andrii

Jeho nejvyšší uzavřenost vykazuje zkamenělost. Zakazuje otevřenost, (k) přízemí, a proto šel, šel od čerta k čertovi. Ležérní pěší, v kaftanu krkavčím.  Neználek, s rancem otázek.  V bludišti bez poradní nitě. Z(a)držován služebníky fantoma. Rozkličovat zámotek ale zákonitě znamená. Poznat  pouze královstvíčko poddaných, sešlost šedi, nikdy vhodné mazivo na lešení po, vyleštění vrcholové mysli. Lákán jest, zaměstnán odrazem neviditelnosti. Prolomit vychytralé brány bludu. Neodrazen utajeným obrazem kmenového klíčníka, jménem panovníka řádného odrazu panoptika, žel k vlastní zkáze. Ležet v zemi zapomenutých.  Ukázněně.  Navždy. Na tom si dali záležet.

Bere klíče do zapalování, se zápalem. Švihá ojem. Ve žralokovi bělostném. Řeže zatáčky, trhá rekordy. Eskamotér, nebojsa, pojem. S vášní se pojí. Síla na silnici. Rád mluví rodeem paliv, dokud ho neodbourá stará zanícená šťára, a to bude tečka. Po šňůře na škváře. Chladne motor. Poutavost bezpásná. Beztarostných krajnic miláčka.

Teskná přehlídka z mechu a kapradí. Jantaroví motýlci v hadím brnění. Vílí kraj kvílí. Nad povely líhně apokalyptické nicoty. Ptačím zpěvem, který byl vehnán do rodiště početných rakví.

Nejde žít s tím jedem v zádech. Ráno, v poledne, večer, a proto před Medardem, ale ne hned. Mezinárodní hlavní "šál" zelených  se činí, nešidí. Sekundy, hodiny. Má převahu, přehled. Na orlím proradným, na nohou. Nedá se roztrhnout. Zbývá necelý, poslední rok do jeho prohry.

...  karátovému kotouči  v modrém obležení. Pouti louče ostrova světel, která spustila slaný plamen. Sloučila kardinální pocit. Nenechat setmět. Nebeské jezdce bez křídel. Loučit se světem. Mořským "karem."

Férie šminek a dada pudrů. Ty (š)umné revue, révy múz, odteď šmakují i rezidentům nebeských sedadel.

Říká: "Má ruka je karamela. Má ruka je mramor." Pro ty, co podlehnou vedlejším svodům. Jsou vyrušeni z hlavní ambice. Po říčné vlně, tsunami vamp dlaně. Amor, coby zátočina srdce, zalije armádu ramen mrakodrapů bez citu. Modřiny /ze/ zaoceánské peřiny, když dotknul se proudu rodu "orwellovských" rohů.

Měli kabátce ohnivé, smetanové přilbice. Na rukávech zdobné uzly vyšité. Límce, co se zelenají. Pravda, květnatě oděni. Jen zlaté výložky jim chybí. Jsou zatím viditelné z dálky, odkud se přibližují, dokud nezamíří na sukovité z lučin, "hradby" s kůží noci. Nezakloní zlomové oči ke světlu.

..., pročež pročeš pěšiny, les psance v sobě, a ptej se, proč jseš v hledáčku příchozích z útvaru taje. Křižován popínavým procesím příšeří, ale pospěš, než vysoce stinní srotí tribuny pro tvůj čas záznamu v rejstříku (ne)bytí.

O, veleslavný. Na frekvenci fabulátor. Padělatel nás, mas. Občan, který zazlobil. Štěpánkovský Otomar Korbelář, který zosnoval. Sólově slovy vylákal vlast, vlastnictví rozumu. Rozvětvil trať aprílových orbisů.