Bloody13

Záležitost vhodná pro ty, co by se chtěli u hororu i zasmát. Monster Man je totiž místy hodně ujetá teenagerská road movie, kde dva kamarádi v autě kecaj o chlastu a babách a při cestě se k nim přidá přitažlivá stopařka, takže dojde i na pubertální jiskření. Jo a do toho je občas pronásleduje maniak ve starym monster trucku. Tenhle kulhající "fuck face" sympaťák dostane zasloužený prostor až ve druhé polovině, která se díky jednomu twistu změní na slušný hixploitation. Teprve tady se dočkáme pěkného gore nášupu, pořád ale v komediálnějších vodách. Žádná bomba teda, ale na zabití nedělního odpoledne ideální. Diváky možná bude zajímat, že za filmem stojí Michael Davis, režisér akční řežby Sejmi je všechny.

Tady se vyklubalo malý překvapení. První půlka filmu mě docela otrávila, protože to vypadá na x-tou variaci na haunted house horor. Mladý pár se nastěhuje do starý barabizny, na zahradě mají schovaný indiánský hřbitov a místní obyvatelstvo je z toho poměrně neklidný. Jenže to už přijíždí na farmu skupinka kamarádů našich hrdinů, aby jim pomohla s renovací. A přesně v tomhle okamžiku se film zlomí a promění se na regulérní slasher. Ale né ledajaký! Zabiják má docela "charisma", vůbec s ničím a nikým se nesere, do rukou bere sekeru a počet postav začne rapidně redukovat. Seká hlavy, stahuje jim kůži a rád si jí obléká na vlastní ksicht, čímž nutně připomene Leatherface. Michaela nebo Jasona zase svou vytrvalostí a chutí dokončit svou práci. Nakonec se teda z Mask Makera vyklubala hodně slušná vybíjená, kterou zbytečně kazí jen ta první polovina. Moc nechybělo a prdnul bych hvězdu navíc, přesto palec nahoru.

Konečně se Carpenter vrátil na půdu celovečerního filmu a natočil zase slušný horor. Příběh se točí kolem mladé Amber, která v ústavu pro choromyslné dívky pátrá po minulosti mrtvé pacientky, jelikož její duch pronásleduje hrdinku na každém kroku. Zápletka teda nijak nevyčuhuje od ostatních duchařin, jenže mistr hrůzy útočí svým citem pro detail a pověstným, pozvolna budovaným napětím. Skvělý tah byl především to, že zasadil děj do 60. let minulého století, což dodává snímku zvláštní auru. Dívky nejsou slabou náhražkou panenek barbie, takže pozornost je upřena pouze na tajemnou minulost a podezřelé chovance rozlehlého psychiatrického ústavu. Filmu dominuje skvělá hudba, lekačky fungují i skrze toho, že to zrovna čekáte a překvapující je závěrečný twist. Dál nemám co řešit, bavil jsem se.

Nepříliš vydařený televizní thriller z Carpenterovo stáje. Proč zrovna nevydařený? Protože se celý film vyloženě táhne jako roztavený sýr na římských orgiích. Tuhle voyeurovinu, která má základ podobný jako Hitchcockovo Okno do dvora, beru jako nutnou a poslední rozcvičku před legendárním Halloweenem, u něhož se John stal konečně svým vlastním pánem. Díky bohu za krásnou hrdinku s mezírkou mezi zuby a posledních 15 minut, kde to celkem graduje. Proto ta třetí, ale pořád slabší hvězda.

Slušná kempařská vybíjená o skupině teenagerů, co si vyrazí na odlehlou farmu, aby si tu zalovila, popila a trochu spářila. V místní stodole se však probudí čisté zlo, aby si vybralo svou krvavou daň. Twisted Nightmare si do dneška pamatuju ze zaprášených regálů videopůjčoven, kde na sebe tenhle slasher upozorňoval skrze nádherný lákavý cover. S obsahem už to neni taková bomba, ale pořád je to obstojná záležitost s dusnou letní atmosférou, spoustou povedených vražd, několika obnaženými ňadry a jednou mladou dámou, které se během filmu asi 7x změní účes. Snímek byl nepochopitelně uzamčen v trezoru dlouhých pět let, než byl oficiálně uveden, a to zřejmě z důvodu nepřehlédnutelné podobnosti se třetím dílem Pátku třináctého. Komu to žíly netrhá a má rád 80-kové trashe, bude určitě spokojen.

Tohle je vskutku povedenej horor, u kterýho neni problém se chvílema skutečně bát. Tunnel totiž útočí na ten nejzákladnější druh lidskýho strachu, který je s náma od nepaměti. A tim je strach ze tmy a z neznáma. Je to jednoduchý, přímočarý a hlavně to funguje. Stačí jenom najít správný prostředí / lokace / exteriéry, odkud se pomoci nedovoláte, a máte z půlky vyhráno. Pak do smradlavých, temných a stísněných prostorů postavte skupinku vyděšených lidí, nechte jim zmizet kamaráda a do takhle už vypjaté situace přidejte pro jistotu tušené zlo / krvežíznivé bestie / pomstychtivé duchy a musí se vám zákonitě dostavit nepříjemnej pocit úzkosti a mrazení. Pokud tedy neni režisér packal. Ten pro zdůraznění dokumentárního stylu používá sestřihy výpovědí přeživších, jak to známe například z Discovery. Na autentičnosti to sice přidává, ale bohužel někdy na úkor napětí, protože často tak činí během nejzajímavějších momentů. Proto slabší 4 hvězdy.

Vykrádačka různých postapokalyptických thrillerů, nejvíc pak 28 dnů poté a Cesty. Sice tu máme místo zombie nákazy nějakou upíří epidemii, ale "příběh" zůstává pořád stejný. Někde v bezpečí přečkat noc, možná pochytat pár hnusných krvesajů a přes den se posunout o kus dál. Taky tu samozřejmě zazní myšlenka, kdo je vlastně horší svině. Jestli upiři, nemyslící stroje ženoucí se pouze za potravou, nebo prachprostí lidé. Jenže režisér Mickle není Romero nebo Boyle, nedisponoval velkým budgetem, a tak se tu drtivou stopáž snímku hlavně chodí, mluví a občas nahodí ztrápený výraz ve tváři. Body k dobru jsou určitě masky a to, že Myersova neteř Danielle Harris dostane, co si právem zaslouží. Nejlepšími momenty zůstávají "výsadek" z helikoptéry a úvodní desetiminutovka.

Když nezapočítám závěrečné titulky, film má 74 minut, což je naprosto optimální stopáž na rozehrání nějakého pořádně atmosférického pekla. A taky že jo. Bez zbytečné omáčky se vrhneme do podivného baráku uprostřed předměstí, kde nás zákonitě zmáčejí litry studeného potu. Že psychopati a nitroglycerin je kurevsky šílená kombinace, o tom se přesvědčí skupinka hlavních hrdinů, kteří budou mít kromě mokrých spoďárů i plné ruce práce, aby vyvázli se zdravou kůží. Bogliano tentokrát sází na hutné napětí, slušné lekačky, dravou hudbu, co vám zaručeně zrychlí tep, a v neposlední řadě i několik perfektních zpomalovaček, v níž efektně vybuchuje nitrák a z lidí dělá sekanou. Pro režiséra je tohle určitě nesmírně jistý krok dopředu, a já si ho tak zapisuju do mýho seznamu přísně střežených tvůrců.

Pokračování průměrného slasheru je, co se kvality týče, na tom podobně jako jednička, ale přece jen se mi zdá trochu zábavnější. A to hlavně díky krvavějším mordům a vyššímu bodycountu. Jinak film samozřejmě trpí nešvary, tolik typickými pro každý sequel. Má průhlednou pointu a spoustu otravných postav, chybí tu moment překvapení, hlavní hrdinka vystřelí osmkrát ze šestiraňáku, za to nejsme ochuzeni o tradičně debilní závěr. Ještě že tu je kočička Jennifer Love Hewitt se svojí promočenou, dobře vyplněnou košilí.

Peeping Tom je někdy nazýván jako "praotec slasheru", ale podle mě je rozhodně víc tzv. stalker thrillerem. Tahle sonda do hlubin vrahovy duše, v níž postupně odhalujeme hlavní příčiny a motivy jeho počinání, sice získala punc kultovnosti, ale velkou měrou se o to zasloužil Martin Scorsese. Právě díky němu tohle zvláštní dílko mohlo být znovu uvedeno v kinech, a to v roce 1979. Rozhodně to není špatný kousek, velkou zásluhu na tom má představitel hlavní role. Jenže hra s divákem, kterého film záměrně staví do role režiséra, mě zcela minula.