Crawler-D

Bůh masakru krotký jako beránek. Filmu chybí nějaká myšlenková geneze, podvratné odhalování skrytých vrstev středostavovské psychiky. To, že na sebe lidi dokážou být hnusní a že se k sobě zcela cizí lidé chovají s falešnou uctivostí, není nic nového. Totálně to zabíjí moment, kdy se začne chlastat a kdy Reillyho postava prohlásí, že se rodíme sami a umíráme sami. Waltzovo potěšení z trapnosti druhých je pak sice pěkné, ale začne koloběh povrchního žvatlání o životních pravdách. Nemluvě o tom, že film skončí dřív, než začne.

V podstatě nenáročná zábava, která ale vyžaduje popcornu prostý mozek. Fascinující herecký tým, chmurná atmosféra, důraz na herecký detail. Škoda, že závěrečné odhalení nebylo pojato výrazněji. Ostatně to platí pro celý film. Někdy jsou filmy jak jízda na horské dráze, Jeden musí z kola ven jede po lajně rovné jak pravítko.

Značné zklamání i pro toho, kdo měl rád jedničku. Ta se pohybovala na ostří nože, a tak když se ve dvojce přitvrdilo, je jasné, že můžeme jenom spadnout. Přepálená akce, divný souběh věcí a vývoje, výměna ženských postav je hrozná a poťouchlé přátelství Sherlocka a Watsona přišlo o šťávu.

Kde šel Abrams na dřeň emocí a nechal nás surově si prožít Ethanovu nejtěžší misi jako obyčejné lidské bytosti, tam se Bird staví k Huntovi jako k božské či supermanské ikoně, vrší za sebe money shoty a veze se na vlně nebolestné zábavy. Bird si nese prokletí animovaných začátků. Ať už jde o nerealistickou digitální animaci nebo nezvládnuté zapojení klišé, ze kterých by v animáku vznikl ironicky parodický duch. Každá z dosud natočených Misí je v podstatě jiná, těžko se však dočkáme plně parodického dílu. Nicméně Cruise ani moc nehrál. jeho kreace je skoro pohodovým pokračováním výkonu ze Zatím spolu, zatím živi. Ovšem klobouk dolů za akční scény.

Mertax mi sebrala nejlepší hlášku z filmu. Sakra.

Rozkošná Emma Stone a primárně poutavý nápad, který balancuje na ostří nože s humorem a erotikou, ale celkově to jde do kopru.

Kdyby se Singh tolik necpal do akčního mainstreamu ve stylu Třístovky a dohnal do extrému šílenou uměleckou vizi antického světa, která by byla jenom o fetiši, pózách a velkohubých proslovech, byla by Válka bohů pozoruhodným kouskem. Takhle všechno padá s debilním příběhem, který zaprodal logiku za digitální hračky.

Díky klamné mediální kampani může být nakonec divák jednou i překvapen. Kdo však půjde na primitivní thriller soubojovitého typu, bude zklamán.

V době, kdy se akční scéna neobejde bez střihu za každé tři sekundy, natočí Spielberg dynamickou podívanou plnou elánu, v níž se hlavní akční scéna honičky obejde bez jediného střihu. Tomu se říká zručné a chytré využití animace a 3D. Radost z filmu.

Ani fikce, ani fakt. Ani kočka, ani pes. Angažovanost nulová, zábavnost mizivá. Dílo se utápí v nepochopení překonaných klišé žánru a beze studu je opakuje. Střídání světových lokací nepomůže, když chybějí nevšední a poutavé kulisy. Akce je k ničemu, když De Niro film prosedí v zajetí, Statham znuděně trénuje a Owen dokazuje, že v rolích na opačném spektru akční terminologie mu je lépe.