umim.cist

Pokud si potřebujete pustit něco k žehlení, je Marie Antoinetta film pro vás. Kromě této dle mého názoru nejvýstižnější charakteristiky už můžu dodat jen to, že mě velmi zaujal a zalíbil se mi nápad prokládat soudobou hudbu s tou z 20. a 21. století. Jestliže chceme ukázat, že ples byl tehdy pařbou a neměli bychom ho vnímat jen jako upjatou sešlost vymydlených snobů, není nic lepšího, než pustit tam občas decentně nějaké to disco. Kdo se těší na dějinné podrobnosti a probírání politiky, je na špatné adrese, takže nezbývá, než zopakovat - soap opera.

Film cenný hlavně svou atmosférou, který ale není úplně pro každého. Naturalistický a přitom v něm vlastně "není nic vidět". Nepravděpodobný a přitom pravdivý. Tajemný, ale hlavně oslovující.

Pokud toužíte po morálních dilematech, jste na správném místě. Film o zvláštním vztahu Michaela a Hanny je spíše, než dobovým svědectvím, popisem složitosti a nejednoznačnosti lidí a jejich společností. Mladý hrdina ve své nezkušenosti přistupuje ke své první milence se srdcem na dlani, čímž (což si ale vůbec neuvědoomuje) velmi riskuje. Je nutno mu přiznat jen ty nejlepší úmysly, nelze ale nevidět, že to nemůže dopadnout dobře. To nejhorší ovšem ještě zdaleka nepřišlo; teprve když se ocitáme v soudní síni, můžeme zakusit to pravé zděšení a nerozhodnost. Jak už píše Dahl: "Ve válce jsem zabíjel a snažím se za to cítit špatně, ale nejde to. Ovšem hrát falešně karty, to bych si nikdy neodpustil." Jak soudit válečné zločiny? Jak naložit s informací, která by výrazně ovlivnila celý proces, ale obžalovaná se za ni stydí? Je dobré si občas pustit k tělu lidskou tragedii a tuhle nemůžu než doporučit! 90%.

Tuto jinak celkem příjemnou komedii bohužel dost poškozuje herecký výkon Veroniky Kubařové. Naproti němu musím ovšem ocenit např. scény, ve kterých si psycholožka povídá sama se sebou - krásné ztvárnění myšlenkových pochodů, které asi zažil každý z nás. Dost jsem váhala mezi *** a ****, ale nakonec, ať má ty ****! 70,5%.

Poněkud těžko pochopitelný film s nádherným výtvarným zpracováním, který stojí za to vidět. Myslím, že je zde krásně ukázáno, jakými různými způsoby se také člověk snaží/může snažit vyrovnat se se smrtí. Jak se svou vlastní, tak někoho blízkého. (A celé jsem to probrečela.)

Velmi zajímavý film s krásnou hudbou. Tak by se dalo toto dílo v krátkosti popsat. Jediná věc, která mi na něm není jasná (omluvte mou tupost), je konec našeho polovičního autisty. To ho jako snědli? Kdo film ještě neviděl, ale uvidí, pro toho bude závěr jistě alespoň trochu překvapivý. Člověku se zdá, že vše tuší od začátku, ale chyba lávky! Jak se jen občas přeceňujeme...

Jako u každého povídkového filmu je i zde těžké vybrat si jednoznačné hodnocení. Některé příběhy zaujaly více, některé méně. Přestože se u díla tohoto druhu snese obsazení stejných herců do více rolí, nedělala bych to. Člověk pak má tendenci přemýšlet, zda se jednotlivé povídky Knoflíkářsky nespojí. Výborné herecké výkony, bezvadná režie - co tomuto filmu chybí k pěti hvězdám? Málo. Pro mne osobně asi nedotaženost všech povídek. A kdybych měla vybrat tu, jež se mi nejvíc líbila, zcela jistě to bude Senza parole. Skvěle vypointovaný příběh, mírně do Dahlovska... Celkem: 89%.

Celkem slibný scénář a tradičně skvělý výkon Ivana Trojana. Ovšem neuvěřitelná herecká neschopnost Veroniky Kubařové dokázala toto dílko poslat naprosto k čertu. Pravda, Juraj, jinak můj oblíbený, se taky moc nevyznamenal, ale především ta slečna...

Tento film je ojedinělý svojí stavbou - malé příběhy, které se všechny vzájemně důmyslně propojují. Něco takového v české kinematografii jinde nenalézáme, v zahraniční jen v Pulp Fiction (alespoň jsem nikdy nic takového neviděla ani o ničem neslyšela). Atmosféra filmu protkaná inteligentními (což rozhodně není samozřejmé) vtipy a narážkami posouvá náladu večera (či rána;) do melancholie s mírným mlčenlivým úsměvem. Ale pozor - některé scény jsou poněkud psychicky morbidní! Mám na mysli např. předsvatební večeři rodičů, kteří netuší, že jsou jejich děti (snoubenci) v tuto chvíli již mrtvé... Neuvěřitelně vypracovaný černý humor! Knoflíkáři rozhodně stojí za shlédnutí, stejně jako jejich plakát (originál je k vidění v Terryho ponožkách), který možná mohl být lepší, ale i tak krásně dílo připomíná a vystihuje.

Tento Svěrákovský film není vyloženě špatný, po dřívějších snímcích je to však zklamání. Za téměř jedinou a hlavní pointu a vtip příběhu o tom, jak jde ke stáří všechno do kytek a moc toho s tím nenaděláme, považuji skutečnost, že si to film sám svou kvalitou dokazuje. Některé scény jsou po technické stránce velmi nedotažené, ale aspoň refrén v parku, kde se setkáváme s činovníky Divadla Járy Cimrmana, se povedl (míněno jak filosoficky, tak prakticky). Kdo Vratné lahve neviděl, vidět je nemusí - o nic nepřijde i když jistá kvalita se jim přecejen upřít nedá.