Děti železnice

Přesně ten typ filmu, jaký jsem potřebovala. Pohladil po duši, a dal naději, že naděje umírá poslední. Tam, kde "pánbíček" (či kdokoliv - cokoliv) přivřel dveře, pootevřel okénko (někdy doslova). Zdánlivě malé, nenápadné náhody vyústily ve velké věci. Dobrý člověk ještě žije, a tady jich bylo hned několik. Musím přiznat, že mi občas zvlhlo očko, na konci filmu i obě (a pořádně). Jak tak píšu tento komentář, a ve vzpomínkách vplouvám zpět ke trati, musím přeci jen přidat tu pátou hvězdičku (ačkoliv po prvotním váhání mezi 4 a 5 byly původně uděleny "jen" 4). Jako bych slyšela z dálky syčet parní mašinku... A toužím po péči dr. Forresta. :-) Ani bych u ní nemusela být nutně nemocná. :-D  /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ (08.10.2023)

Toľko milých, láskyplných a oddaných postav som už dlho nevidel v jednom filme a aj keď im tú zostavu trocha narúšajú niektorí protivnejší občania, ale vysoké percento je aj tak na strane solidarity. Ústredne detské postavy sú milé a aj keď sa v ich živote objavila veľká zmena, tak nič nestratili na duchaprítomnosti a milosti a tu v mojom prípade nastáva prvý problém. Detské duše sa vedia rýchlejšie prispôsobiť okolnostiam, ale aj na nich to zanechá nejakú škvrnku a tu nič také nebolo a to sa jednalo hned o tri detské postavy a preto mi to hraničilo už až z naivitou. Je to celé také uhladené, nemá to žiadnu ani len jednu dramatickejšiu alebo aspoň napínavejšiu scénu. Ide svojou stereotypnou linkou a aj keď sa na film celkom dobre pozerá a je ľahko stráviteľný, za tých 109 minút som ani raz nepocítil pôžitok z nejakej, čo by len jednej scény či aspoň nepatrného momentu. Je krásne uhladený a aj optimistický, ale čo nato, že mi ako celok prišiel dosť strojený. A ten suchý Britsky humor tomu tiež nepomáhal, slabé 3*. (19.10.2023)

The Railway Children (1970), režisérský debut Lionela Jeffriese, konstruuje jiný (přímo protikladný) obraz (post)viktoriánské Anglie, než ten který známe z knih Charlese Dickense, nejvýznamnějšího to "kronikáře" neduhů raného britského kapitalismu a obecněji procesu modernizace. Zde výchozí nedobrovolný venkovský exil, výraz pádu na společenské dno a rapidního zchudnutí rodiny Waterbury(ů) ústřední trojici dětských hrdinů (Bobbie, Phylis a Peter) vlastně ničím výrazně neublíží (i přes náznaky se nemusíme bát, že by z některá postav umrzla, zemřela hlady či jinak "sešla bídou")  - naopak se zdá, jakoby dětičky nalezly na venkově (kde k sobě lidé mají tak nějak blíže) skutečnější domov a reálnější život (ilustruje to rozdíl mezi modelem vláčku a vlak skutečný, opakovaně se navracející věci reprezentující dva nesouměřitelné světy). Nebo jinak, jakoby tenhle film říkal, že, kde jsou lidé laskaví, tam žádný problém není neřešitelný, dobrá vůle i život(y) zachrání a omyly justice napraví! Tento idylismus je pro mě sice jen málo uvěřitelný, únosný asi jen v žánru filmu pro děti a mládež, na druhé straně však fikční svět, v němž tento idylismus vládne, je tak vřelý a harmonický, že bych v něm klidně ještě několik hodin strávil (jakože si tahle látka žádala seriál!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (05.10.2023)

2,5 - Podívaná pro celou rodinu... Nemastné, neslané, neškodné, ne...vím co napsat víc. Anglie, rok 1905. Sledujeme příběh tří dětí, SPOILER: které přijdou blíže nevysvětlenou záhadou o otce a z důvodu finanční krize se společně s matkou stěhují na venkov. Zde zažívají až hyper-idylické momenty svého dětství (zachrání vlak před katastrofou, zorganizují narozeniny výpravčímu, opuštěnému ruskému emigrantovi najdou ženu a děti, ...) při kterých v podstatě neslezou z plátna. Vše se završí reprezentativním happy endem. Po většinu snímku však nuda, šeď, zívačka, ... (25.04.2010)

Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, kdyby ty děti byly menší (ve smyslu mladší), určitě by to na mě fungovalo víc... Nicméně příběh sourozenců, kteří se na chvíli ocitnou bez otce a zůstanou pouze s matkou, mě postupně vtáhnul a nepustil, k tomu tedy ta hlavní myšlenka - pomáhat, být laskavý, zachraňovat - je moc hezká a určitě i nadčasová, zejména v dětském světě má své důležité místo.. (07.10.2023)