Mallinali

Slušný film o fiktivní postavě, u kterého trochu hapruje tempo a nedořečený konec (takže na čtyři hvězdy). Jenže z neznámých důvodů se tvůrci rozhodli, že ho pojmou jako životopis konkrétní skutečné postavy. Kdyby měl pan Mikolášek nějaké potomky, vysoudili by na nich poslední trenky. - bacha dál se spojleruje - Nejde jen o tu propíranou homosexualitu, ke které nejsou žádné důkazy. Ale na základě onoho nedoloženého vztahu měl prý katolík Mikolášek způsobit nedovolený potrat u neexistující manželky svého neexistujícího milence (postava byla vymyšlená a uplácaná z několika lidí). A navíc měl toho neexistujícího milence ještě podrazit v monstrprocesu kvůli nastrčené vraždě komunistů, který se nikdy neodehrál (zažalovali ho za ekonomické trestné činy) a poslat ho na smrt. Schválně si představte, že by takhle kreativně někdo točil o vás nebo o vaší rodině. Určitě byste žasli nad tím uměleckým zážitkem...

Nevíte někdo, proč nechali toho chlapa umřít, když zjistili že ještě žije? Ničím jim nevyhrožoval, pravidla o zranění znal a ani nikdo neříkal, že by je nechtěl dodržet... fakt to nedávalo smysl. PS: Zase ty rodinné trampoty a scénář s dialogy mimo realitu - to nevypadá do budoucna moc nadějně.

Asi tu něco vykecám. Příběh byl hlavně variace na Deset důvodů, proč tě nenávidím, Takovou normální holku (obecně Pygmalion) nebo (Velmi) nebezpečné známosti. Jenže, co v klasických dílech bylo od začátku divákovi známé jako hlavní motor příběhu (sázka), tady z toho dělají nečekanou pointu. Připadal jsem si, jako kdyby někdo natočil remake nejslavnějších případů Columba, kde teprve na konci zjistíme kdo je vrah. Fakt divný. Z Padesáti odstínů šedi nebo Stmívání nám pak přibyl módní motiv záhadného milovníka. K tomu tu dialogy a celkově scény často nedávají smysl, třeba hádka s matkou kvůli novému klukovi, kterého přitom vůbec nezná a vynadá ji za flákání školy, o kterém nemůže vědět a ani divák to vlastně doteď nevěděl a ani poté tomu nic nenasvědčuje. Ani nebylo jasný, proč kvůli tomu jedinou dceru odstřihuje. Je to prostě odfláknutý jako somálská atomovka. Když už něco takového točit, buď se to nemůže brát vážně a pak to musí být vtipný, nebo ať se to vezme vážně, ale pak to musí dávat aspoň trochu smysl.

Tady už ta vyprazdnenost úplně křičí. Jediný opravdu povedený vtip s konzervanty vykradal jeden ze starších dílů, kdy bio potraviny hnily už na pásu. Přemlouvání Bárta, aby zavraždil reditele na zdvihaci plošině, nehody serifa nebo pád Apua z útesu byly nevtipne a mimo. Ale odkaz na Mechanický pomeranč potěšil, stejně jako poslední vydání časopisu Vzdej to.

To bylo poprvé, co se mi udělalo u Simpsonovych fyzicky blbě. Zvlast první díl není vtipnej, ale jen odpornej. Pousmal jsem se jen na konci u Putina. Ten sešup v kvalitě už tady přímo křičí do obrazovky.

Tak nám tu fúzoval případ hidžábu na pražské zdravotnické škole a kauza studentky v hidžábu na teplickém gymplu, kterou odmítal ředitel potrestat. Ve výsledku nám vznikl hodně nereálný příběh 18 leté muslimské superstudentky zdravotnické školy (!) z Teplic, která se vyjadřuje, jako by měla doktorát z genderových studií a standardně uargumentuje několik vysokoškoláku najednou. Tvůrci tentokrát nevybalancovali rovinu a připískávali jedné straně. V zásadě všichni relevantní (vyjma trochu hysterických učitelů) souhlasili s právem studentky na zahalování, ale byli proti kvůli rozvratnému dopadu na systém a kvůli postoji xenofobní veřejnosti. Mládež se lišila tím, že většinou sice taky fandila studentce, ale nebrala v potaz reálně politický  kontext. Do toho jsme měli chápat, že děcka ze školy uklízí po arabských turistech, kteří pár metrů od nich odhazují bordel, protože se to samo uklidí... To jako vážně? Pominu zvláštní aféru Pelána s levicovou studentkou, protože takových případů znám ze střední dost a chápu její smysl pro příběh. Potěšilo mě klasicky ministerstvo, nepotěšilo vykreslení odpůrců islámu jako řvounů z novinek.cz. Celkově se velká část diváků právem cítí, že za řečmi o těžké řešitelnosti protichůdných postojů a potřebou se dohodnout v měnícím se světě (zvlášť když seriál spíš fandí oné nerealistické studentce) stojí nemohoucnost. Nemohoucnost zajistit, aby současný "pokrokový" vývoj společnosti bez vlastních silných a chráněných kořenů, konfrontovaný s masivní migrací (která dřív nebo později přijde i k nám) lidí s úplně jiným myšlením, nevedl k jejímu drsnému rozkladu.

Díl o Řecku: Encyklopedický přehled různých složek kultury starověkého Řecka, originální jako latex na Prague Pride. Nemá to pořádný  začátek, takže se Řekové prostě objeví a začnou dělat všechny ty skvělé věci protože... no prostě proto. Pár věcí s přesahem do současnosti zazní, ale taky řada blbostí. Nejvíc jsem se zasmál u vysvětlení vzniku demokracie. Prý vznikla z krize, protože po válce s Peršany chtěli mít bojovníci podíl na správě své země... Když pominu, že athénská  demokracie vznikla už před tou válkou (Solonovy a Kleisthenovy reformy, 6. stol. př. Kr. - neznat historii a dělat o ní dokument je docela trapas), tak je to jasná blbost. Tisíce let před tím se řezali všichni se všema a nikdy s takovým výsledkem, i když některé demokratické prvky se někde objevily už dříve  (Féničané, Sparta..).  Bez vhodné kultury a podmínek nic takového prostě nevznikne, to už by mohlo být po 20 letech intervence v Afghánistánu  známo i v Německu.

No já vraha bohužel odhadl hned na začátku. Už zase. Tentokrát kvůli tomu, že Taclík seřval bez vysvětlení svoje podřízený, ti si říkali ze je fakt nějak divnej a teprve potom se Taclík dozvěděl o zmizení své ženy. To bylo dost podezřelý a přitom to tam vůbec nemuselo být, takže autory opět nechápu. Ale to dělají furt. V minulých dílech se úchylný učitel v rámci nedorozumění vyděsil, že ho kriminalisté viděli, Josefíková se v jiným díle chovala tak podezřele, že to bilo do očí jako růžová tanga na Žižkovi a třeba v prvním díle se zas hrozně podezřele choval mladý bolševik se svou milou. Logika a neschopnost vyšetřovatelů jsou celkově největší nepřítel tohoto seriálu, vrcholem byl minulý díl, po kterém bych nedal pánům ze čtyřky hlídat ani přechod. Navíc tam uprostřed akce bez vysvětlení jezdili domu, na rande, na pivo... A mimochodem, občas by bylo fajn, kdyby se aspoň dovyprávěli načatý příběhy. Tady vyšla do ztracena buzerace bohatý rodiny, minule pozvání Bartošky na kobereček, v druhém díle zmizel celý konec vyšetřování atd.

Já mám asi alergii na ty likvidační praktiky, co jsou poslední dobou ve větší módě než růžový trika a páteční delirium. A jako historik vím, co to znamená, když se přistoupí na lynčování podle ideologického hlediska. Pravdu se nikdy nedozvíte, zato můžete hodně lidí jen tak zlikvidovat. V tomhle dokumentu máte v zásadě všechno, co tak odsuzujeme na propagandistických dílech za komunismu. Jednostrannost, ideologická předpojatost, využívání stereotypů v obrazu nepřítele a nejnižších pudů osloveného publika, umlčování jiných názorů a nakonec i odsouzení autorova díla, kariéry a chození po svobodě... Jímá mě hrůza když si představím, že se takhle nastavení pokrokoví aktivisté jednou dostanou i do soudnictví. Nejde ani tolik o to, že se Allen a Soon-Yi k ničemu přímo a podle svého nevyjadřují, ale tvůrci žádné důkazy pro obžalovaného (a soudem tehdy osvobozeného) ani nehledají, případně je rychle smetou ze stolu. Postupují dost přehledně - co dělá Allen a spol. je špatně, co dělá Farrow a spol. je dobře. Soon-Yi se z principu nevěří, Dylan se z principu věří. Mia je prezentována jako milující, skvělá a těžce zkoušená matka a nikdo z autorů se pořádně neptá, proč dvě ze čtyř jejích adoptovaných asijských dětí s ní nechtějí mít nic společného. A nikdo se taky neptá, jaktože si tehdy čtyřletý Ronan všechno tak dobře zapamatoval a dobře pochopil. A kdybyste ani pak nevěděli, kdo je dobrý a kdo je špatný, jsou tu vyladěné emotivní výpovědi a dobře načasovaná emotivní hudba. Navrch se dozvíte, že pedofilie prý prosvítá i z (tedy logicky perverzních) Allanových filmů, protože často pojednává o vztazích starších mužů a mladších žen (Věděli jste, že když se vám líbí sedmnáctky, tak je to stejný, jako když prahnete po devítileté? Jo, já taky ne.). Vás tohle fakt neděsí? Vždyť pokud rezignujeme v podobných věcech na férovost, tak nás to doběhne všechny, to je sichr. PS: Autory asi nezamýšlené plus pro Allena je, že se aspoň víc lidí dozví, že Soon-Yi (v době vztahu s Woodym už jednadvacetiletá) nebyla Allenovou adoptivní dcerou, protože jí Mia adoptovala už před vztahem s ním.

Klasický Janák. Vybere si originální námět, skvělé herce, ucházející výpravu, dobrou hudbu a příběh poutavě uvede a rozvine...aby to na konci zazdil kupou nesmyslů a děr ve scénáři. Stalo se mu to nejen tady, ale i u Princezny a písaře nebo Princezny a půl království, částečně u Nejlepšího přítele. Bez ztráty kytičky finišoval snad jen Dvanáct měsíčků a Korunního prince. Zajímavé je, že se mu to děje s různými scénáristy, ať je to on sám, Hudský nebo Mrkner. Tady rozehrál opravdu skělou pohádku (scény kmení zvířátek, dvojí vysvětlování principu vesmíru dětem ve škole, ale i efekty hvězdného nebe byly vynikající) až do doby, kdy na zem sestoupila Proxima s trpaslíkem a od skvěle napínavé scény návratu do už očarované vesnice to začalo. Nejdřív bez problému dojedou do zámku (královská rodina byla do té doby pro normální lidi něco nedosažitelného) odradit princeznu, když se jim to nepodaří (přitom se u nich vztah teprve rozvíjel) tak jí Proxima kupodivu neočaruje mlhovinou jako ostatní, ale rozhodne se jí milého učitele zošklivit. Při tom jí opět nelogicky pomáhá Adamovské královna (že nějaká neznámá osoba chce stejně jako ona rozdělit milence těžko vysvětlí, že jí nechá dělat na zámku všechno co chce) a finální rozuzlení se odehraje na parketu, kde osazenstvo zámku jen čučí, až si to pro ně více či méně neznámé osoby, včetně kupodivu zrovna včas a na správné místo přišedšího Sokolova Siria, mezi sebou vyřídí... A místo rozhodování mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami přemýšlíte, proč nejít na tři... Ale budu hodnej jako vždycky. No škoda, takhle se Janák mezi současnou tuzemskou pohádkovou režisérskou elitu (Strach, Svěráci, pokud to ještě potvrdí, tak možá i Nellis a Kubík) nedostane.