Idée_fixe

Můj strýc říkává, že film se dělí na dvě části. Úvodní scénu (než přijede vlak), a ten zbytek. :-) A i kdyby spočíval jen v té "první části", byl by stejně úžasný, jako celý. Já trvrdím, že stejně úžasný by byl, i kdyby se po celou dobu promítal záběr třeba na kaktus v poušti a do toho by hrála hudba. :-) To jsem samozřejmě trochu přehnala. Hudba je sice pravda i sama o sobě fenomenální, ale kdyby nepodkreslovala tak vyjímečný (a pro western zcela originální) děj, nebylo by to pochopitelně ono. A vůbec - celkové zpracování je prostě dokonalé. Každá z hlavních postav má svůj hudební motiv (u mě jednoznačně z celého filmu vede ten Mortonův - absolutně neskutečný); Harmonikovy vzpomínky "postavy blížící se odněkud z dáli"; Mortonův velký sen podívat se k moři; Cheyennova bouchačka v botě, atd atd. Už když jsem film viděla poprvé, tak již od "Řek bych, že je tu o jednoho koně míň!" ... "Jsou tu dva navíc", se okamžitě zařadil mezi mé nejoblíbenější.

Obvykle nesnáším jakékoliv úpravy klasické hudby, ovšem tady ten "umělý" Beethoven (i Rossini) byl prostě bomba.. K tomu krapet surrealistický děj, skvělý výtvarný počin, a po čertech hezký hlavní představitel - co víc si přát? ;-) Kdybych před několika lety musela určit jediný svůj nejoblíbenější film, pak by to byl bez delšího přemýšlení rozhodně tento. Knížka (ač pěkně napsaná) už mne tolik nenadchla, ale to bylo zřejmě tím, že jsem ji četla až po shlédnutí filmu. Ale z té jejich hantýrky v ní jsem se místy skoro dusila smíchy - prozměnu zase oproti filmu (kde již nebyla tolik k popukání :-)).

Sedmou pečeť jsem (tajně ;)) zatoužila vidět už v dětství, kdy na mne ve filmu "Poslední akční hrdina" silně zapůsobily scény se Smrtí. To se mi splnilo až po (přibližně) 15 letech, a i přesto, že jsem si ten film po celou tu dobu představovala jinak (třeba jsem vůbec nečekala, že se u něj budu dokonce i občas smát), velmi předčil mé očekávání. Jsem unešena pocitem, který ve mne film zanechal, který budu stále vstřebávat.