Mimo zákon

,,PAMATUJTE, ŽE TAHLE PŮDA JE VAŠE. TADY JSTE SE NARODILI A VYROSTLI. DNES NÁS Z NÍ VYHÁNĚJÍ. BŮH JE POTRESTÁ“..... /// To si takhle v pětačtyřicátým Alžířani v Alžíru mysleli, že přišel čas na nezávislost (SVOBODU ALŽÍRSKU!)....bylo jim vysvětlený, že né... A tak jak už to bejvá, přišel čas na přesun do centra dění – do Francie a pořádně se připravit na odboj a na revoluci... 3 bratři, jejichž životy ,,revoluce“ spojuje, ale i rozděluje. Rozmach FLN nevíš??? a těžká cesta k nezávislosti. Politickej film, jehož cíle jsou mi tak nějak ukradený (neměli jsme společnýho nepřítele...- aspoň myslím....) a spíš mě zajímá, jak na ,,terorismus“ zareaguje francouzská vláda. Sled historických událostí a REVOLUCE JAKO BULDOZER (vzpomeňte na Mašíny...) ve filmu, kterej se drží vyjetejch kolejí podobnejch odbojářskejch snímků. Jen nepřítel je jinej a emočně nemám moc komu držet palce (ale chápu všechny...). REVOLUCE TĚ POTŘEBUJE! (věta, kterou bych slyšet nechtěl!), vono totiž zorganizovat úspěšnou revoluci není prdel (že Vladimíre Iljiči?) Revoluce či terorismus? Zkuste si zařvat: ,,SVOBODU ALŽÍRSKU!“ Jakej máte pocit? ...no tak vidíte... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem policejní prezident a přemejšlím, jak ,,demokraticky“ potlačit demonstraci. 2.) Zjistím, že bejt revolucionář a nemít ruce od krve je hloupost. 3.) Thx za titule ,,datel071“ a ,,NewScream“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (01.02.2012)

Po Mezi nepřáteli další francouzské vyrovnávání s koloniální (a v pravdě nepříliš lichotivou) minulostí. Tentokrát se to točí okolo Alžírského odboje ve Francii. Debbouze je jediná známá tvář a dostal také nejlepší a nejbarvitější roli, se kterou film naplňuje energií a životem. Bouchareb má skvělé řemeslo, poctivý výpravný pohled a přestřelky mu vysloveně jdou. Ano, je to trochu politicky zabarvené, ale ten film o politice je a pokud byli Alžířané pro Francouze špína, tak se pak neměli divit, že neváhali, když šlo o to pošpinit si ruce jejich (francouzskou) krví. Stopáž je trošku přepálená a tu a tam má scénář oslí můstek, ale je to poctivé řemeslo a zajímavé téma = příjemně strávený čas. Kdo chce svobodu - musí bojovat, kdo chce samostatnost - musí bojovat a kdo chce aby se boj vyhrál - musí zabíjet... 70% (18.02.2012)

Ve Francii narozený a zde usazený režisér a producent (mimo jiné stálý spolupracovník Bruna Dumonta) Rachid Bouchareb se v jedné linii své tvorby ambiciózně věnuje ztvárnění historických epizod své původní alžírské domoviny, s úspěchy sklízenými na mezinárodním poli. V Cannes uvedený titul Mimo zákon, jenž navazuje na režisérův válečný návrat Den vítězství (2006), znamenal pro něj již třetí oscarovou nominaci a vypjaté, spektáklové pojetí, pojené s explikačním modelem vyprávění, díky němuž se dílo tváří jako (subjektivizovaná) kronika ubíhajících let, jsou přesně těmi ingrediencemi, které dané scéně "chutnají". Výpravné, gangstersky stylizované drama sleduje stopy tří bratrů Saïda, Messaouda a Abdelkadera obtisknuté do souvislostí alžírského boje za nezávislost, vrcholícího rokem 1962: náhled do podzemí revolucionářských praktik však nezůstává bez poskvrny, neboť pod nánosem efektní akce a zkratkovité formy se – dle francouzských ohlasů – obrušují hrany dobových reálií (a kontroverzně protifrancouzsky vyznívá především ztvárnění masakru alžírských demonstrantů na konci války v Sétifu). Ostatně, daný spor jen potvrzuje problematickou pozici živelně, divácky natáčených dějinných ohlížení, ať už jde o otevřeně politický film-názor, či jen žánrové využití vděčných kulis. (13.01.2014)

Alžířané se snaží (ne zcela bez západní pomoci) natočit západně vypadající film. Snaha je to chvályhodná, hlavně proto, že severoafricky působící filmy mimo severní Afriku asi nepůjdou příliš na odbyt a pro žádnou zemi není k zahození vyslat reprezentanta do mezinárodních vod. Možná ale právě proto, že se zde snaží skloubit pseudohollywoodské (velká výprava, jako ze škatulky oblečení hrdinové, přestřelky jak z Kmotra a hudba jak z Batmana) a alžírské (hodně přehnaný patos na nezvyklých místech, na první a nejspíš i druhý pohled nesympatičtí hrdinové, s nimiž se chudák Hollywoodem odkojený divák těžko ztotožňuje, protifrancouzský nacionalismus a Alláh v každé druhé větě) prvky, zanechává Mimo zákon poněkud rozpačitý dojem. Je to film o politice? Na to se pohybuje moc "mimo zákon" (kdo by to byl řekl). O terorismu? Na to je docela dost glorifikující. O alžírském boji za svobodu? Na to je moc úzce zaměřený. A vlastně ani nic nevysvětluje - většinou vidíme jen izolované scény, bez příprav, bez motivace, bez začlenění do kontextu (Fronta národního osvobození pracuje jen ve Francii, nebo i v Alžírsku? Má víc odnoží? Jak důležití tam vlastně ústřední hrdinové jsou?). Zůstaňme tedy u toho, že je to příběh o životě tří bratrů. Který ale opravdu není až tak poutavý, jak by se mohlo zdát... (26.02.2011)

Na cele alzirskeho odporu proti Francuzom bol predsa Ahmed Ben Bella, reziser Rachid Bouchareb mohol apson toto menoi spomenut. Alzirska vojna za nezavislost bola dost brutalne, len tak mimochodom Alzirsk oziskali Francuzi ako koloniu od Osmanskej Rise roku 1830 do 1962 - vtedy Alzirsko vyhlasilo nezavislost. Jo a v pohori Ahaggar  Francuzi vyskusali svoju atomovu bombu, lezi to v zapadnej Sahare   : 62 % (05.06.2022)