buchli

Jak napovídá plakát, film je o skupině dobře vypadajících (i bez oblečení, což je důležité) začínajících vysokoškoláků s více či méně nevyhraněnou sexuální orientací. Ale nebojte, řeší se tu i daleko závažnější věci, než podle všeho neuvěřitelně kvalitní osmnáctiletý sex - jako třeba zvláštní prorocké sny, podivná náboženská sekta se zvířecími maskami, nymfomaniakální čarodějnice (bez které by se Kaboom určitě obešel) a pár záhadných zmizení. Moje poměrně vysoké hodnocení vychází zejména z toho, že... no, prostě polonahá vypracovaná mladá těla. Ale figurovaly tu samozřejmě i vtipné dialogy, extrémně (až parodicky) zjednodušený pohled na americkou "college experience" , docela originální, i když náhlý konec a atmosféra připomínající odlehčeného Donnieho Darka. A je to tak krátké, že se zaručeně nestačíte nudit.

Dokonalý nápad zabíjí přemrštěná délka. Vážně - po dvou minutách jsem měla pocit dokonalého naplnění a nemohla jsem se dočkat konce. Který měl přijít do dalších dvou minut. Kdyby to tak bylo, není co vytknout. Bohužel se tento fake trailer táhne ještě asi 5 minut po vyčerpání tématu a ačkoli se i v jeho závěru dočkáme pár bezchybných nápadů a po formální stránce může směle konkurovat čemukoli (no... dobře... skoro), je prostě dvakrát delší, než by měl být. Škoda. To neznamená, že nedokáže způsobit opravdu divné noční můry. And again. And again. And again and again and again. And again...

Alžířané se snaží (ne zcela bez západní pomoci) natočit západně vypadající film. Snaha je to chvályhodná, hlavně proto, že severoafricky působící filmy mimo severní Afriku asi nepůjdou příliš na odbyt a pro žádnou zemi není k zahození vyslat reprezentanta do mezinárodních vod. Možná ale právě proto, že se zde snaží skloubit pseudohollywoodské (velká výprava, jako ze škatulky oblečení hrdinové, přestřelky jak z Kmotra a hudba jak z Batmana) a alžírské (hodně přehnaný patos na nezvyklých místech, na první a nejspíš i druhý pohled nesympatičtí hrdinové, s nimiž se chudák Hollywoodem odkojený divák těžko ztotožňuje, protifrancouzský nacionalismus a Alláh v každé druhé větě) prvky, zanechává Mimo zákon poněkud rozpačitý dojem. Je to film o politice? Na to se pohybuje moc "mimo zákon" (kdo by to byl řekl). O terorismu? Na to je docela dost glorifikující. O alžírském boji za svobodu? Na to je moc úzce zaměřený. A vlastně ani nic nevysvětluje - většinou vidíme jen izolované scény, bez příprav, bez motivace, bez začlenění do kontextu (Fronta národního osvobození pracuje jen ve Francii, nebo i v Alžírsku? Má víc odnoží? Jak důležití tam vlastně ústřední hrdinové jsou?). Zůstaňme tedy u toho, že je to příběh o životě tří bratrů. Který ale opravdu není až tak poutavý, jak by se mohlo zdát...

Vtipné, roztomilé, místy slzopudné... ale mám pocit, že za 2 týdny si z Happythankyoumoreplease budu pamatovat Joshe s podivným strništěm/vousem a Malin bez vlasů... a to, že to bylo v New Yorku. Možná toho černouška, ale tím si nejsem úplně jistá. Prostě zmizí v zástupu téměř identických indievypadajících komedií. Výhra.

Ten. Nejoriginálnější. Film. Všech. Dob. Ne, vážně - bylo v tom asi 2,5 dobrých vtipů (bohužel si 2 z nich už nepamatuju), jinak přesně to, co slibuje název a trailer. Pokud si myslíte, že Varieté nachází ve vtipném a vůbec ne do mrtě vytěženém subžánru "cesty za snem" cokoli nového, neokoukaného a svěžího, ehm, rozmyslete si to (dobře, možná trochu osvěží absence většího předzávěrečného "konfliktu", ale to je všechno). Takže tak.

Líbí se mi nekomplikovaná zápletka Opravdové kuráže. Líbí se mi, že se odehrává v zimě (v porovnání s tolika trapně rozpálenými westerny, které samozřejmě zbožňuju). Už míň se mi líbí téměř dokonale nesrozumitelný přízvuk zejména Jeffa Bridgese - ale předpokládám, že tím dokazuje, že umí hrát. I když to už přece dávno nikomu dokazovat nemusí. A ten konec, který zazdil jakékoli spekulace o budoucím vývoji postav, by se byl býval taky mohl vyvrbit trochu líp. Ale úplně nejvíc se mi líbí Mattie Ross - až vyrostu, chci být jako ona (dobře, možná je skoro o polovinu mladší než já, takže ten růst bude spíš figurativní, ale být víc jako Mattie by asi prospělo skoro komukoli bez ohledu na věk, pohlaví, náboženství či politickou příslušnost)!!! Takže - zázrak se nekonal, ale skrytě feministická část mého srdce plesá. A jsem ráda, že Coheni očividně na filmovou hudbu ještě úplně nezanevřeli.

Notak, nevím, co proti tomu všichni máte - opravdu vtipné dialogy a na mainstreamový hollywoodský film nebývale realistický postoj k sexu na plátně (oba jsou nejen nazí, ale dokonce NEPŘIKRYTÍ - jak ostatně ukazuje už titulní plakát nahoře na stránce...) A Jake je k sežrání. Anne vlastně taky. A vlezte mi na záda. Doufám, že někdo brzy vymyslí lék na Parkinsona...

Taky jste si někdy přáli, aby Hamlet skončil možná jen o něco líp? Rozhodně v tom nejste sami - podivínský (a podivný, vážně) učitel dramatu a neúspěšný herec trpící syndromem otcovského konfliktu Dana Marschz (v podání Stevea Coogana, který se sice roztomile pokouší o americký přízvuk, ale opravdu se nedá říct, že by mu to nějak zvlášť šlo - jediné místo, kde se mu dá věřit, jak mluví, je, když napodobuje Jeremyho Ironse... britsky) vymyslel, jak to napravit. Kdyby měl Hamlet stroj času (a pár dobře míněných rad od Ježíše), mohl by přece všechny zachránit... a roztáčet u toho neuvěřitelná taneční a pěvecká čísla. Není divu, že Marschzovo představení, které kromě oněch náboženských a sexuálních kontroverzí a cestování časem obsahuje i souboj na světelné meče ("Your madness must not unwatched go!"), není úplně snadné zrealizovat, a to ani s pomocí advokátky lidských práv (s židovským manželem). A samozřejmě v duchu žánru není divu, že nakonec k realizaci dojde. Dočkáme se zde i povinného sblížení se inspirativního (haha) učitele s nepřizpůsobivými studenty (patřícími k etnické menšině, jak jinak), rozpadu jednoho manželství a lehkého (opět haha) alkoholismu, ale s takovou sebeironií, že to vlastně vůbec není na škodu. Něco jako Společnost mrtvých básníků smísená s Nebezpečnými myšlenkami a možná trochu okořeněná Rocky Horror Picture Show... Nářez. I když chudák WS se asi obrací v hrobě...

Uzavřené ostrovní filmy s minimem postav, to je moje... a když některé z nich nejsou naživu (to není spoiler - viděli jste název), tím líp. Počáteční budování atmosféry opravdu na jedničku (hlas hlavní hrdinky neuslyšíme dřív než v 18.(!) minutě) - duch, jen tak mimochodem postávající v každém druhém záběru, je skvělý a jakmile se na Scéně objeví Curranova mefistofelská postava, ještě se to přiostří... Sice by to mohlo dopadnout i zajímavějším způsobem (kdo si při závěru filmu neřekne "hele, Swayze" asi taky vyrůstal na opuštěném ostrově), ale i tak...

OK, je to opravdu strašný film. Hudba jako by z oka vypadla průměrnému dílu Kobry 11, o hereckých výkonech se nedá mluvit, protože ty prostě neexistují, děj je natolik originální a komplexní, že během pěti minut víte přesně, jak to dopadne (a pokud máte pocit, že vaše teorie nepokryje avizovaných 95 minut filmu, chyba není na vašem přijímači - Ztracený svědek je alespoň z poloviny vystavěný na opakovacích scénách, které "vysvětlují spletitosti děje" za zvuků "dramatické" hudby - některé záběry a scény se prostě opakují několikrát, občas i zpomaleně, kdyby nám náhodou někdy něco nedošlo) a snaha německých tvůrců o to, aby film působil "americky" (všichni herci - kromě ústřední dvojice, kdo by to byl řekl - deklamují své velice hovorovou angličtinou napsané repliky s neuvěřitelně úchvatným německým přízvukem... i když jde o agenty FBI; a exteriéry vypadají asi tak americky, jako dvorek mojí babičky), z něj dělá spíš parodii... Ale je tam jedna opravdu vtipná smrt (kterou se nám tvůrci bohužel rozhodli zrekapitulovat jen jednou) a jedno poměrně překvapivé (!) odhalení (které se bohužel nikdo nepokouší nijak logicky odůvodnit). A Ianovi to sluší (hned jak se zbaví své kenovské vizáže z úvodu filmu...) Ale hlavně - už dlouho jsem se u ničeho tak nebavila. Což sice možná neopravňuje ty 4*, ale co...