andrii

"Jsem to já, nejsem to já..." Dylanovské album ikonických črt rozevlátého putování na hrazdě vnitřního tuláctví. Herecká dostaveníčka s modlou rozervanosti v klubu buřičství, svobodné anarchie a provokatérské tolerance. Na jednotlivých pódiích si podávají ruce duševní schránky, odstíny šňůr v metamorfózách zralého věku barvitých střepů identity a překračují práh uměleckých zastávek napříč manýrám společenských údobí. Trhavé pohyby, divokost a rebelantská insomnie Cate Blanchett, "deanovské" návaly a herecká popularita skropená tříštivým žebříčkem rodinným Heatha Ledgera, westernovský „klaďas,“ zastánce mravů tradic Richard Gere, dokumentární zpověď přítomného koncertního projevu Christiana Balea, eskamotérské vize Bena Whishawa, … Heroický Bob Dylan - sběratel inspirace i trosečník zralosti v bouřlivém svazku období módního folklóru a burácivých idolů nesešněrovanosti, s individuálním potiskem charakterové image zapsané vlastní myšlenkou v niterném snáři. Potlesk múzám pelmelu dravé nekonvenčnosti, vnitřního bohémství a rebelantského mámení ve vizuálně pokušitelském zátiší.

Jeho stopy v moři končí, její šlépěje sebeklamu začínají... Duše a rozum zemdlívají a tápají v mdlobách nejistoty. Zkřížení zbraní soukromé hašteřivosti s vnitřní rozechvělostí, potácení svého já na přídi šílenosti. Halucinační karamboly se vzpírají možnosti připustit si jen patrný závan kruté pravdy. Rozklad, rozpolcenost a ochrnutí duševní stability, zalykání se verdiktu /ne/jasnosti. Život na kolenou v chátrající realitě, roztržené já v sípající intimitě.

Spálená obloha, pod níž jsme chodili. Potemnily "dobré charaktery" v panenském kraji. Každý svému kostlivci náhle čelí... Zimní melancholie, vražda s otazníkem, rodinní příslušníci v nahotě svých prohřešků. Kyvadlo vesnické mentality se rozhoupává, rodinná bárka rozráží stojaté vody ostychu vlastní identity. Vražda jako spouštěč laviny dialektických not, obrušování povlaku sveřeposti, doutnající venkovská archaičnost v prachu niterných šelestí. Zastánce práva - ledově dokonalý Alain Delon s přemýšlivým klidem ve tváři, intelektuál s "koltem" diplomatické spravedlnosti a morálního bodyguardství. Přísná, férová, rázná a obětavá statkářka Simone Signoret coby matka-obhájce pravidel soudržnosti v ringu soukromého Damoklova meče. Vše pro rodinu, vše v zájmu zákona. Po "vítězství" boj o zachování vztahů, které se vlivem událostí rozdrobily.

Bylo - nebylo. Vyblejsknul ho. Tajemství reality, objekt halucinační siluety? V hledáčku "umělecké kompozice," suvenýru imitace, horizontu pravdy. Londýn jako nespoutané molo, jako fotografie nekonvenčního espritu, umělecké i duševní svobody, dráždivé exaltace, které si plují bohémským tepem protančeného dobového ducha. Odraz reality zachycen třepotavým okem fotoaparátu. Thomas jako lovec artu, mondénních krásek, módního flirtu, polapen magnetem "voyerství" nechtěného. Profil fotografie jako fetiše, rozverné kokety, jež svede naše smysly na scestí. Viděné detaily podporují, ale i matou naše úsudky. Úhel pohledu ve spirále klamu, vybočení z nastavené aranže, mámivé bytí z přepracování. Objektiv fotoaparátu přitahuje, tlumí i sloupává skutečnost, skutečnost v podobě fotogenické šalby nebo iluzi vyvolanou v tom pravém světle? Realita pod maskou neprobádanosti, neznalosti. Simulace pantomimicky zhmotněná v závěru reflektuje schopnost přistoupit na pravidla hry imaginace. Přijmout hru, ze které vzklíčí subjektivní pravda."Nikdo a nic není takové, jak se z jednoho zorného pole zdá být."

Ve jménu krále, ve službách múz vábných i zrádných. Fanatická oddanost a posedlost dobýt trůn umělecké dokonalosti. Óda panovnického kultu, zlatavých paprsků honosné dominance majestátnosti královského dvora i výsostné moci zahleděné v lakotném egoismu.

Srdci neporučíš. Zakázaná touha v magické impresi prodchnuta romantickým hlazením a "erotickým" jemnocitem. Zapovězená láska, která jest uvržena do klatby vzhledem k nevhodným myšlenkám a skutkům řádu. Sierva s ruměnými lokýnkami a její milý "ranhojič" ve svém elysiu lásky, jako rukojmí svých citů, oběti dobové přísnosti, vyvrženci morálky v očistci nemyslitelné lásky. Definice tajů pozvolně propukající bdělosti prvního políbení, nevinného dvoření, doteků radosti a stesků lásky. I když v příběhu nepadnou ta kouzelná spojení "miluji tě," sálají z každé něžnosti, z každého pohledu, který řekne více než tisíc slov. Serenáda milenců v imaginárním souznění legitimní nezničitelnosti. Láska jako hřích, jako společenský zločin, jenž se nemilosrdně trestá.

"Soukromé pasti" vyrvané z lůna tenké čáry života. Dýka osudovosti dnů poté zabodnuta v /ne/pokořenosti porcelánových lidských bytostí. Cílená "náhoda" skutků milosrdných. Pečeť slibu ze střípků chrabrosti i slabin nitra. Emotivní kapitál v řezu sugestivní zranitelnosti, otevřenost bohatství pod niterných povrchem v odhodlanosti i zborcenosti. Strach o cenu lidství, doutnající svazek ve vratkosti bytí, ohořelost zdánlivé naleštěnosti. Vše pro záchranu nejbližších ve šlépějích "ohlášeného" ataku života a smrti.

Srdce na rozcestí v bouřlivých výšinách času lásky. Volný pád do peřin zamilovanosti. Pomíjivost vztahu. Rozervaně něžný neklid a citlivost Joaquina Phoenixe, jenž je "obklíčen" jednou ženou, se kterou spí a o té druhé sní. Nesmělé jiskření a sympatické oťukávání mezi ním a Vinessou Shaw. Phoenixova ztráta půdy pod nohama, když spatří záhadnou Gwyneth Paltrow, onu nevyzpytatelnou bella donnu. Rty slasti těch správných milenců splynuly a daly šach mat hlasu pokušení v prozření rozumu citů.

Baladická karavana citlivých míst a promluva nitra ve svíravých katakombách až na dřeň lidství. Intimní odysea mučednických rváčů Naomi Watts, Seana Penna a Benicia Del Tora. Spálené životy, výkřiky poleptané duše, duše jako zpustlé planiny, všudypřítomná bezmoc. Triumf vyčerpanosti, zborcenosti a tíže. Letmé nadechnutí se v proudu neoblomného času. Život jako nevěstka, která svými dlaněmi drtí i přisypává sůl do rány. Vzlyky, které může utišit jen vůle odpuštění.

Samotáři v mozaice svých životů...