Idée_fixe

Při veškeré úctě k panu tvůrci - tohle opravdu ne, a ne, a to ani s tím, že je to třeba nějaká ta jeho fantazie, sny, touhy, surreálno, a já nevím, co ještě. Před udělením odpadu film zachránil (kromě několika málo scén, které mě aspoň trochu zaujaly, pobavily, nebo mě tedy minimálně nesraly) právě můj velký a neutuchající obdiv k jeho (dosavadní) tvorbě, která je prostě úžasná, originální a jedinečná; pak je tedy vskutku škoda, že ve stejném (či podobném) duchu se neubíral i Hmyz. Pardon, ale tohle je prostě úplně mimo, jako by to pana Švankmajera ani nevidělo z tryskáče. No já se na něj nezlobím, však není robot, a každý někdy chybuje. Já mám jinak u všech jeho filmů čtyři nebo pět hvězd, holt i mistr tesař se někdy utne. A nebo jsem se tentokrát utla já, že jsem se nenaladila na stejnou vlnu?? Navzdory surrealistickému leitmotivu mi vlastně všechny dosavadní Švankmajerovy filmy (ano, i kraťasy) dávají smysl, takřka vše do sebe krásně zapadá. A co ne, dává prostor fantazii tvůrce či diváků. Tady mi přišlo, že nedávalo smysl absolutně nic. Nuže, tak třeba ta naprosto protivně ječící zmalovaná koza (tím rykem by přeřvala i hukot Niagarských vodopádů), která mi vlastně asi jinak nějak extra nevadila, ale neskutečně mě iritoval ten její řev; a ano, musel tam být zas, a za dalších pět minut opět, a kdyby ji náhodou někdo třeba stále slyšel špatně, jelikož právě na druhém konci světa odpálili atomovku, tak další repete. A to její zvracení (no ano, muselo tam být se vší parádou) tomu jen dodalo grády, přesně tohle jsem potřebovala vidět. Škoda, že ji pan hlídač (nebo vrátný, či kýho výra, co to vlastně bylo za postavu) nespořádal později, mohla ještě párkrát zavřeštět (tahle to bylo jenom asi dvacetkrát). Ad hlídač - Norbert Lichý je další z důvodů, proč jsem tomu dala aspoň tu jednu hvězdičku - byl tam vážně skvělý, ale docela se mi i líbila Kamila Magálová - ti dva snad jediní hráli i působili přirozeně, a ne jak banda chovanců z ústavu pro choromyslné (Pavla Nového opravdu nepočítám, ten se tam, žel, sotva mihne). Prostřihy na natáčení to sice trochu osvěžily, ale zároveň poněkud rušily. Paradoxně se mi to na tom všem líbilo snad nejvíc. Plus to vyprávění snů. Lábus dřepící na záchodě, a následné kutálení obří hovnikoule, no týý piraňo, už jsem se bála, že tam nic takového neuvidím. Chyběl už jen mohutný gejzír z moči, pod kterým by ústřední dvojice (lhostejno, která) mohla předvést třeba pekelný hmyzí taneček, poté 358. polohu z kámásútry (to by bylo aspoň Věrné milování!), u ní si pošmáknout na pár křupavoučkých broučcích, a druhou rukou vyluštit roháček. A do profilu filmu uvést "na motivy Krásova Brundibára", dávalo by to asi stejný smysl, jak ten Čapkův Hmyz. No, a tak bych mohla v tom výčtu ještě pokračovat, ale to bych si nestihla uplácat svou věšteckou kuli pro štěstí. Jo, a Prodanka mi k tomu všemu taky moc (vůbec) neštymovala - škoda, že nebyla nějaká hudba napsána čistě pro tento film - i když po tom všem by to spíš ještě dorazila.

Ti, kdož se tu rozčilujete nad tím, že pro film bylo zbytečně zabito několik zvířat... Víte vy, kolik jich bývá zabito (a mnohem drsněji) např. proto, abychom se nafutrovali či si měli co obléknout / obout?? Na kolika se provádí (prováděly) pokusy, různá testování, apod.? Kolik jich umírá při (kvůli) natáčení jiných filmů, jen to (někdy) "není tolik vidět", nebo si to zkrátka neuvědomíme?? A tak bych mohla pokračovat. Čímž to samozřejmě nikterak neobhajuju, jen mě fascinují ty zdejší "výkřiky do tmy". Já bych se spíš pozastavovala nad chováním té "napřesdržku" bandy vypatlaných divošek (ten zbytečný oheň + následné vhazování nábojů do něj, těsně vedle koní, mělo být jako co??!). Jistě, svět kolem je semlel, a ony v něm putovaly už kolik let, ovšem co jsem tak pochopila (dle vyprávění matky, u letokruhů na pařezu), tak dětství ještě zažily doma, společně s otcem (matka sice žádného nezmínila, avšak předpokládám, že je nepřinesl čáp) - pak je krapet nelogické, že by nevěděly, jak vypadá chlap; alespoň ty nejstarší by si otce, či nějakého jiného muže, pamatovaly. Jedině, že by to byla osmerčata, a otec zemřel ještě před jejich porodem, nebo do dvou tří let po něm. Každopádně matka se jevila jako moudrá zkušená žena, takže nějaký kvalitní základ mít mohly, zvlášť když se na pouť vydaly "až" když dívky měly 10 - 12 let. Nehledě na to, že v podstatě vylidněná země, zřejmě byly i svědky smrti svých sester, takže toho života, ale i různých drobností, by si měly setsakramentsky vážit. Takže ano, v tomto případě se jeví ono zabití zvířat jako naprosto zbytečné a dementní (pokud jde o krávu, ještě by se to i dalo pochopit - chtěly se nasytit (ne že by toho pak využily - vskutku do nebe volající), ale pejska či hada usmrtily zřejmě jen proto, aby se pobavily, či si něco dokázaly. Než by raději aspoň v tom hotelu trochu zapojily mozek, mohly se ještě některé události vyvinout úplně jinak, a alespoň se špetkou naděje v nějakou tu budoucnost.

Neskutečné, kam až může zajít obyčejná touha po dalším zářezu na pažbu. A jak dokáže zničit život celé rodině. A nikdy bych neřekla, jak se k filmu tohoto žánru může úžasně (ba přímo dokonale) hodit cimbál. Zvláštní, že skladatel, který ho jinak takřka nevyužívá, ho použil zrovna zde. A nemyslím tím teď folklórní tanečky + zábavu na začátku filmu. Možná to ale nebylo jen tak podaremnu. Třeba tím chtěli tvůrci vyjádřit, že ač byla rodina proti své vůli vytržena z otčiny (a hlavně od sebe), myšlenkami a srdcem byli stále doma, a spolu. Účast pana Wericha velký bonus k už tak skvěle obsazenému kousku, dokonce se mi povedlo se zcela odprostit od sympatií a vžít se do role, jakou představoval.

To tedy bylo eldorádo! :-) Svižná estráda plná komických, svízelných, a komicky svízelných situací, netradičních momentů, gagů, překvapení..., klokotající v podstatě od začátku do konce. Tři perfektně sehraní, legrační kámoši - zlodějíčci (a fakt sympaťáci, jim prostě nešlo nefandit :-)) sršeli nápady, převleky (dudák a hipík mě fakt dostali :-)), a dokázali si poradit doslova v každé situaci, která se (ať už méně, či vskutku více) vymkla kontrole. A to vše (nejen, ale hlavně) v neotřelém prostředí nádražních záchodků (nebojte, nic nechutného tam nebude, paní toaletářka je velmi pečlivá :-)). Špicovní byly i gagy mimo dění ústřední trojice (houslista preludující v kabince, knihomol, odlétnuvší paruka, strážný, co si musel odskočit snad každých deset minut, muzikanti, a tak bych mohla pokračovat). Ad toaletářka - očekávala jsem nějakou starou nepříjemnou jedubabu, co bude na všechny okolo dštít síru, ale byla to překvapivě velice sympatická, příjemná a milá dáma, co má navíc pod čepicí. ;-) A propos - netušila jsem, že má Jack Lemmon v Dánsku bráchu, co mu fušuje do řemesla. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Filmy typu skupinky lidí bojucících o přežití či vysvobození, plnící různé úkoly, hádanky, event. kdy je třeba dávat bacha na nějaké ty pasti, pasti, pastičky, mám velice v oblibě. Tento nabízel v jednom jediném malém prostoru hodně věcí. Napětí, akci, neotřelé a velice zajímavé úkoly, tuze překvapivé zvraty a skutečnosti, inteligentní humor. Všichni se tam chovali (i vzhledem ke své situaci) racionálně, normálně, uvěřitelně. Žádní namyšlení šašci, povrchní slepice, trapáci, apod. Možná proto, že se jednalo o vědce. Jen víc takových filmů s vědci. :-) Nebo prostě s lidmi, co mají mozek. Pak se neřeší chujoviny, ale záležitosti ryze k věci. Nerozjíždí se to hodinu, ale jede se v podstatě velmi brzy po začátku (který mne taky bavil). Moc se mi líbily tuze rafinované hádanky. A pro ty, co zde lamentují, že všechny znali, a to snad už od kolébky. Jistě, v nějakých variacích jsem pár z nich znala taky, což však neznamená, že i odpovědi. Navíc je třeba vzít v potaz, že osazenstvo bylo pod velkým tlakem, čas jim běžel, a na každou měli jen velice omezenou dobu (a to čtení taky nějakou zabere). No a v neposlední řadě - však oni měli šanci se z pokoje dostat, takže by bylo nelogické dávat jim hádanky, u kterých by byla jen pramalá šance, že by je vyřešili. A doufám, že Fermat si připnul ten bezpečnostní pás až když už vzdálenost byla kratší, než dvě minuty...

Tak křehká, emaptická a citlivá, jako by ani nebyla z tohoto světa... Nebo ano? Možná ano, ale je to těžké a bolestivé, neboť pro takové éterické dušičky, co se vznáší a poletují, a když milují, tak naplno a se vší parádou, není na tomto světě moc místa. A když už se nějaké najde, stejně je pro ně mnohdy neúnosné. Hudba, malířství (a vůbec umění) vzbuzuje silné emoce, a působí i bolest (to však láska taky), ale vyhýbat se tomu všemu by byla pro takové paradoxně přímá cesta do pekel. A dost možná by to ani nešlo. Ne podaremnu začala více slyšet hudbu, až jak se i citově připoutala k jejímu tvůrci. Létání zde bych spíš přirovnala k té velké touze po svobodě a citovému naplnění. Možná to měla být jen metafora, možná sny či představy. A možná to má být čistě na divákovi a jeho fantazii, jak s tím vším naloží. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Nemohu se ubránit dojmu, že vzít si tento matroš do parády nějaký mazák v tomhle žánru (Verneuil, Melville, Lautner, apod.), dalo se z toho vytřískat daleko víc. Takhle mi to přišlo neslané, nemastné, ani moc napínavé, akční sekvence místama spíš komické, chování některých postav (i protřelých mafiánů) více či méně nesmyslné (vůdce gangu si důležité telefonáty vyřizuje poměrně nahlas a zády k "tajnému" vchodu u knihovny, zabiják nechá klíčky v zapalování, cápek čeká na finanční odměnu ve dvacátém patře staveniště (O.K., to měl nařízeno, ale že mu to nepřišlo nějak podezřelé, a navíc si stoupne si na úplný okraj...?), etc). Přitom potenciál to mělo slušný. Pěkně vše ve svém komentáři shrnul uživatel Willy Kufalt (mně se taky M. Caine do akční role moc nehodil, i když se hoch ušatá věru tuze snažil, a dobře se na něj kouká :-)). Hudba tedy taky žádná extra hitparáda. Tři hvězdičky dávám ryze z úcty k žánru, původu a obsazení.

Horor, kde se snoubí hudba, malířství (a s ním spojená kapku netradiční výtvarná technika :-)), (přiměřená a vkusná) erotika, starý hrad, příroda, přízraky, dokonce i trocha té akce a špetka toho humoru (ne že by ho film cíleně obsahoval, ale občas jsem se prostě "musela" smát), mne tuze lákal. Neskutečně mě tam však takřka po celou dobu (proč jen tam měl tolik prostoru, ach jo) iritoval ten olezlý, krajně nesympatický úchylný sluha (dvou dam :-)). Jinak by film ode mne vyfasoval i ty čtyři kapičky krve. ;-) Takle to bylo o prsa za tři. :-D Nuže, vskutku netradiční zážitek. Pánové "od VRK" měli pravdu, asice že něco takového jsem pravděpodobně dosud ještě neviděla. :-) /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta; Halloweenský speciál/

Příběh osamělého vysloužilého kabaretiéra (úžasný Peter Sellers, který byl vskutku takřka k nepoznání), protloukajícího se jak se dá, jemuž se do jeho strastiplné pouti připletly dvě trochu oprsklé děti, mne chytnul za srdce, ovšem spíš svou podstatou, nežli zpracováním. Milé bylo ono postupně vzkvétající přátelství zdánlivě nesourodé "čtveřice" (když počítám i hodného oddaného roztomilého pejska - vlastně psí slečnu Bellu, jež poskytovala Samovi v jeho samotě alespoň nějakou společnost), kdy ačkoliv to původně vůbec nevypadalo, mohli se vzájemně obohacovat. Jak svou přítomností (kdy dětem Sam tak trochu "nahrazoval" rodiče, kteří kvůli své pracovní vytíženosti neměli na děti moc čas, a ony mu "na oplátku" vnášely do pochmurného života trochu veselí, a snad i radosti v jeho osamění), tak např. i poznáváním nových míst, dobrodružství, a v neposlední řadě nějaké to životní moudro ("je třeba mít chléb s máslem taky někdy i v hlavě" :-)). Potěšil občas nějaký drobný gag (např. na začátku, kdy Sam s Bellou otevírají staré dveře v cihlové zdi, procházejí jimi, zavírají je - a poté je vidět, že ona zídka je rozpadlá, zvící jen pár metrů, a to vše je navíc venku, takže klidně to mohli normálně obejít :-D, či horlivý úprk na odcizeném bicyklu), ale jinak se mi to zdálo místy celkem rozvleklé, občas jsem měla dokonce pocit, že se tam vlastně až zas tolik neděje, a příběh se nikam moc neposouvá. Postupné vyústění, kdy se vlastně tak trochu "pejskové vyměnili" (nechci moc spoilerovat), chudá rodina se měla snad konečně stěhovat do vysněného domu (a třeba pak i rodiče nebudou muset tolik pracovat), a Sam si vesele skotačil, dal sice naději, že se možná všichni budou mít alespoň o něco lépe, nicméně i tak se nemohu ubránit dojmu, že byl konec trochu křečovitý a useklý, doufala jsem, že se např. Samovi naskytne nějaká pracovní nabídka, nebo tak něco - takto to vypadalo, že se se svým krušným životem jen smířil (byť s novým přátelstvím a pejskem). Ovšem poetická kamera se záběry na centrum, památky, ale i "odvrácenou část" Londýna (sutiny, mlha, železniční přejezd...), a hudba producenta "Brouků" George Martina, tuze potěšila. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Přesně ten typ filmu, jaký jsem potřebovala. Pohladil po duši, a dal naději, že naděje umírá poslední. Tam, kde "pánbíček" (či kdokoliv - cokoliv) přivřel dveře, pootevřel okénko (někdy doslova). Zdánlivě malé, nenápadné náhody vyústily ve velké věci. Dobrý člověk ještě žije, a tady jich bylo hned několik. Musím přiznat, že mi občas zvlhlo očko, na konci filmu i obě (a pořádně). Jak tak píšu tento komentář, a ve vzpomínkách vplouvám zpět ke trati, musím přeci jen přidat tu pátou hvězdičku (ačkoliv po prvotním váhání mezi 4 a 5 byly původně uděleny "jen" 4). Jako bych slyšela z dálky syčet parní mašinku... A toužím po péči dr. Forresta. :-) Ani bych u ní nemusela být nutně nemocná. :-D  /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/