinka filmových nadšenců. Šest studentů přijíždí na ostrov a ubytuje se v domě patřící manželům Mary a Vincentovi, kteří se na venek tváří jako mírumilovný pár. Ve skutečnosti bestiálně vraždí a vše si natáčejí na home video za účelem realizace vlastního filmového díla. Kde jinde byste taky dosáhli kvalitnějšího gore než reálně někoho rozkuchat. Ve filmu byly kvality gore dotaženy do standardního průměru. Herecké obsazení zklamalo a dialogy pokulhávaly už od začátku. Vrchol tuposti přišel na konec, kde tuto podprůměrnou záležitost doslova pohřbil. Hack je jen další zbytečná ztráta času.

V jednom divadle se chystá premiéra a zaměstnanci budou nuceni zůstat v uzamčeném komplexu, aby tam zkoušeli. Nikdo z nich ovšem netuší, že je mezi nimi bezcitný zabiják (propuštěný herec), který má velkou chuť zabíjet. Deliria určitě bude patřit mezi ty lepší filmy. Vhodné prostředí, slušně maskovaný zabiják, kopec důmyslných vražd, snesitelné herecké obsazení a stupidní dialogy. Co víc bych si mohl přát. Dalším silným článkem filmu je i skvělá hudba. Gore efekty jsou na průměrné úrovni. Za nejlepší scénu považuju tu, kde si vrah udělá (s lidských těl) zátiší ke svému odpočívadlu. Do toho ta hudba, padající peří a spokojenost je zaručena. Tento Soaviho debud určitě nastartoval (jeho) skvělou kariéru. Michele Soavi není jen režisér, ale taky dobrý herec, který spolupracoval s nejednou hororovou legendou.

Do domu se nastěhuje rodinka a pouhou náhodou zapříčiní, že se skřet dostane z bedny, kde přebýval deset let. Jakmile opět pocítí svobodu, začne aktivně pátrat po svých zlaťácích. Tento film stojí u zrodu celé série o zlém skřetovi, který mluví ve verších a úzkostlivě střeží svůj poklad. Běda tomu, kdo mu ukradne jeden z jeho kouzelných zlaťáků. Budeme svědky bláznivých honiček, vtipných hlášek a bohužel i pár hluchých míst. Role Leprechauna byla doslova ušitá na míru Davise Warwicka, jenž z ní (postupem času) udělal kult. První díl bych označil za průměrný. Z celé série mám nejraději třetí díl.