Bloody13

Sračkař Murlowski, jehož nejlepším režijním počinem pořád zůstává horor z africkýho prostředí Tatínek se vrací domů, natočil kupodivu přijemnej thriller ze zasněžených lesních cest a silnicích, po kterých se prohání dva starý vozy - červený Saab a černý Cadillac z roku 1957. V prvním jmenovanym autě se snaží přežít trojice přátel, kterým Cadillac usiluje o život. Třeba to bude tim podezřelym fízlem, kterýho kamarádi stopli, třeba ničim jinym. Posádka tmavýho veterána je nám každopádně neznámá a odkryta až v závěru filmu. Pointa nijak šokující, ale zřejmě je jediným správným řešením. Kromě naháněček po nočních hvozdech se tu o menší napětí postará zamrzlej rybník a polda s ksichtem Randyho Quaida. Do toho příjemnej casting a pěkná hudba, takže se z toho vyklubala slušná, leč neškodná oddychovka.

Parádně ujetá splatter-slasher komedie, která svým absurdním pojetím spolehlivě polechtá bránici i odpůrcům jakéhokoliv humoru v "hororu". Ty uvozovky jsou tentokrát na místě, hororu se to dotýká spíš okrajově, i když krve je tu hafo. První minuty se sice tváří jako kriminálka, ale potom, co se partička zlodějů ocitne s rukojmími ve výtahu, začíná ta pravá jízda. Hlášky, super zabiják a zase hlášky. A po dlouhý době taky sympatický obsazení, každá postava tu má svoje pevné místo, žádná nepřebývá. Nejúžasnější hlody ale měli mafián Petr a Alfa muž Boris, kteří díky výborně napsanému scénáři dělají z filmu spolehlivou zábavu. No a pak je tu samozřejmě kráska Jamie Murray...

"Fuck you" sem, "Suck my Dick" tam... jo jo, i takhle lze napodobit Tromu. Street Trash je sice levná, ale povedená splatterová sranda. V ní se spousta houmlesáků po požití podezřelýho "alkoholu" rozpouští na pestrobarevný sračky. Chvílema se to táhne, ale jakmile dojde na drsný humor (hazená se ztraceným penisem, bezdomovská masturbačka), sex a fekálie, je všechno ve správných kolejí, přesně tak, jak to máme rádi. Jde vidět, že jeho tvůrci tenhle žánr milujou.

Ehmm... Dámu v bílém bych líp chápal jako dětskou fantasy pohádku, horor je to leda tak pro věkovou kategorii do 10 let. Příběh sice neni úplně k zahození, jenže ta dvouhodinová stopáž je zkázou. Film se neskutečně vleče, z dlouhých chvil při nakukování do zdejší databáze, zač těch 62%, vás občas dostane jen seschlý děda Charlie jakožto komická figurka, co nevynechá jedinou příležitost zapálit si cigárko. Po trikové stránce je to katastrofa, i na tu dobu je to vážně hanba. Aspoň že ten konec má jakousi snahu o gradaci a napětí z toho vzniklé, ale jinak je tahle záležitost těžkej průser. Škoda, je mi líto...

Tak tohle je skutečně pecka! Next of Kin je skvěle vystavěný horor, který si svou atmosféru buduje hezky zvolna a přes náznaky tušené hrozby. Začátek se sice trochu táhne, postupně ale diváka vtahuje do svého přímočarého příběhu (řádný příklad toho, že v jednoduchosti je síla), který v posledních dvaceti minutách nemilosrdně nabere na otáčkách, až se nestačíte divit. Zařezaný do sedačky jsem se nedovolil pohnout a vlastně ani nadechnout. Rozlehlý dům, nález několika mrtvol, všude samá tma a tajemný vrah, co se v ní ukrývá: takhle nějak má fungovat poctivý horor. Do karet nahrává filmu zvláštní hudba a hlavně kamera, která často kouzlí a vytřískala z napětí maximum. Trochu se tu nabízí porovnání s nedávným The House of the Devil, který ale zase nesedl každému, takže tím vás nechci odradit. Next of Kin je totiž trochu ztraceným klenotem, jenž dokáže diváka odměnit intenzivním prožitkem děsu.

Mírně ekologická agitka poukazující na blížící se nebezpečí v podobě globálního oteplování Země. Podobně jako ve sci-fi hororu The Thaw i zde máme skupinu lidí, která na chladné Aljašce - uprostřed ničeho - objeví cosi podivnýho... a rozhodně to nebude mít přátelský úmysly. Oproti výše zmiňovanýmu filmu však Last Winter hraje víc na atmosférickou strunu, napětí buduje od samého začátku a to hlavně skrz pohledy některých postav, které zaujatě sledují zasněžený horizont. Po nálezu prvních mrtvých a jediné akční scény jde však atmoška lehce do kopru, bohužel. Zprvu jen mrazivé náznaky tušeného nebezpečí se po jeho odhalení rychle mění na slabý únorový vánek, co vyšumí ještě před závěrečnými titulky. Kdyby se přitom tvůrci zuby-nehty drželi načnutého postupu a dokončili to ve tmě a bez digitálních efektů, neváhal bych jít ještě výš. Takhle jenom za tři rozmražené hvězdy.

Kultovní snímek mého raného mládí (8-9 let), jemuž ta osmdesátková naivita rozhodně jenom prospěla. Díky voskovému muzeu podivínského majitele Lincolna se přesouváme v čase a zblízka se seznamujeme s různými monstry, jako jsou upíři, mumie, vlkodlaci nebo zombie. Masky vypadají perfektně, chvílemi se daří navodit slušnou atmosféru (v obojích případech vyniká především ta část s vlkodlakem) a hlavně je to díky humornému pojetí skvělá zábava. Nostalgická záležitost neocenitelná obzvlášť pro ty, co vyrůstali na podobných hororových úletech. Škoda jenom tý dvojky, která to i přes účast Bruce Campbella docela pohnojila.

Hooperův zábavný slasher z cirkusového prostředí, navíc prošpikován spoustou odkazů na slavné horory. První půlka je víceméně seznamovací s hlavními postavami, ale jakmile se překulí do své druhé části, je už na co koukat. Třeba na kvalitní masky od mistra v oboru Ricka Bakera, jehož umění vynikne především při scéně odhalení zjevu šílence převlečeného za Frankensteinovo monstrum. Hlavní hrdinka je zase docela sympaťanda a vyniká mohutným ječákem. Vraždy nenabídnou žádné gore, spíše všechny proběhnou v klasickém slasherovém stylu (proto ani dobře nechápu umístění filmu do "videonasties"), ale jsou díky prostředí strašidelného domu alespoň zábavně podány. Snad jenom ty zvířecí zrůdy si Hooper mohl odpustit.

Další z odpovědí na kasovní úspěch Exorcisty. Podobně jako italský L´Anticristo z téhož roku se i tenhle snímek drží stejného námětu... jen s tím rozdílem, že posedlé není tentokrát dítě, ale matka dvou dětí, a ještě do toho těhotná. Beyond the Door tak očividně čerpá i inspiraci ze satanského majstrštyku Rosemary má děťátko. Ale přesto, že stopáž je docela přepálená a často se jenom kecá, docela to funguje. Režisér Ovidio G. Assonitis (Piraňa 2, Chapadla) asi pobízel kameramana k menším experimentům, a tak se obraz jednou ponoří do absolutní tmy, aby se vzápětí uvrhl do nepropustné mlhy, jindy se zastaví úplně. Samozřejmě nejsme ochuzeni o klasické prvky jako je zvracení, levitace a otáčení hlavou (tentokrát pouze o 180 stupňů, takže Linda Blair nepřekonána), ale zase je tu malé překvapení v podobě nejstrašidelnější scény - oživlého dětského pokoje. Pro mě docela fajn horor, takže jednoznačně palec nahoru.

Hodně zvolna plující drama o mladé šlapce a válečném veteránovi, jejichž zvláštní přátelství nebude mít dlouhé trvání díky nekompromisní ráně osudu. Tahle záležitost může být pro mnohé značným zklamáním a to hlavně její první půlka, která se zaměřuje pouze na vývoj ústředních postav. Všechno to jsou obyčejní lidé, vyloženě hajzl tu tentokrát chybí. Až po celé hodině přichází silný zlom, kde se dočkáme psycho-teroru, slušného násilí a nějaké té krve. Při závěrečných titulkách vám pravděpodobně naskočí menší deprese, protože snímek je postupně pořád těžší a smutnější, takže na to je dobrý předem upozornit. Nejedná se teda o ztrátu vašeho děsně drahýho času, ale bomba to taky neni. Tak snad příště.