Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(viac)

Recenzie (72)

Tommy987 

všetky recenzie používateľa

Dokonalosť... existuje vôbec niečo také v spojení s umením, filmom? Neviem, párkrát sa mi už zdalo, že som videl, zažil niečo dokonalé, a Le Roi Danse k tomu malo tiež sakramentsky blízko. To, že film je obrazovo majstrovským dielom, je zrejmé už z obrázkov z Galérie tu na ČSFD, k tomu tá hudba - tá prekrásna hudba od génia Lullyho, ktorá mi v ušiach znela ešte niekoľko hodín po pozretí... a tie kostýmy, masky, výprava. No a v neposlednom rade nejde nespomenúť samotný príbeh a herecké výkony. Z nich by som vyzdvihol predovštkým dva hlavné - Benoît Magimel ako Ľudovít XIV. je charizmatický a z toho, čo som videl, je asi najlepším predstaviteľom Kráľa Slnka ; a predovšetkým Boris Terral ako Jean-Baptiste Lully predviedol niečo absolútne odrovnávajúce a nepopísateľné... Z toho všetkého mi nič iné ako plné hodnotenie nevychádza. 10/10 ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Ja sa ospravedlňujem všetkým nadšencom tohoto artového kúsku, ale ja som sa niekedy dávnejšie pri jeho projekcii v televízii dosť nudil. Áno, vizuál je úchvatný a práve a iba zaňho mu dávam tie tri hviezdy. Inak ma ničím neoslovil. Jeho chladnosť ale bola asi zámerná. Možno je problém v tom, že ma tento typ historického filmu iba nebaví. Francúzsky kráľovský dvor je mimo moje divácke obzory. VIDENÉ PO MNOHÝCH ROKOCH: Centrom našej slnečnej sústavy je slnko, okolo ktorého obieha chtiac nechtiac niekoľko planét a množstvo bezvýznamných planétok a objektov. Stav planét závisí najma od pôsobenia slnka a jeho často sa meniacich hodnôt. Niektoré sú rozpálené, niektoré chladné a jedna sa nachádza vo veľmi krehkej teplotnej rovnováhe, ktorá umožňuje život. Podobne to bolo aj s kráľovským dvorom Ludvíka XIV, ktorý je akousi metaforou fyzikálnych zákonov hviezdnej sústavy a farebnou štylizáciou je to jasne naznačované. Tváre sú niekedy z jednej strany (smerom k Ludvíkovi) osvetlené, z tej druhej v absolútnej temnote. Odpútať sa je však nemožné a každý chce byť skôr čo najbližšie slnku, ako darcovi života. Ja by som sa ale ešte pozastavil nad tým, že Slnko nie je Boh, nie je ani centrum vesmíru alebo galaxie. Uprostred nej je totiž čierna diera, ktorá všetko nenávratne pohlcuje. S tým nič neurobí ani kráľ "Slnko", ani jemu najbližší "planéty", ani poddaní ako bezvýznamné "planétky". ()

Reklama

anais 

všetky recenzie používateľa

Na tomto filmu asi nejvíc zaujmou krásné kostýmy a převedení dobového lesku na film vůbec. Co už tolik nezaujme jsou emoce, které působí dost strojeně. Nějak se nezdařilo probudit v dobovém, historickém dramatu něco živého, pulsujícího. Dobře sice působí královská taneční čísla, která bez jediného slova vyjadřují královo rozpoložení, ale vztah ústřední dvojice, krále a jeho skladatele, jako bychom sledovali přes nějakou clonu. Vidíme obrazy nezkrotné vášně, ale ty nepřekročí hranici mezi formou a obsahem. Je to hezký záznam něčeho, co nemůžeme plně pocítit. Snad je to i těmi herci Jediný, kdo své postavě propůjčil sympatickou dávku charismatu je Tchéky Karyo. Moliere je v jeho podání hromotlucký, současně však něžný a trefný. Jeho obličej hraje všemi barvami, a je jen škoda, že se v podstatě jedná o vedlejší postavu. Král tančí se snaží působit jako ambiciózní drama, výsledkem je jen hra na emoce. ()

Pepinec 

všetky recenzie používateľa

Král Slunečník z pohádky Princ a Večernice se trhnul, aby si zahrál v tragické telenovele ze sedmnáctého století. On miluje jeho, ale láska je to nešťastná, neboť on miluje jen sebe. Jeho pro změnu miluje žena, která miluje i jejich děti. Všichni dohromady pak milují pestrobarevné hadry hadry hadry a muziku, která je sice nádherná a kouzelná, zároveň ale i čím dál tím stejná. Mezi vším pobíhá Moliér a někde za lesem vznikají zahrady ve Versailles. Hezky se na to kouká a hezky se u toho i usíná. ()

Pohrobek 

všetky recenzie používateľa

Nepřeberná pastva pro oči i uši. Všechno začíná už neobyčejně dobře zvoleným námětem a takřka bezchybným scénářem. Jestliže jsme si již pomalu přivykli na mnohá, vesměs velkolepá, zobrazení krále Slunce a jeho doby, stále tu zela smutná mezera, jež by do sebe ráda zahrnula další velké muže, kteří vytvářeli neopakovatelné, svým způsobem dekadentní, prostředí Francie 17. století. Jen v antagonismu jejich vztahů se mohla projevit králova velikost. Jakkoli obdivuji Ludvíkovy státnické zásluhy, nelze nepřiznat, že snad i větším přínosem pro nás byli umělci, kteří pro něj, občas však naštěstí proti němu, plodili skvosty, jež nemohou nechat chladnými ani nás po dlouhých tří stech letech. Osoba a dílo satirika a komika Moliéra je neoddiskutovatelná, avšak už neprávem je opomíjen nemenší velikán - Ludvíkův dvorní skladatel Lully. Ach, ta hudba. Celý film bych býval shltl se stejným zájmem i kdyby nebyl šel obraz! Stejné superlativy mohou být pronášeny o výtvarné stránce filmu a především o snad všech hereckých projevech. Možná mi chybělo trochu více exteriérních scén, ale to asi ani nebylo záměrem autora. ()

Galéria (28)

Zaujímavosti (3)

  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)
  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)
  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)

Reklama

Reklama