Crawler-D

Doufám, že se toho ujmou v Hollywoodu, takový kasovní hit nemohou pominout, navíc s obsazením jedné z hlavních rolí nebude problém. Pořád jsem si říkal, z jakého filmu je mi Cluzet povědomý a on mi celou dobu připomínal Hoffmana. Aspoň by měl Dustin zase jednou slušnou roli. Jinak film nepřesahuje mantinely příběhu dvou postav, které žijí v odlišných mentálních světech a nikdy by je nenapadlo se sblížit, a když se sblíží, tak následné rozdělení není možné. Čistě natočené bez zádrhelů. Smutná rovina ochrnutého boháče ustupuje před komediální rovinou bezprostředního černocha. Překvapí, že jeho předobraz nemá až tak tmavou plet, a tak můžeme brát filmové sblížení postav také jako francouzské smírčí gesto v dnešní napjaté multikulturní situaci ve Francii. Víš než nad tři hvězdy jít nemůžu, protože dílo nenabízí přidanou hodnotu, postavy nepřekročí práh svých šablon a podruhé už komediální stránka nemá šanci pobavit.

Dozvíte se, co je na pirátské profesi to nejlepší (a má s tím co dočinění chutná šunčička), dozvíte se, jakého tajného sdružení byla členkou královna Viktorie (a ochránci zvířat a blbounů nejapných budou na trní), dozvíte se, jak je to s těmi strašlivými mořskými obludami, co se kreslí na mapy, dozvíte se, že správně pěstěný plnovous poslouží víc než jen na okrasu, a vedle toho ještě spoustu další, absurdních a do života zhola nepotřebných věcí, bez nichž se ale v žádném případě nedá žít.

Absence příběhu a nějaké podružné významové vrstvy je dána tím, že se do jednoho filmu muselo nacpat hned několik velkých eg. Jde tady skutečně jen o komedii a masovou akci, navíc se nedočkáme jen souboje Avengers proti zloduchům, ale také další pozoruhodné souboje jako Thor vs Iron man, Thor vs Hulk apod. V tom, jak jim nejde o nic víc, než si pořádně nabančit a naservírovat promšlené ironické postřehy, připomínají klasické tuctové komiksové sešity. Rozpohybovaná ilustrace komiksů bez omezení, která se vytratila s vývojem filmové techniky.

Příliš sterilní a konstruktivní. Divák si může vše odůvodnit tím, že je to jen komedie, a tak nemusí přemýšlet. Já jsem ale musel neustále zvažovat, jestli by svět, v němž se nejenom nelže (což by se ještě dalo zvládnout), ale také v něm lidé říkají všechno, co je napadne (přitom rozdíl mezi tím lhát a neříkat je podstatný), mohl dojít do podobného evolučního stádia, v jakém je dnes, protože svět je identický s tím naším (důvodem může být jednak omezená scenáristická vize, Ricky Gervais s Merchantem jsou sice skvělí v sarkastickém glosování, ale budování celé historie světa jim nejde, jednak by to stálo až móóc peněz). Mohli by vůbec být války? Jakou by měli podobu? Atd. Nevýhoda prvních dvacet minut jako ukázkové sterility zabíjející komedii je pak v tom, že svět, v němž se nelže, neumožňuje ani nic vymýšlet a už vůbec si představovat. Zajímalo by mě, jak vymysleli židli, když dřív žádná nebyla. Dokud tedy nevznikne první lež, všichni mluví pravdu, říkají ji se samozřejmostí, což totálně zabíjí komediální timing. Je to vlastně až tragické, když se tam říká, že někdo dneska spáchá sebevraždu, nebo se pláče nad tím, že po smrti na nás čeká jen prázdnota. Tvůrčí pojetí náboženského systému by pak vyšlo na další odstavec, ale většina asi stejně nedokouká ani do chvíle, kdy se vymyslí první pořádný scénář.

Kéž by takhle nekřečovité filmy o mládeži bez karikatury dokázali točit i čeští autoři.

Celý film může tvořit hádka o to, která z postav je v tomto ukázkové feel-good movie roztomilejší. Je to snad Scarlett Johansson jako vyspělá ošetřovatelka, která ovšem neskryje mnoho diblíkovských úsměvů, když ji myšlenky přijdou na nového šéfa zoo. Ten představuje druhého kandidáta - ztatínkovatělý Matt Damon už dává zapomenout na Jasona Bourna a se zvířaty mu to sluší. Nebo snad zvítězí Elle Fanning, která začala konkurovat své sestře a zvládá grimasy bezelstně zamilovaného děvčete s takovou naivitou, že i tygři z toho jihnou. Kdepak, nejroztomilejší postavu má na svědomí nová Shirley Temple, kterou si zapamatujte jako Maggie Elizabeth Jones. Na jedné straně se dokáže tahle sedmiletá holčička starat o domácnost, přitom vypadá jako andílek, které byste skoupili celou cukrárnu. Jinak v tom film o nic moc nejde, zvlášť když víte, že takový film nemůže skončit špatně.

Příběh je slaboučký a o věrnosti vůči původní mytologii se ještě povedou debaty, ale když se nyní série Titánů mohla oprostit od toho, že se remakuje klasický trikový film, je scénář o něco uvolněnější, svižnější a putování docela odsýpá ve stylu hrdinské cesty po jednotlivých krocích vedoucích k střetu s hlavním bossem. Triky potěší, přestože film vyditelně pracuje se špinavým vizuálem, všudypřítomný prach, špína, kouř či stín jednoduše skrývají, že digitální dodělky nejsou úplně stoprocentní a přitom divák se jimi chce v této opulentní antické řežbě kochat co nejvíc. Naštěstí díky klidnější kameře a střihu mu to je dovoleno o něco víc. Na filmu pracovala řada kreativních designerů a bylo by krásné vidět, kdyby se idea labyrintu vedoucího do Tartaru pořádně uchopila a film si s ní vizuálně pohrál, aby to 3D mělo větší smysl. Smysl ale nedává, proč ty Titány rovnou netočili ve 3D, ale opět je dělali jako konverzi.

Naprosto šílená volba kamenramana jménem Dante Spinotti pro tento film. Před Narnii bohužel spolupracoval s Michaelem Mannem na Veřejných nepřátelích a nešťastný způsob práce s digitální kamerou si odnesl i k Narnii. Zatímco u Manna je syrová digitální kamera už typickou proprietou, pro Narnii a fantasy žánr se neschopné nasvícení a nekvalitní kamera podepisují na nepěkném vzhledu, který jednak dělá celou produkci lacinější, děj amatérštější a síla vyprávění se ztrácí s tím, jak neprofesionálně to vypadá.

Duncan Jones dokazuje s filmy Moon a Zdrojový kód, že má cit na výběr zapeklitých a nekonformních sci-fi témat a zápletek a že dokáže výtečně hrát s postavami zatíženými úzkostnou pravdou o své existenci.

Vzhledem k tomu, že se pohybujeme naprosto mimo čas, prostor, realitu a logiku, lze některé bláznivé nesmysly přijmout jakou nutnou součást alegorického příběhu s ekomorálním poselstvím. Lze přehlédnout syndrom davové hysterie, která po vzoru kam vítr, tam plášť agitují tu za jednu věc tu za druhou a ke změně názoru stačí jakési podivné semínko, o němž by vlastně nikdo neměl nic vědět. Lze mávnout rukou nad tím, že celý smysl ekologického boje padá s tím, že hlavní hrdina za stromy nebojuje kvůli přírodě jako takové, ale aby se dostal pod sukni jedné slečny. Lze se pousmát nad tím, že po filmu mohou děti jak stromy bránit vlastním tělem, tak se aktivně pustit do jeho kácení, protože chtějí mít vlastního žlutého Loraxe, který se zjeví až tehdy, když je pokácen strom. Ovšem to, co je na filmu nejhorší, že se hned zkraje dopustí logického lapsu, který nelze ani omluvit jakýmkoliv zjednodušením v rámci pohádky, dětského filmu, animovaného filmu, alegorie atd. Aby se chlapec něco dozvěděl o stromech, musí přinést tři zvláštní předměty. Jedním z nich je velmi starý šnek. Kde ho ale tak jednoduše vzal ve světě tvořeném umělou hmotou, kde by se takový šnek mohl živit maximálně sám sebou? Neodpustitelná chyba, kvůli které je celý zbytek nedůvěryhodný.